Garcia, Guerrero Miguel

Narodil se ve Figueras v Katalánii 5. ledna 1909. Vstoupil do Pěchotní akademie v roce 1925, později však přešel k letectvu a byl vyřazen jako pilot v roce 1932.


Byl zařazen ke stíhací Grupo 12 v Granadě, kde jej také zastihl začátek frankistické vzpoury. Z Madridu přišlo nařízení vlády, aby zajistil kontrolu nad letištěm Granada - Armilla, avšak Guerrero se namísto toho ihned připojil pučistům. Dokonce zajistil povstalcům značnou bojovou sílu – dne 21. 7. 1936 na letišti Armillo přistály tři republikánské Nieuporty-Delage NiD. 52, které odtud měly operovat proti povstalcům. Letiště však pouze před pár hodinami ovládli pučisté a republikánští piloti ihned po přistání putovali do zajetí (později všichni tři přešli na stranu pučistů).


Tři letuschopné stíhací stroje představovaly pro povstalce v tomto prostoru značnou bojovou sílu. Pučisté totiž zpočátku ukořistili 73 letounů, avšak z toho bylo pouze 8 stíhaček Nieuport-Delage NiD. 52. Z toho však daném okamžiku nebyl ani jeden letuschopný; všechny procházely opravami.


Letouny byly urychleně přelétnuty do Sevilly a na opravení neletuschopných letounů se horečně pracovalo. V jihošpanělském prostoru (základny Granada a Sevilla) se nacházelo celkem 17 stíhacích pilotů, kteří s těmito stroji měli létat; Teniente (nadporučík) Guerrero García byl mezi nimi a rychle se proslavil jakožto jeden z nejúspěšnějších stíhačů počátečního období války, když za 8 dní sestřelil nad Andalusií čtyři republikánská letadla.


Bojové akce byly zahájeny hned 21. 7. a o tři později jeden z Guerrerových kolegů dosáhl v kabině jednoho ze tří výše zmíněných Nieuportů sestřelu republikánského stroje téhož typu.


O dva dny později, tedy 25. 7., jeho úspěch zopakoval sám Guerrero, když při návratu z kurýrního letu do Maroka na Nieuportu NiD. 52 sestřelil nad mořem republikánský hydroplán Dornier Wal. 29. 7. pak Guerrero přidal další úspěch sestřelením Vickersu Vildebeest u Iznájar, o dva dny později zničil stroj téhož typu u Iznallos a 1. 8. nakonec jeden CASA – Breguet 19.


Guerrero na Nieuportech nalétal 67 bojových letů a se svými 4 sestřely patřil mezi nejúspěšnější stíhače na tomto typu.


Jako takový byl v březnu 1937 zařazen k nově vznikající Escuadrille 3-E-2, jež od Němců (kteří v té době začali přezbrojovat na Bf 109) převzala jejich He 51. Hned v dubnu byl však převelen k nově vznikající první španělské Grupo létající na Fiatech CR.32. Jednotku původně tvořilo jen 6 Fiatů CR.32 Escuadrilly 1-E-3 a šest pilotů, kteří tvořili výkvět povstaleckého letectva. Guerrero byl mezi nimi. Během dubna jednotka převzala další Fiaty a její stav nyní činil 13 strojů a 15 pilotů. 4. května v Cordóbě oficiálně vznikla Grupo 2-G-3, jejímž velitelem byl García Morato. Teniente Guerrero García byl zařazen k Escuadrilla 1-E-3. Jednotka se v červnu přesunula na letiště v Zaragoze, aby podpořila ofenzívu na severní frontě. Úkolem španělských Fiatů byly zejména doprovody bombardérů a útoky na palubními zbraněmi na pozemní cíle.


Ke konfrontacím s republikánským letectvem docházelo pouze sporadicky, protože jejich stíhací síly na této frontě byly velmi slabé. Obdobně probíhaly boje na podzim 1937 o Asturii. Na jaře 1938 byl Guerrero povýšen do hodnosti Capitána a převzal velení nově utvořené Escuadrillo 5-E-3. Na tomto postu potom zůstal až do konce války.

Guerrero během bojů prokázal značné pilotní kvality, ačkoli jeho robustní postava jej jako stíhače znevýhodňovala - měl značné problémy se nasoukat do kokpitu CR.32, ale naštěstí pro něj nikdy nemusel skákat padákem. Sám naopak dosáhl celkem 13 sestřelů.


Miguel Guerrero García nalétal během války 1050 operačních hodin během 575 bojových letů, přičemž 794 hodin a 438 letů bylo na Fiatu CR.32. V tabulce nacionalistických es skončil na osmém místě.


Byl vyznamenán Individual Military Medal, po válce velel stíhací jednotce v Maroku. Během kariéry dosáhl až na generálskou hodnost, prošel řadou velitelských funkcí, později byl členem generálního štábu a plnil také diplomatické úkoly v USA. V roce 1970 byl jmenován velitelem 1. vzdušného okruhu Španělska. Roku 1979 odešel do výslužby. Zemřel v Madridu v roce 1992.

Zdroje:


Miroslav Šnajdr: Soumrak stíhacích dvouplošníků 1 a 2, nakl. Fontána 2005, ISBN 80-7198-363-2 a 80-7336-248-1
Alfredo Logoluso: Fiat CR.32 Aces of the Spanish Civil War, Osprey Publishing, Oxford 2010, ISBN 978-1-84603-983-6