Zarauza Claver, Manuel Antonio

Manuel Zarauza Clavero byl jedním z nejúspěšnějších stíhačů občanské války – je považován za přední republikánské eso s 23 sestřely. Narodil se 3. listopadu 1917 v městě Santoňa, na severním pobřeží Španělska. V době armádního povstání sloužil jako vojín v Cuatro Vientos. V listopadu 1936 byl povýšen na rotmistra (sargento) a zařazen do pilotní školy (Escuela de Pilotos Militares) v La Ribera. V lednu 1937 dokončil základní pilotní výcvik, podle záznamů létal na velkém množství letadel - D.H. 60 Moth Major, Hispano E-34, Breguet 19, Miles M.2 Hawk, C.600 Aiglon, Fleet Model 10, Gourdou Lesseure GL-32, Avro 626, Morane-Saulnier MS.341, Koolhoven FK.51 a Ni-D.52 – celkový nálet činil 88 hodiny a 12 minut.

Po dokončení kurzu stíhačů 12. února 1937 byl Zarauza ohodnocen majorem (comandante) Felixem Sampilem, velitelem školy stíhačů (Escuela de Caza), jakožto "výjimečně nadaný pilot" - což bylo považováno za vysoké ocenění. Po ukončení výcviku byl Zarauza zařazen ke 2. letce, kompletně obsazené španělským personálem (bez účasti sovětských pilotů) a vyzbrojené stroji I-15 Chato. Letce velel kapitán (capitan) Roberto Alonso Santamaria, jednotka se účastnila operací v Guadalajara, u Cerro de Garabitas a Teruelu. V květnu 1937 se Zarauza účastnil obou pokusů posílit stíhací piloty na severní frontě přes Francii. Jeho první pokus, 8. května, skončil přistáním v Toulous v I-15 Chato č. 54, zatímco 17. května jej potíže s motorem přinutily vrátit se. K dalšímu pokusu došlo 11. června, a tentokrát čtyři piloti vedení poručíkem (teniente) Manuelem Aguirreem přistáli na letišti Parme ve francouzském Biarritz. Letadla byla internována a piloti posláni zpět do Španělska.


Zarauza byl pak odeslán do přeškolovacího kurzu na I-16 Mosca v Pilotní škole vysokorychlostního létání (Escuela de Alta Velocidad) v El Carmoli, který ukončil 31. srpna 1937. Poté byl odeslán k 21. skupině (Grupo N° 21) v Caspe a 25. září zařazen k 1. letce (l. Escuadrilla). Díky jeho výjimečným pilotním schopnostem byl Zarauza povyšen na poručíka (teniente) v listopadu a později jmenován velícím důstojníkem 4. letky vyzbrojené I-16 (4. Escuadrilla de Moscas). Jednotka byla dislokována v Alcala de Henares pro obranu Madridu, a během listopadu se její piloti začali utkávat s německými Bf 109. Po přesunu na letiště Santa Cruz de la Zarza pro operace na Centrální frontě, se letka účastnila bitvy o Teruel, později létala z letišť ve Villar a Sarrion. 22. ledna teniente Zarauza sestřelil Bf 109, další stroj téhož typu zničil 29. března. Později během téhož měsíce byl povýšen do hodnosti kapitán.

Zarauza stále vedl 4. Escuadrillu - také známou jako "letka Pepek námořník" kvůli přijetí kresby této Disneyho postavičky jakožto znaku jednotky, jenž byl namalován na kýlovkách jejích letadel. S těmito znaky se 4. letka účastnila kampaní v Aragon a Levante. Podle oficiální životopisné skicy, publikované v barcelonských novinách El Diluvio 12. června 1938, se Zarauza měl do té doby zúčastnit asi 100 leteckých soubojů a sestřelit 23 nepřátelských letadel. Tady se nám to trochu zamotává, protože tento údaj je často publikován a Zarauza je díky tomu obecně považován za republikánské vedoucí eso. Jiné prameny mu přiznávají pouze 10 sestřelů, bohužel však jediné dva opravdu známé sestřely, jsou ony dva Bf 109 zmíněné výše. To ovšem neznamená, že by si Zarauza setřely vymýšlel! Spíše je třeba vzít v úvahu zmatek, který nastal po porážce Republiky, takže spousta oficiálních dokumentů se prostě nedochovala.


