Poválečná výroba původních Siebel Si-204D v Aero Vysočany, ve spolupráci s ČKD Praga, Rudým Letovem a Opravnami Malešice.
Interní tovární označení bylo Ae-01.
V období 1945-1950 bylo vyrobeno 179 ks letounů.
K nim se přiřadily ještě trofejní Si 204D, které byly opravovány v opravnách ve Kbelích, (k nimž chyběly údaje o provozu).
Podle hlášení velitelství letectva k 01.04.1951 mělo čs. vojenské letectvo 182 ks typu C-3 (všechny verze)a dále 13 ks dopravních D-44.
Letoun byl po válce vyráběn v pěti základních verzích s čs. označením:
A) pro civilní uživatele a export: C-103 (výrobní čísla od 101) - příklad: C-103.101
1) C-103C :
Letoun byl určen k dopravě osob a nákladů. Měl tříčlenou osádku, 7 cestujících na nečalouněných sedačkách.
(výrobní čísla od 201):
2) C-103B:
Letoun byl určen k dopravě osob. Měl tříčlenou osádku, 6 cestujících na čalouněných sedačkách.
3) C-103A (tzv. velkokapacitní)
Letoun byl určen k dopravě osob. Měl dvoučlenou osádku, 9 cestujících na čalouněných sedačkách.
***
B) pro vojenské letectvo: C-3 (výrobní čísla od 301):
4) C-3A
Letoun byl určen pro výcvik a přeškolování pilotů, opatřen dvojím řízením, v trupu za přepážkou pracoviště radisty a 5 jednoduchých sedaček.
4.a C-3AN
Letoun byl určen pro výcvik navigátorů a radiotelegrafistů. Řízení převážně jen na levé straně pilotní kabiny, v trupu 5 sedaček, event. cvičný "navigátorský" sklápěcí stůl na mapy u pravé strany trupu.
Na hřbetě trupu, mezi 13. a 14. přepážkou byla astrokopule se závěsem pro sextant.
4.b C-3AF Letoun byl určen pro výcvik osádek průzkumných (zvědných) úkolů.
Osádka byla čtyřčlenná. Základní fotografické vybavení tvořily 3 kamery:Rb 20/30, Rb 50/30 a Rb 75/30. Objektivy byly chráněny žaluzií. Kamery ovládal navigátor
4.c C-3AFG
Fotogrammetrická verze měla na pravé straně kabiny měla přídavný polokapkovitý kryt pro lepší výhled a navigátorovi umožňoval obsluhu vlasového derivometru. Základní výbava fotokamer byla doplněna ještě kamerou ARLDF 17/18 nebo APF-21. Mohl nést až 7 kamer (vč. kamer pro boční a šikmé dopředné záběry). Používaly se u Fotoletecké skupiny až do r. 1958.
(výrobní čísla od 401)- příklad: C-3B.401- tento měl kompletní střeleckou věž DL 131, dva podtrupové závěsníky. Létal s ozn. V-15)
C-3B
Letoun byl určen pro výcvik v bombardování a palubních střelců. Určení "provedení" bylo velice obtížné. Jen některé z letounů měly kompletní střeleckou věž s kulometem vz.131N. (většinou byla "zaplechvána). Na pravé straně trupu byl výkyvně uložený kulomet vz.131N. Pumovnice byla v trupu, jen vyjímečně dva vnější pumové závěsy ("vany").
5.a) C-3BV
Letoun byl uzpůsoben pro vlek rukávových terčů (tzv. "pytel") k nácviku vzdušné střelby jak samotných palubních střelců, tak stíhačů, ale i protiletadlového dělostřelectva. V trupu, v prostoru "pumovnice" byly stojany na bubny s navíjecím zařízením vč. "sekačky" lanka.
---
Mimo uvedené "číslování" C-3A a C-3B byla u vyšších serií použita výrobní/typová "trojčíslí" začínající "5xx" a "6xx". ("7xx" AFG)
----
Poslední verzí letounu C-3 / C-103 používaných čs. vojenským letectvem byla jeho "dopravní" verze.
