Třída torpédoborců první třídy (一等駆逐艦 / いっとうくちくかん / ittó-kučikukan) japonského císařského námořnictva Mucuki (睦月型 / むつきがた / Mucuki-gata) byla tvořena dvanácti jednotkami, které byly stavěny v letech 1924 až 1927. Design torpédoborců třídy Mucuki vycházel z předchozího typu Kamikaze, ale odlišovalo jej několik změn. V průběhu druhé světové války je mělo velení spojeného loďstva za zastaralé a proto sloužily hlavně jako eskortní plavidla a pro rychlé transporty. V tichomořské kampani bylo ztraceno všech dvanáct jednotek a válku tak nepřežil ani jeden z nich. Devět lodí bylo potopeno torpédy a pumami spojeneckých letounů, další dva kusy byly ztraceny při střetech se spojeneckými hladinovými silami a jedna byla obětí torpéd vystřelených americkou ponorkou.
Jména
V počátku výstavby byla plavidla značena lichými čísly například Torpédoborec č. 19 (第十九号駆逐艦 / だいじゅうきゅうごうくちくかん / dai-džúkjú-gó-kučikukan), neboť sudá čísla byla vyhrazena pro torpédoborce druhé třídy (二等駆逐艦 / にとうくちくかん / nitó-kučikukan). Když skončila výstavba poslední třídy eskortních torpédoborců Wakatake a další se již nestavěly, bylo od tohoto systému upuštěno a po Torpédoborci č. 27 následoval Torpédoborec č. 28. Počátkem srpna 1928 došlo k přejmenování plavidel dle jmen měsíců luno-solárního kalendáře a jmen souvisejících s Měsícem.
Konstrukce
Třída Mucuki se od předchozích typů odlišovala zejména tvarem přídě, kterou převzala následující řada speciálních torpédoborců třídy Fubuki. Dále torpédovou výzbrojí a uspořádáním můstku. Mucuki, vycházející konstrukčně z předchozí třídy Kamikaze, byla poslední třídou japonských řadových torpédoborců před zavedením speciálních torpédoborců (特型駆逐艦 / とくがたくちくかん / tokugata-kučikukan) typu Fubuki. Hlaní nástavba byla rozdělena na čtyři úrovně: dolní patro na horní palubě (上部甲板 / じょうぶかんぱん / džóbu-kanpan), druhé patro horní můstkové paluby (上部艦橋 / じょうぶかんきょう / džóbu-kankjó), dále samotný můstek (羅針艦橋 / らしんかんきょう / rašin-kankjó) a plošinu se světlometem a stereoskopickým dálkoměrem. Na rozdíl od třídy Kamikaze byly kulomety přemístěny z můstku níže na horní můstkovou palubu. Přední stěna otevřeného můstku byla chráněna plechem a prosklenými okny. Kostra přes níž se dala natáhnout plachta proti nepřízni počasí se nacházela nad přední částí můstku. Změna postihla i plošinu s dvoumetrovým stereoskopickým dálkoměrem na můstku, která u třídy Mucuki nesla dva 30 cm světlomety.
Pohonná soustava
Dvě soustavy parních turbín Kampon zajišťovaly pohon většiny jednotek třídy Mucuki s vyjjímkou lodí Jajoi a Nagacuki, jež byly vybaveny importovanými turbínami (Zoelly a Rateau) o stejném výkonu. Každá sestava turbín byla tvořena jednou vysokotlakou a jednou nízkotlakou turbínou o výkonu 14158,4 kW při 400 otáčkách, které přes převodovku poháněly jednu hřídel. Vysokotlaké turbíny byly vybaveny dvěma stupni pro plavbu cestovní rychlostí, které byly při plavbě maximální rychlostí vynechány. O přísun dostatečného množství páry se staraly čtyři kotle Ro-gó Kampon šiki. Spaliny z kotlů č. 1 a 2 byly odváděny předním komínem a spaliny z kotlů č. 3 a 4 odváděl zadní komín.
Výzbroj
U jednotek třídy Mucuki byly v japonském námořnictvu poprvé použity dva tříhlavňové otočné a nezakrytované torpédomety 610 mm typu 8 na rozdíl od předchozích tříd torpédoborců, které byly vybaveny torpédomety 533 mm model 1921. Později mohly být tyto torpédomety využívány i pro obávaná Torpéda typu 93 známa jako "Dlouhá kopí". První torpédomet se nacházel před můstkem na přídi a druhý byl umístěn na zádi mezi platformou světlometu za druhým komínem a zadní nástavbou se 120 mm kanony. Hlavňová výzbroj včetně rozmístění byla stejná jako u typu Kamikaze a představovaly ji celkem čtyři 12 cm L/45 kanony typ 3. jeden byl umístěn na přední palubě,, druhý na nástavbě mezi komíny a zbývající dva na zadní nástavbě.
Modifikace
V roce 1935 došlo v důsledku silného tajfunu, označovaného jako Incident 4. loďstva, k poškození několika jednotek třídy Mucuki. To vedlo v letech 1936 až 1937 k posílení konstrukce lodi a k zakrytování torpédometů. Úpravy postihly i můstek, jež dostal zakulacený tvar a původní plátěnou střechu nataženou na kostře nahradila pevná střecha plechová. Během válečných let byly na některých přežívajících plavidlech instalovány radiolokátory a po draze zaplacených zkušenostech s účinností námořního bombardovaní palubního i pozemního letectva sílícího nepřítele byla posilována protiletadlová výzbroj na úkor 120 mm děl hlavní výzbroje.
