27. listopadu 1943 byl torpédoborec Asašimo přijat do služby v Ósace a jeho prvním kapitánem se stal Kaigun Čúsa Nisaburó Maekawa. Ten předtím vykonával službu ve funkci dozorčího dokončovacích prací (艤装員長 / ぎそういんちょう / gisó-inčó). Plavidlo bylo zařazeno k výcvikové 11. torpédové eskadře (第十一水雷戦隊 / だいじゅういちすいらいせんたい / daidžúiči-suirai-sentai) náležící 1. flotile (第一艦隊 / だいいちかんたい / daiiči-kantai) Spojeného loďstva (聯合艦隊 / れんごうかんたい / rengó-kantai).
10. února 1944 byl Asašimo po ukončení výcviku přeřazen k 31. divizi torpédoborců (第三一駆逐隊 / だいさんいちくちくたい / daisan'iči-kučikutai) 2. torpédové eskadry (第二水雷戦隊 / だいにすいらいせんたい / daini-suirai-sentai) 2. flotily (第二艦隊 / だいにかんたい / daini-kantai) Spojeného loďstva (聯合艦隊 / れんごうかんたい / rengó-kantai), ve které sloužil spolu se sesterskými torpédoborci Naganami, Kišinami a Okinami.
29. února 1944 v pozici 25°33'00.00"N 130°42'00.00"E navázal Asašimo hladinový kontakt s vynořenou ponorkou SS-274 USS Rock, která se snažila pod pláštíkem noci zaujmout vhodnou pozici k útoku na japonský konvoj. Celkem čtyři šedé doutníky opustily hlavně zadních torpédometů podmořského člunu a směřovaly k trupu Asašimo. Kapitán Joširó Sugihara se se štíhlou a rychlou lodí vystřeleným torpédům bez potíží vyhnul a okamžitě vydal rozkaz pronásledovat plnou rychlostí americký podmořský člun. Následně torpédoborec ponorku osvětlil světlometem a zahájil palbu ze svých 127mm děl hlavní výzbroje. Ponorka se bleskurychle ponořila a zahájila sérii únikových manévrů. Po čtyřhodinovém pronásledování, kdy Asašimo svrhl desítky hlubinných náloží se SS-274 USS Rock přeci jen podařilo uniknout, ale z důvodu mnoha poškození byla nucena okamžitě odplout k opravám na základnu. Asašimo se poté vrátil zpět ke konvoji. Už o několik hodin později zaútočila na konvoj další americká ponorka SS-202 USS Trout. Po vystřelení torpéd se jí podařilo potopit dopravní loď Sakito Maru a poškodit další dopravní loď Aki Maru. Doprovodné torpédoborce okamžitě po útoku zahájily lov na americký podmořský člun. Asašimo svrhl celkem 19 hlubinných pum a pravděpodobně ponorku potopil v pozici 22°40'00.00"N 131°45'00.00"E. Po svržení hlubinných náloží na hladinu vyplavaly trosky a objevila se olejová skvrna na což Asašimo reagoval svržením ještě jedné hlubinné nálože mezi trosky. Po této akci se japonské torpédoborce včetně Asašimo vrátily zpět ke konvoji a Asašimo spolu s Okinami vzaly na palubu celkem 1 720 trosečníků ze Sakito Maru, ale 2 300 mužů z 18. pluku, osm tanků a další vybavení bylo nenávratně ztraceno v hlubinách oceánu.
4. března 1944 zakotvil konvoj včetně Asašima na Guamu.
15. března 1944 dorazil Asašimo dle rozkazu do Japonska, a zakotvil v Jokosuce. Další dvě plavidla 31. divize torpédoborců Kišinami a Okinami připlula do Jokosuky až o den později.
20. až 28. března 1944 tvořily torpédoborce 31. divize Asašimo, Kišinami a Okinami doprovod dalšímu konvoji tentokrát plavícímu se z Jokosuky na atol Truk.
1. dubna 1944 vyplul Asašimo jako eskorta konvoje z Truku a nabral kurz na Saipan, kam lodě, které doprovázel, přivážely posily a zásoby.
4. dubna 1944 konvoj zakotvil u Saipanu
5. dubna 1944 vyplul Asašimo s kurzem směřujícím k Borneu. Po zastávce v Balikpapanu a doplnění topného oleje, vyplul Asašimo s cílem Singapur.
14. dubna 1944 dorazil Asašimo do Lingga u Singapuru.
11. až 19. května 1944 se Asašimo podílel na eskortě konvoje tankerů z Lingga přes Balikpapan na Tawi-Tawi.
19. až 20. června 1944 se Asašimo účasnil bitvy ve Filipínském moři kde byl spolu s Kišinami a Okinami, součástí doprovodu Kuritova předsunutého svazu. V bitvě nebyl závažně poškozen a v následujících dnech se přesunul k opravám do Kure ve vnitřním moři.