Přesto byl obecně Zarauza považován za předního z republikánských stíhačů. Během nacionalistické ofenzívy proti Valencii v červenci 1938 vystřídal dokonce Zarauza kapitána Eduarda Claudina v pozici velitele celé Grupo N° 21. Jeho jmenování bylo datováno 23. července 1938 a Zarauza zůstal ve funkci dokud Katalánie o čtyři měsíce později nepadla. Vysoká funkce mu ovšem nezabránila v operačním létání. Jako velitel 4. Escuadrilly Zarauza obvykle létal na I-16 typ 5 s kódem "CM-125" a později na SuperMosca I-16 typ 10 s kódem "CM-225", která patřila do štábního roje skupiny. Zarauza se účastnil řady bojových letů během bitvy na řece Ebro (červenec až listopad 1938) a v září byl povýšen na majora (comandante). Zarauza zůstal nepřetržitě ve službě během všech klíčových bitev roku 1938. Celkový jeho nálet činil 500 operačních hodin, přičemž nikdy nebyl ani sestřelen, ani zraněn.

Zarauza byl nepochybně zajímavý člověk. Nebyl moc vysoký – jeden z jeho spolubojovníků vzpomínal, že Zarauza získal přezdívku „piloto fantasma“ (něco jako "létající duch"), protože když se malý Zarauza shrbil v pilotní kabině, nebylo ho skoro vidět a vypadalo to, že letoun létá sám. Zarauza byl také jedním z nejmladších republikánských velitelů letek - bylo mu 21 let, když převzal velení letky a v necelých dvaadvaceti se stal majorem. Byl vynikající střelec, rád předváděl střelecké kousky s svou pistolí. Současně byl však také dost popudlivý, takže nebylo radno ho dráždit. Když prý jednou podplukovník (teniente koroner) Valentin Gonzalez (velitel 46. divize) přesunul své velitelství do velkostatku, kde předtím sídlil štáb 21. Grupo, jemuž Gonzales nařídil statek uprázdnit, Zarauza mu pohrozil, že vzlétne a bude statek bombardovat. Jindy zase hodil dýmovnici do jídelny během večeře v přítomnosti představitelů Vojenského letectva a sovětských důstojníků. Jeho spolubojovníci však zejména vyzdvihovali dvě věci: byl dobrý vůdce a statečný pilot.

Pád Katalánska do nacionalistických rukou nicméně donutily Zarauzu, stejně jako mnoho jiných pilotů, k přeletu do Francie. Zde byl internován v utečeneckých táborech Argeles-sur-Mer a Gurs a po propuštění emigroval do SSSR, protože chtěl i nadále létat a Sověti mu nabídli vstup do jejich letectva. Zarauza přijal a v hodnosti kapitána se zúčastnil Velké vlastenecké války. Velel v jedné z letek 961. IAP (stíhacího pluku). Dosáhl údajně dalších sedmi sestřelů a nakonec byl povýšen na plukovníka. Svými sovětskými kolegy byl považován za jednoho z nejlepších pilotů I-16, jaký kdy vzlétl. Mezi jeho oblíbené kousky patřila přízemní akrobacie s vybráním letu v poloze na zádech jen pár metrů nad zemí. Většina sovětských pilotů se o něco podobného vůbec nepokoušela. Zahynul 12. října 1942 při letecké kolizi během nácviku vzdušného boje, když se srazil se svým „číslem“ četařem Alexandrem Rjapiševem nad letištěm Kišli v Baku. Zde je také pohřben.

Zdroje:


Rafael A Permuy Lopez: Spanish Republican Aces, nakl. Osprey Publishing, Oxford 2012, ISBN: 978 1 84908 668 4
adar.es