Main Menu
User Menu

Manteuffel, Hasso von

generál tankových jednotek

     
Příjmení:
Surname:
von Manteuffel
Jméno:
Given Name:
Hasso
Jméno v originále:
Original Name:
Hasso von Manteuffel
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
generál tankových jednotek
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
-
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
barón
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
14.01.1897 Postupim /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
24.09.1978 Reith im Alpbachtal
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
velitel, 5. tanková armáda
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
Jeden z 27 držiteľov Rytierskeho kríža k Železnému krížu s dubovými ratolesťami, mečmi a briliantami.
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
https://en.wikipedia.org/wiki/Hasso_von_Manteuffel
URL : https://www.valka.cz/Manteuffel-Hasso-von-t14666#400975Verze : 0
MOD
     
Příjmení:
Surname:
von Manteuffel
Jméno:
Given Name:
Hasso
Jméno v originále:
Original Name:
Hasso von Manteuffel
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
28.04.1916 poručík
01.04.1925 nadporučík
01.04.1934 rytmistr
01.10.1936 major
01.04.1939 podplukovník
01.10.1941 plukovník
01.05.1943 generálmajor
01.02.1944 generálporučík
01.09.1944 generál tankových jednotek
Průběh vojenské služby:
Military Career:
Automaticky vyplněné položky:
13.07.1940-05.10.1940 Velitel : Motocyklistický střelecký prapor 3
25.08.1941-05.07.1942 Velitel : Střelecký pluk 6
15.07.1942-04.11.1942 Velitel : 7. brigáda tankových granátníků
05.02.1943-11.02.1943 Velitel : Broichova divize
11.02.1943-31.03.1943 Velitel : Manteuffelova divize
20.08.1943-DD.01.1944 Velitel : 7. tanková divize
01.02.1944-08.03.1944 Velitel : Divize tankových granátníků Großdeutschland
DD.04.1944-01.09.1944 Velitel : Divize tankových granátníků Großdeutschland
10.09.1944-09.03.1945 Velitel : 5. tanková armáda
10.03.1945-08.05.1945 Velitel : 3. tanková armáda

Ručně vyplněné položky:
Vyznamenání:
Awards:

31.12.1941

Rytířský kříž Železného kříže 1939
Knight's Cross of the Iron Cross
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 1939
-

23.11.1943

Rytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolesti
Knight's Cross with Oak Leaves
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
-

22.02.1944

Rytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolesti a s meči
Knight's Cross with Oak Leaves and Swords
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub und Schwertern
-

18.02.1945

Rytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolesti, s meči a brilianty
Knight's Cross with Oak Leaves, Swords, and Diamonds
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub, Schwertern und Brillianten
-

DD.MM.RRRR -

Odznak za zranění 1939 stříbrný
Wound Badge 1939 Silver
Verwundetenabzeichen 1939 in Silber
-

DD.MM.RRRR -

Odznak za zranění 1939 černý
Wound Badge 1939 Black
Verwundetenabzeichen 1939 in Schwarz
-

DD.MM.RRRR

Medaile za zimní bitvu na východě 1941-42
Eastern Front Medal 1941-42
Medaille Winterschlacht im Osten 1941-42
-

DD.MM.RRRR

Medaile válečného záslužného kříže (1938)
Medal ofWar Merit Cross (1938)
Medaille zum Kriegsverdienstkreuz (1938)
-

DD.MM.RRRR

Železný kříž 1939 I. třídy
Iron Cross 1st Class
Eisernes Kreuz I. Klasse
-

DD.MM.RRRR

Železný kříž 1939 II. třídy
Iron Cross 2nd Class
Eisernes Kreuz II. Klasse
-

MM.DD.RRRR -

Odznak za tankový boj stříbrný
Tank Battle Badge Silver
Panzerkampfabzeichen Silber
-

Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
https://en.wikipedia.org/wiki/Hasso_von_Manteuffel
URL : https://www.valka.cz/Manteuffel-Hasso-von-t14666#422076Verze : 0
MOD
Hasso Eccard von Manteuffel se narodil 14. ledna 1897 v Postupimi. Jeho otcem byl gardový setník Eccard von Manteuffel a matkou Susanne Ende. Prarodiči z otcovy strany byli plukovník Karl von Manteuffel a jeho manželka Luise von Ravenstein. Prarodiči z matčiny strany byli architekt, tajný vládní a stavební tada, profesor a prezident Akademie krásných umění v Berlíně Hermann Ende a jeho manželka Auguste Dickmann-Becker. Jeho otec zemřel v roce 1904. Od roku 1908 byl jeho nevlastním otcem major Otto von Stockhausen. Vzhledem k tomuto pruskému vojenskému zázemí tedy není divu, že Hasso von Manteuffel nastoupil v roce 1908 ke Královskému pruskému kadetnímu sboru, v jehož rámci studoval na kadetce v Naumburku a hlavní kadetce v berlínském Lichterfelde. V únoru 1916 nastoupil jako praporčík k Husarskému pluku von Zietenově (brandeburskému) č. 3 v Rathenowě. Zde byl v dubnu stejného roku jmenován do hodnosti poručíka a nasazen na západní frontě, kde byl na podzim těžce raněn. Po zotavení působil na štábu pěší divize. během války byl vyznamenán železným křížem a dalšími vyznamenáními.


Po první světové válce sloužil tento výborný jezdec na koni a šermíř nejprve od ledna 1919 jako pobočník u Dobrovolnického sboru Burgharda von Oven v Berlíně. Od května 1919 sloužil u Jezdeckého pluku 18 a poté po dalších reorganizacích u 3. (pruského) jezdeckého pluku, konkrétně u jeho 2. eskadrony. V červnu 1921 se oženil s Armgard von Kleist, neteří Ewalda von Kleista. Spolu pak měli dvě děti. Na konci roku 1924 se stal plukovním pobočníkem a v dubnu následujícího roku byl povýšen na nadporučíka. U pluku převzal v roce 1929 funkci velitele velitele 2. eskadrony, nejprve v Rathenowě a pak v Bamberku. V roce 1934 byl povýšen do hodnosti rytmistra, to již sloužil u Jezdeckého pluku 17. Při rozšiřování armády byla jeho eskadrona na podzim 1934 přeložena k II. půlpluku Jezdeckého pluku Erfurt v Eisenachu. 15. října 1935 byla jednotka přejmenována na Motocyklistický prapor 2. Manteuffel od té doby plně přešel od koní k mechanizaci. V říjnu 1936 byl povýšen na majora a v roce 1938 se stal referentem pro motorizaci pozemního vojska na Hlavním velitelství pozemního vojska (OKH). V roce 1939 se stal učitelem na tankové škole v Krampnitz, kde byl v dubnu 1939 povýšen na podplukovníka. Učitelem zůstal i po přepadení Polska a do bojů se zapojil až během války s Francií.


Od 13. června 1940 do 5. října 1940 velel Motocyklistickému praporu 3. V květnu 1941 se stal velitelem I. praporu Střeleckého pluku 7, s nímž se účastnil bojů proti SSSR. V srpnu 1941 byl jmenován velitelem Střeleckého pluku 6. V říjnu 1941 byl povýšen do hodnosti plukovníka a prosinci mu byl udělen rytířský kříž. Od července 1942 velel až do listopadu téhož roku 7. brigádě tankových granátníků, poté byl přeložen do vůdcovy zálohy. K konci roku byl převelen do severní Afriky, kde v únoru převzal velení divize, jež nesla jeho jméno. V Tunisku, kde dokázal ve své oblasti výrazně zpomalit spojenecký postup, byl tak vážně zraněn, že musel být v dubnu 1943 odtransportován do Německa, kde byl v květnu jmenován do hodnosti generálmajora. Po svém uzdravení převzal v srpnu funkci velitele 7. tankové divize, která se nacházela na východní frontě. Tu vedl v bojích o Bělgorod, Charkiv a na Dněpru, kde dokázal zablokovat sovětskou ofenzívu. V listopadu 1943 dokázal znovu dobýt Žytomyr, čímž z obklíčení zachránil 8. tankovou divizi. Za tento úspěch obdržel dubové ratolesti. V únoru 1944 byl povýšen na generálporučíka a ustanoven velitelem Divize tankových granátníků Großdeutschland, jíž vedl v obranných bojích západně od Dněpru, například v bitvě o Korosten. Poté se divize v březnu přesunula do Rumunska, kde v červnu úspěšně vedla další obranné boje. V červenci byla divize přesunuta do Východního Pruska, které bylo ohroženo po sovětské operaci Bagration. Manteuffel vedl divizi při protiútoku na území dnešní Litvy. Tato akce sice zastabilizovala frontu, ale Němci při ní měli docela vysoké ztráty a navíc nedokázali prorazit obklíčení Skupiny armád Sever v Kuronsku. V září 1944 byl povýšen na generála tankových jednotek a jmenován velitelem 5. tankové armády, s níž se zúčastnil těžkých bojů s Pattonovou 3. armádou v Lotrinsku. Poté byla armáda stažena do zálohy a připravována na bitvu v Ardenách. Ta sice skončila německou porážkou, ale Manteuffel dokázal alespoň vyvést velkou část svých jednotek zpátky z hrozícího obklíčení. V březnu 1945 byl čerstvý držitel rytířského kříže s dubovými ratolestmi, meči a brilianty převel na východní frontu do Pomořan, kde převzal 3. tankovou armádu. S tou měl jihovýchodně od Berlína bránit linii na Odře. Úkol to byl nesplnitelný a Manteuffel se po tvrdých bojích stáhl s velkou částí jednotek za Labe do britského zajetí. Britové ho drželi v různých internačních táborech v Británie a poté ho předali Američanům, kteří ho v roce 1947 propustili.