8. července 1944 vyplul jako součást eskorty konvoji, jenž přepravoval vojska na Okinawu. Poté byl vyslán do Lingga.
16. července 1944 zakotvil v Lingga
18. až 20. října 1944 doprovázel Asašio spolu se sesterskými plavidly bitevní lodě Jamato, Musaši a Nagato z Lingga do Bruneje ,kam se plavidla přemísťovala před připravovanou operací Šó-iči-gó k dotankování.
22. října 1944 loďstvo vyplulo z Bruneje. Asašimo byl (spolu se zbytkem 31. divize torpédoborců: Kišinami, Okinami a Naganami) součástí Kuritovy 1. butai (部隊 sekce) 1. júgeki butai (第一遊撃部隊 1. útočný svaz, někdy též Střední svaz).
23. října 1944 ráno byl svaz Takea Kurity napaden ponorkami SS-227 USS Darter a SS-247 USS Dace. Podmořské čluny byly úspěšné a torpédy potopily těžké křižníky Atago a Maja a těžce poškodily těžký křižník Takao. Asašimo poté obdržel rozkaz podílet se na záchraňování trosečníků z křižníku Atago. Po vylovení přeživších se Asašio odpojil od hlavních sil svazu a zamířil spolu s Naganami jako doprovod poškozeného Takao zpět do Bruneje.
31. října 1944 zakotvil Asašimo v Manile na filipínském ostrově Luzon, kam dorazil spolu se sesterskými plavidly po plavbě z Bruneje. V Manile se v té době soustřeďovala plavidla určená k provedení a krytí operací TA – zásobování bojujících japonských jednotek na Leyte.
8. listopadu 1944 vyplul konvoj TA č. 4 s Asašimo jako součástí doprovu směrem k Leyte.
9. listopadu 1944 dorazil konvoj do Ormocké zátoky. V cíli plavby byla plavidla nucena odrážet několik leteckých útoků palubních letounů z amerických eskortních letadlových lodí Taffy 1-3, které ale nezpůsobily výraznější škody. V nočních hodinách se Asašimo podílel na odražení útoků čtyř amerických torpédových člunů PT.
10. listopadu 1944 v dopoledních hodinách většina lodí tvořících konvoj TA č.4 odplula zpět do Manilské zátoky. Asašimo spolu s Naganami a kaibókanem Šimušu zůstávali v zátoce z důvodu ochrany dopravní lodi Kinka Maru, která ještě nestihla dokončit vykládku válečného materiálu. V 10:00 dopledne byly lodě v zátoce i odplouvající zbytek konvoje napadeny 30 středními bombardéry B-25 Mitchell USAAF. Několik pomalých dopravních lodí bylo potopeno a Asašimo s Naganami byly pověřeni záchranou trosečníků z potopených lodí. Posléze se obě plavidla přidala k odplouvajícímu konvoji. Ještě téhož dne byl ustupující konvoj znovu napaden letouny P-38 Lightning, které byly vyzbrojeny 250 kg pumami, severně od ostrova Cebu. Asašimo útok přečkal beze ztrát i poškození a u ostrova Ticao předal trosečníky, které přepravoval, na Kasumi. Stejně učinil i Naganami a oba torpédoborce 31. divize spolu s torpédoborcem Wakacuki pak zamířily zpět, aby se před půlnocí na 11. listopadu připojily k eskortě konvoje TA č. 3, který měl rovněž namířeno do Ormocké zátoky.
11. listopadu 1944 byl konvoj TA č.3 severozápadně od Leyte napaden americkými torpédovými čluny PT-321 a PT-324. Útok čunů nebyl úspěšný a doprovodná plavidla je brzy zahnala na útěk. Za úsvitu odstartovalo z palub letadlových lodí operačních skupin 38.1 (CV-12 USS Hornet, CVL-26 USS Monterey a CVL-25 USS Cowpens), 38.3 (CV-9 USS Essex, CV-14 USS Ticonderoga a CV-1 USS Langley) a 38.4 (CV-6 USS Enterprise a CVL-30 USS San Jacinto) asi 350 letounů z úkolem najít a zničit konvoj (search and destroy) TA č. 3. Americké palubní letouny dostihly japonský konvoj u cíle jejich trasy v Ormocké zátoce a přibližně v 10:45 zahájily útok. Japonské torpédoborce se pokusily uniknout z pasti Ormocké zátoky úžinou severně od ostrova Ponson, přičemž Asašimo plul jako poslední v pětičlenné linii. Během několika minut trvajícího náletu, byly postupně vyřazeny a potopeny všechny torpédoborce plující v linii před Asašimem. Asašimo se v prvních chvílích po náletu pokusil nabídnout pomoc se záchranou posádky torpédoborci Šimakaze, ale byl odmítnut. Poté zahájil záchranu přeživších z Hamanami. Asašimo dokázal jako jediné plavidlo přežít americký nálet, a to navíc bez vážnějších poškození. Únikové manévry lodi ale nesvědčily parním turbínám, což mělo mít bez patřičné údržby osudné následky v budoucnosti.
