CATOBAR - vzlet pomocí katapultu, přistání s pomocí brzdících lan
CATOBAR - catapult take-off but arested recovery
Uspořádání křídla: Arrangement of Wing:
jednoplošník
monoplane
Uspořádání letounu: Aircraft Concept:
klasické
conventional
Podvozek: Undercarriage:
zatahovací
retractable
Přistávací zařízení: Landing Gear:
kola
wheels
Technické údaje: Technical Data:
Hmotnost prázdného letounu: Empty Weight:
4656 kg
10264 lb
Vzletová hmotnost: Take-off Weight:
7257 kg
16000 lb
Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
8178 kg
18030 lb
Rozpětí: Wingspan:
15.25 m
50ft 0,25in
Délka: Length:
11.63 m
38ft 2in
Výška: Height:
4.76 m
15ft 7,5in
Plocha křídla: Wing Area:
37.19 m2
400.33 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
? kg/m2
? lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
Wright R-3350-24W o vzletovém výkonu 1864 kW čtyřlistá vrtule Aeroproducts
Wright R-3350-24W, take-off power 2500 lb four-bladed propeller Aeroproducts
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
1382 l
365 US gal
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
589 km/h v 4115 m
366 mph in 13500 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
328.3 km/h v ? m
204 mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
18.2 m/s
3590 ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
? min do ? m
? min to ? ft
Operační dostup: Service Ceiling:
10058 m
33000 ft
Dolet: Range:
3057.8 km
1900 mi
Maximální dolet: Maximum Range:
? km
? mi
Výzbroj: Armament:
2x 20mm kanon v křídlech
3629 kg nákladu na 15 závěsnících
2x 20 mm cannon in the wing
up to 8000 lb of ordnance on 15 external hardpoints
Uživatelské státy: User States:
Poznámka: Note:
-
-
Zdroje: Sources:
Smith, Peter C. Douglas AD Skyraider. Crowood Press, Marlborough 1999. ISBN 1-86126-249-3. Wixey, Ken. Douglas Skyraider, Warpaint No.18. Hall Park Books, Milton Keynes 1996. Gann, Harry. The Douglas Skyraider, Profile No.60. Profile Publications, Leatherhead 1965. Francillon, Rene J. McDonnell Douglas Aircraft Since 1920, Volume I. Naval Institute Press, Annapolis 1988. ISBN 0-87021-428-4. Swanborogh, G., Bowers, P. M. United States Navy Aircraft since 1911. Putnam Aeronautical Books, London 1990, ISBN 0-85177-838-0. http://joebaugher.com/usattack/newa1_2.html
Od prototypov sa sériová verzia lietadla AD-1 Skyraider líšila prvkami zabezpečenia osádky (doplnkové vyhrievanie, systém zabezpečenia kyslíkom, lepšie osvetlenie kokpitu a zadného úseku). Ďalšou zmenou oproti protoypu bolo zosilnenie podvozku, priľahlej časti krídel a tiež chvostovej časti, k čomu viedli výsledky testov prototypu na veliteľstve letectva flotily v Alamede (Fleet Air Headquarters). Viditeľnými rozdielmi oproti prvým prototypom bol inak riešený vstup vzduchu do karburátora, kde došlo k nahradeniu mriežkovaného vstupu otvoreným, pričom na boky vstupu boli pridané vstupy vzduchu do kokpitu. Ďalšou viditeľnou zmenou sú výfuky - prototypy mali po 4 výfuky na každej strane, sériové verzie 6 výfukov na každej strane, členených do trojíc.
Výzbroj lietadla bola tvorená dvojicou 20 mm kanónov (po jednom v každom krídle). Na dvojici závesníkoch (po jednom na vnútornej časti krídla) mohlo byť umiestnených celkom 4000 lb (1814 kg) bombovej výzbroje. Ďalšiu výzbroj tvorilo až 12 neriadených rakiet Mark 9 (po 6 na vonkajšej časti krídel).
Dodávky lietadiel prebiehali od jesene roku 1947. Lietalá boli dodávané pre námorníctvo, aj námornú pechotu. Výroba modelu bola ukončena v polovici roku 1948, celkom bolo vyrobených 242 lietadiel (posledný kus bol k jednotkám zaradený v auguste 1949).
Prvé jednotky vyzbrojené lietadlom AD-1 boli útočné perute VA-3B a VA-4B zo zostavy Atlantickej flotily, zaradené od júna 1946 na USS Franklin D. Roosevelt. Ešte pred prvým bojovým nasadením boli lietadlá podrobené bojovým testom na eskortej lietadlovej lodi CVE-118 Sicily.
Zdroj: Douglas AD/A-1 Skyraider - Udarnyje varianty, Mirovaja Aviacija 193
