Main Menu
User Menu

Eden, Anthony Robert

Prime Minister, Foreign Secretary Anthony Robert Eden, 1st Earl of Avon
Ministerský předseda, ministr zahraničních věcí Anthony Robert Eden, 1. hrabě z Avonu




nar.:12.6.1897
zemř.: 14.1. 1977



Anthony Eden se narodil roku 1897. Absolvoval studia na vysoké škole v Etonu, po nichž chtěl vystudovat vojenskou akademii v Sandhurstu. Nebyl však přijat pro špatný zrak. V první světové válce přesto bojoval v důstojnické hodnosti. Do Francie dorazil v červnu 1916 a hned toho roku získal během bitvy na Sommě vyznamenání za zásluhy v boji, Válečný kříž (Military Cross). Válku skončil v hodnosti majora.


Následně si zvolil politickou kariéru a absolvoval studia na Oxfordu (studoval orientální jazyky - perštinu a arabštinu). Roku 1923 usedl za Konzervativní stranu v Dolní sněmovně. Od roku 1926 zastával funkci osobního sekretáře ministra zahraničí Austina Chamberlaina (bratra Nevilla Chamberlaina) v konzervativní vládě, roku 1929 pak Konzervativci prohráli volby. Roku 1931 získal v Národní vládě Ramsay MacDonalda post náměstka ministra zahraničí, od června 1935 byl ministrem pro záležitosti Společnosti národů (toto ministerstvo pro něj bylo speciálně utvořeno) a od prosince 1935 ministrem zahraničí v opět konzervativní vládě Stanley Baldwina.


Baldwina roku 1937 nahradil v čele vlády Neville Chamberlain. Chamberlain pokračoval v už Baldwinem začaté politice appeasementu, se kterou Eden, zastánce silné Společnosti národů, nesouhlasil. Jeho kritika vládní politiky vyústila v únoru 1938 - v souvislosti s napětím kolem událostí Rakouska (chystal se anšlus) a hlavně Chamberlainovou vstřícnou politikou vůči Itálii - v Edenovu rezignaci na ministerský post. Po vypuknutí války následovalo na podzim 1939 krátké intemezzo v podobě postu ministra pro dominia.


Když 10. května 1940 stanul v čele britské vlády Winston Churchill, stal se Eden minstrem války a nejbližším Churchillovým spolupracovníkem. 23. prosince 1940 se pak vrátil na post ministra zahraničí, který zastával až do roku 1945. Poté byl po volebním neúspěchu své strany do roku 1951 jedním z vůdců opozice, v nové Churchilllově konzervativní vládě pak 27. října 1951 opět zasedl na své oblíbené místo ministra zahraničí. Navíc se stal zástupcem předsedy vlády.


Během tohoto svého mandátu pomohl vyřešit několik politických i vojenských krizí po celém světě - roku 1951 se moci v Íránu chopil Mohammad Mossadek a znárodnil anglo-íránskou ropnou společnost, toho času největšího producenta ropy na světě. Eden rozhodl o akci SIS, která prostřednictvím svých agentů pomohla zorganizovat protestní hnutí v Íránu, které po velkých demonstracích a nepokojích (v srpnu 1953 zahynulo při střetu s vládními jednotkami 300 demonstrantů) dosáhlo toho, že Mossadek roku 1954 rezignoval a moci se ujal probritský šáh.
Roku 1954 Eden také přispěl k vyřešení italsko-jugoslávského sporu o oblast Terstu (tento bývalý rakousko-uherský přístav byl po 1. světové válce připojen k Itálii, po její kapitulaci ve druhé světové válce od roku 1943 okupován Německem, 1945-1947 obsazen Jugoslávií, do roku 1954 bylo kvůli sporům vyhlášeno svobodné území pod patronací OSN). Kompromisní dohoda nakonec stanovila, že přístav Terst bude připojen k Itálii, jeho zázemí k Jugoslávii. Eden se kromě toho podílel na jednání o zastavení indočínské války (odchod Francouzů ze své bývalé kolonie a "dočasné" rozdělení Vietnamu na komunistický sever a antikomunistický jih), na jednání o ustanovení Organizace smlouvy pro jihovýchodní Asii (měla zaručovat společnou akci v případě napadení či vnitřního převratu ve zúčastněných zemích; v důsledku války ve Vietnamu nejdříve fakticky a roku 1977 i formálně zanikla), roku 1954 byl také iniciátorem pařížských dohod, které ukončily okupační statut (západního) Německa a umožnily jeho přijetí do NATO.


Přitom Eden roku 1953 vážně onemocněl a prodělal několik operací. Přestože plnému zdraví se již nikdy netěšil, jeho politické nasazení tím nijak neutrpělo. 6. dubna 1955 vystřídal nemocného Churchilla, který se konečně stáhl z politiky, na místě ministerského předsedy. To už se ale blížil Edenův politický pád.


Americký prezident Eisenhower v červenci 1956 z obavy před probíhajícím sbližováním Egypta se Sovětským svazem zrušil přislíbenou dotaci ve výši 56 mil. dolarů na stavbu gigantické Asuánské přehrady. Egyptský prezident Násir reagoval okamžitě - 26. července 1956 znárodnil Suezský průplav, jehož majoritními vlastníky byli Britové společně s Francouzi. Británie a Francie se obávaly ztráty mocenského vlivu v této veledůležité oblasti, růstu vlivu SSSR a odříznutí Evropy od zdrojů ropy. Proto uzavřely tajnou smlouvu s Izraelem o následné akci, známé jako "Velké divadlo". Izrael 29. října 1956 vtrhl na egyptský Sinaj, během týdne ho kompletně obsadil, a Velká Británie s Francií vydaly ultimátum požadující zastavení bojů a stažení obou stran od Suezského průplavu, který bude okupován "neutrálními vojsky k rozdělení válčících stran". 5. listopadu se britsko-francouzské jednotky u Port Said skutečně vylodily.


Celá akce však narazila na odpor světa, OSN a hlavně USA a SSSR, a obě země i Izrael pod nátlekm svolily ke stažení svých jednotek. Ty byly v prosinci nahrazeny sbory OSN, které měly oddělovat Egypt od Izraele. Suez zůstal v egyptských rukou. Výsledkem byla snížená produkce ropy, ke které Násir přesvědčil ostatní arabské státy (v některých zemích dokonce musel být zaveden přídělový systém), a dočasné zablokování Suezského průplavu.


Poražený Anthony Eden 9. ledna 1957 rezignoval a odešel z politického života, oficiálně ze zdravotních důvodů. Už roku 1954 byl pasován na rytíře, roku 1961 dostal titul Hrabě z Avonu (Earl of Avon) a usedl tak do Sněmovny Lordů. Kromě zaslouženého odpočinku se věnoval psaní memoárů (vyšly ve třech dílech v rozmezí let 1960-1965). Zemřel roku 1977, ve věku 80 let. Anthony Eden je jako schopný a prozíravý politik jednou z nejvýraznějších britských postav 20. století.
URL : https://www.valka.cz/Eden-Anthony-Robert-t14079#52674Verze : 0