12. listopadu 1944 Asašimo zakotvil zpět v Manile.
14. listopadu 1944 po půlnoci vyplul Asašimo spolu s torpédoborci Kasumi, Hacušimo, Ušio a Take z Manily a zamířil přes Spratlyovy ostrovy a Brunej do Lingga.
22. listopadu 1944 zakotvil Asašimo spolu s ostatními plavidly v Lingga.
24. prosince 1944 v ranních hodinách vyplul Asašimo z Cam Ranh Bay jako součást doprovodu křižníků Ašigara a Ójodo, které měly za úkol, v rámci operace Rei-gó, napadnout americké předmostí u San José na filipínském Mindoru.
26. prosince 1944 byl svaz napaden bombardéry USAAF dálně-východního letectva typu B-24 Liberator. Ve 20:45 dopadla jedna ze svržených pum 20 metrů vedle levoboku Asašima. Větší škody ale nezpůsobila. Mezi 23:45 a 0:04 se Asašimo zapojil do plánovaného ostřelování skladiště situovaného u delty řeky Kasuang a poté dostal za úkol věnovat se záchraně přeživších z potopeného torpédoborce Kijošimo.
27. prosince 1944 při návratu do Cam Ranh Bay byl Asašimo napaden ponorkou SS-318 USS Baya. Podmořský člun sice vypálil na Asašimo šest torpéd, ale žádné nenalezlo svůj cíl.
10. února 1945 byl Asašimo přeřazen k 21. divizi torpédoborců 2. torpédové eskadry2. flotily. Spolu s Asašimem byl ve stejné jednotce jen osamělý Hacušimo. Ostatní jednotky už byly zničeny nebo spočívaly na dně moře. Oba torpédoborce pak ještě s Kasumi vypluly ještě téhož dne ze Singapuru, aby v rámci operace Kita-gó doprovodily do Japonska hybridní bitevní lodě Ise, Hjúga a lehký křižník Ójodo. Po celou dobu plavby se minimálně 22 spojeneckých ponorek pokoušelo japonský konvoj zachytit, ale 22. února všechny jednotky zakotvily bez poškození v Kure ve Vnitřním moři.
23. až 27. února 1945 byl Asašimo podroben krátké údržbě v docích.
5. dubna 1945 byl k 21. divizi torpédoborců přidělen Kasumi a 21. divize tak dosáhla svého definitivního složení, kdy se skládala ze tří torpédoborců, z nichž každý byl posledním přežívajícím ze své třídy. Dne 25. března byl velitelem 21. divize jmenován Kaigun čújó Hisao Kotaki. S vyloděním Spojenců na Okinawě v souostroví Rjúkjú, schválil počátkem dubna 1945 velitel císařského námořnictva admirál Soemu Tojoda operaci Ten-gó - zoufalý pokus o likvidaci spojeneckých sil v okolí ostrova. Jako doprovod obří bitevní lodě Jamato na její sebevražedné misi se podílela i 21. divize torpédoborců, které velel námořní kapitán Kotaki z můstku Asašimo.
6. dubna 1945 v odpoledních hodinách vyplul z Tokujamy svaz pod velením viceadmirála Seiiči Itóa.
7. dubna 1945 zaujal svaz kruhovou formaci. Asašimo plul v sestavě na levoboku před přídí Jamato. V 6:57 signalizoval Asašimo na můstek Jamato problémy ve strojovně a uváděl, že může plout maximální rychlostí 12 uzlů (22,2 km/h). To způsobilo, že Asašimo začal brzy zaostávat za ostatními plavidly svazu. Ve 12:45 byl svaz napaden palubními letouny letadlových lodí 58. operačního svazu (TF-58) a osamělý Asašimo, zbavený protiletadlové ochrany ostatních plavidel, se stal jedním z cílů útoku. Nejprve byl napaden střemhlavými bombardovacími letouny startujícími z paluby CV-17 USS Bunker Hill a ve 13:05 jej dostihly i torpédové bombardéry Grumman TBF Avenger z VT-45 z letadlové lodi CVL-30 USS San Jacinto. Asašimo byl zasažen torpédem na pravoboku zhruba ve středu lodi a v průběhu pěti minut se převrátil a potopil zádí napřed i s celou posádkou, kapitánem i velitelem 21. divize torpédoborců.
10. května 1945 byl Asašimo vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.