Po svém propuštění Manteuffel nejprve pracoval v Neussu v bance, která patřila Robertu Pferdmengesovi. Brzy se pustil i do politiky, v roce 1949 vstoupil do Svobodné demokratické strany (FDP) a stal se odborníkem v branné oblasti. Podle informací britské tajné služby se stal členem Bratrstva, pravicového nacionalistického uskupení, v němž působila řada bývalých nacistů. Sám Manteuffel členství vždy popíral. Nicméně je známo, že německý vojenský odboj označoval za zrádce v týlu, zasazoval se za propuštění řady válečných zločinců a hájil slepou poslušnost vůdci. To byly zřejmě důvody, proč nebyl přizván k činnosti Dienststelle Blank, která připravovala vznik ozbrojených sil Západního Německa, a proč poté nebyl reaktivován do důstojnického stavu. Mezi lety 1953 a 1956 byl poslancem spolkové sněmu za Svobonou demokratickou stranu a stranickým mluvčím v oblasti obranné politiky. Zasazoval se za německou účast v NATO a i díky němu jsou německou ozbrojené síly pojmenovány jako Bundeswehr. V roce 1956 FDP opustil kvůli vstupu strany do koalice se sociálně demokratickou stranou v Severním Porýní-Vestfálsku a podílel se na založení Svobodné lidové strany (FVP). V ní působil jako zástupce šéfa parlamentní frakce. Když se strana v následujícím roce sloučila s Německou stranou, přešel i Manteuffel. V roce 1957 byl obviňován z machinací okolo zbrojních zakázek, nic se ale neprokázalo.


Ačkoliv ho Spojenci neobvinili z válečných zločinů, stanul v roce 1959 před soudem za čin, který se udál za války. Jednalo se o zabití, kterého se měl dopustit tím, že v roce 1944 poslal před válečný soud s obviněním ze zbabělosti před nepřítelem vojáka, jenž během noční hlídky pozoroval, jak jsou dva jeho spolubojovníci unášeni. Nejenže nezasáhl, ale ani to nenahlásil. Válečný soud vojáka poslal do vězení, jenže s tím nebyl Manteuffel spokojen a vojáka nechal s odvoláním na vůdcův rozkaz zastřelit. Soud ho za to poslal na rok a půl do vězení. Nicméně rozsudek měl celou řadu odpůrců, kteří namítali, že podobný přístup byl běžný i u jiných armád. Nakonec dosáhli i díky tlaku spolkového prezidenta Theodora Heusse toho, že Manteuffel byl krátce po nástupu do vězení propuštěn. V roce 1968 přednášel na americké Vojenské akademii ve West Pointu o vedení boje v zimních podmínkách, což mu umožňovaly získané zkušenosti a schopnost mluvit plynně anglicky. Během tohoto pobytu se setkal v Bílém době s Eisenhowerem. V USA působil také jako poradce při natáčení filmů s válečnou tematikou. Hasso von Manteuffel zemřel 24. září 1978 na dovolené v rakouském Reith im Alpbachtal.





Zdroje:
www.deutsche-biographie.de
https://de.wikipedia.org/wiki/Hasso_von_Manteuffel
https://en.wikipedia.org/wiki/Hasso_von_Manteuffel
www.lexikon-der-wehrmacht.de
URL : https://www.valka.cz/Manteuffel-Hasso-von-t14666#531998Verze : 13
MOD
General der Panzertruppen Hasso von Manteuffel (vpravo) a Generalmajor Horst Niemack, Rusko, 05.08.1944.


zdroj: www.bundesarchiv.de
URL : https://www.valka.cz/Manteuffel-Hasso-von-t14666#536351Verze : 0
MOD