Feuchtinger, Edgar

Edgar Feuchtinger se narodil 9. listopadu 1894 v alsaském městě Méty v rodině obchodníka s hudebninami. Po složení maturitní zkoušky na gymnáziu nastoupil do Kadetní školy v Karlsruhe a vojenské vzdělání ukončil na Královské pruské kadetní škole v Groß-Lichterfelde. 7. srpna 1914 vstoupil do služby u Pluku pěchotního dělostřelectva č. 014. Se svým plukem bojoval za první světové války v Rusku a ve Francii (kromě jiného i u Verdunu a na Sommě), 18. srpna 1915 obdržel důstojnický patent a během války získal Železný kříž 2. a 1. třídy.
21. března 1919 začala jeho služba v Reichswehru u Střeleckého pluku 25, v říjnu 1921 byl převelen k 5. dělostřeleckému pluku a v roce 1924 ke 2. dělostřeleckému pluku. 1. listopadu 1929 byl povýšen do hodnosti kapitána a převzal velení školní baterie 7. dělostřeleckého pluku. Od 1. ledna 1935 do října 1937 působil jako instruktor na Dělostřelecké škole v Jüterbogu.
Vzhledem k tomu, že se během vojenské služby osvědčil jako schopný organizátor, byl pověřen, aby zajistil účast armády na sjezdu nacistické strany v Norimberku v září 1935. Tyto schopnosti využil i v roce 1936 jako člen organizačního výboru XI. olympijských her v Berlíně.
Feuchtingerova vojenská kariéra pokračovala i po reorganizaci Reichswehru na Wehrmacht. V říjnu 1937 už v hodnosti majora se stal velitelem 3. praporu 26. dělostřeleckého pluku, 1. srpna 1938 byl povýšen na podplukovníka a koncem srpna 1939 převzal 227. dělostřelecký pluk, kterému velel během polského a západního tažení a v první fázi operace Barbarossa, jeho pluk byl nasazen v severním Rusku u Volchova. V srpnu 1941 byl povýšen na plukovníka a v polovině srpna 1942 převeden do Vůdcovy zálohy. V dubnu 1943 se stal velitelem Schnelle Brigade West. Tato formace sloužila jako základ pro znovuvybudování 21. tankové divize, zničené v severní Africe. Ačkoli byl Feuchtinger dobrý organizátor, s velením tankovým jednotkám neměl doposud žádné zkušenosti. Přesto byl díky dobrým kontaktům v nacistické straně 15. července 1943 pověřen velením 21. tankové divizi dislokované ve Francii poblíž Versailles. Ve stejný den mu byl propůjčen Německý kříž ve stříbře a 1. srpna 1943 následovalo povýšení do první generálské hodnosti. Feuchtinger trávil většinu svého času v Paříži - snažil se pro svou divizi získat co nejvíce personálu, výzbroje a materiálu, především si však užíval sladký život ve francouzské metropoli. Pátého června 1944 hlásil svým nadřízeným, že jeho divize je „schopna plnit jakýkoli úkol“. 21. tanková divize byla sice na papíře solidně připravenou jednotkou, ve skutečnosti však byla vyzbrojena především kořistními francouzskými tanky a vysloužilými Pz.Kpfw.IV, které doplnila hrstka právě vyrobených Pz. Kpfw. V Panther. Stejně tak tomu bylo s mužstvem – někteří starší vojáci byli převeleni od služby v pobřežních pevnostech, jiní nedávno opustili vojenská učiliště.
V den „D“ 6. června 1944 se 21. tanková divize nacházela v bezprostřední blízkosti vyloďovacích pláží proti anglo-kanadskému předmostí. V té době se však její velitel zdržoval v Paříži u své francouzské milenky. Sice okamžitě odjel do Normandie, ale divizi velel „zezadu“ a všechna důležitá rozhodnutí nechával na svých zkušených podřízených. Protiútok divize byl nedůrazný a nakonec neúspěšný. Zpočátku toto selhání nemělo pro Feuchtingera žádné následky – naopak byl 1. srpna 1944 povýšen na generálporučíka a o pět dní později obdržel Rytířský kříž.
Situace se změnila 5. ledna 1945, kdy byl zatčen a uvězněn v Torgau. Rozhodnutí o řízení před válečným soudem mu mělo být doručeno už na Štědrý den 1944, ale v té době trávil Vánoce na svém statku v Celle, zatímco jeho divize sváděla těžké boje v oblasti Saarlauternu. Feuchtinger byl ještě v lednu odsouzen k trestu smrti za nepřítomnost u jednotky v noci z 5. na 6. června 1944, za nezákonné obohacování se prodejem zabaveného židovského majetku a vojenského materiálu…
Díky konexím v nacistické straně byl rozsudek zrušen a Feuchtinger, degradovaný na vojína a zbavený všech vyznamenání, byl převelen na frontu k 20. divizi tankových granátníků. Bývalý generál se však u své nové divize nehlásil a dezertoval. V dubnu 1945 se v generálské uniformě vzdal Britům. Vystřídal několik zajateckých táborů, neúspěšně se pokoušel vydávat za příslušníka protihitlerovské opozice (kvůli rozsudku smrti) a v roce 1947 byl propuštěn.
Po návratu do Německa pracoval jako obchodní zástupce několika společností a nakonec zakotvil v obchodním oddělení Bremer Vulkan.
Edgar Feuchtinger zemřel v Západním Berlíně 21. ledna 1960.
V roce 1961 uveřejnil týdeník Der Spiegel článek, podle kterého byl Feuchtinger spolupracovníkem východoněmecké rozvědky a sovětské KGB. Údajně zneužil známosti s důstojníky, podílejícími se na budování Bundeswehru a NATO, a informace od nich získané předával svým řídícím agentům.

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/Edgar_Feuchtinger
www.geocities.com
http://de.wikipedia.org/wiki/Edgar_Feuchtinger
www.specialcamp11.fsnet.co.uk
www.lexikon-der-wehrmacht.de
www.spiegel.de
Fowler, Will: Operace Owerlord
Hubáček, Miloš: Invaze
Hargreaves, Richard: Němci v Normandii