Jednalo se o čs. vojenským letectvem využívaných / "převzatých" C-103A nebo (event. C-103B), které byly označeny C-3D.
Od září 1947 létaly s označením pro skupinu dopravních letounů: D-44A.
Zdroj:
Fořt, František: "Siebel našem letectvu"; APKR č. 47/96
Irra, Miroslav; Matoulek, Jaroslav; Vystavěl, Stanislav: "Československé vojenské letectvo 1945-1957"; Vydavatelství Jan Máče
Pajer, Miroslav: Křídla pro výtězství a poválečnou obnovu; Svět křídel 2004, ISBN 80-86808-11-4
Vlastní archiv
Interní tovární označení bylo Ae-01.
V období 1945-1950 bylo vyrobeno 179 ks letounů.
K nim se přiřadily ještě trofejní Si 204D, které byly opravovány v opravnách ve Kbelích, (k nimž chyběly údaje o provozu).
Podle hlášení velitelství letectva k 01.04.1951 mělo čs. vojenské letectvo 182 ks typu C-3 (všechny verze)a dále 13 ks dopravních D-44.
Letoun byl po válce vyráběn v pěti základních verzích s čs. označením:
A) pro civilní uživatele a export: C-103 (výrobní čísla od 101) - příklad: C-103.101
1) C-103C :
Letoun byl určen k dopravě osob a nákladů. Měl tříčlenou osádku, 7 cestujících na nečalouněných sedačkách.
(výrobní čísla od 201):
2) C-103B:
Letoun byl určen k dopravě osob. Měl tříčlenou osádku, 6 cestujících na čalouněných sedačkách.
3) C-103A (tzv. velkokapacitní)
Letoun byl určen k dopravě osob. Měl dvoučlenou osádku, 9 cestujících na čalouněných sedačkách.
***
B) pro vojenské letectvo: C-3 (výrobní čísla od 301):
4) C-3A
Letoun byl určen pro výcvik a přeškolování pilotů, opatřen dvojím řízením, v trupu za přepážkou pracoviště radisty a 5 jednoduchých sedaček.
4.a C-3AN
Letoun byl určen pro výcvik navigátorů a radiotelegrafistů. Řízení převážně jen na levé straně pilotní kabiny, v trupu 5 sedaček, event. cvičný "navigátorský" sklápěcí stůl na mapy u pravé strany trupu.
Na hřbetě trupu, mezi 13. a 14. přepážkou byla astrokopule se závěsem pro sextant.
4.b C-3AF Letoun byl určen pro výcvik osádek průzkumných (zvědných) úkolů.
Osádka byla čtyřčlenná. Základní fotografické vybavení tvořily 3 kamery:Rb 20/30, Rb 50/30 a Rb 75/30. Objektivy byly chráněny žaluzií. Kamery ovládal navigátor
4.c C-3AFG
Fotogrammetrická verze měla na pravé straně kabiny měla přídavný polokapkovitý kryt pro lepší výhled a navigátorovi umožňoval obsluhu vlasového derivometru. Základní výbava fotokamer byla doplněna ještě kamerou ARLDF 17/18 nebo APF-21. Mohl nést až 7 kamer (vč. kamer pro boční a šikmé dopředné záběry). Používaly se u Fotoletecké skupiny až do r. 1958.
(výrobní čísla od 401)- příklad: C-3B.401- tento měl kompletní střeleckou věž DL 131, dva podtrupové závěsníky. Létal s ozn. V-15)
C-3B
Letoun byl určen pro výcvik v bombardování a palubních střelců. Určení "provedení" bylo velice obtížné. Jen některé z letounů měly kompletní střeleckou věž s kulometem vz.131N. (většinou byla "zaplechvána). Na pravé straně trupu byl výkyvně uložený kulomet vz.131N. Pumovnice byla v trupu, jen vyjímečně dva vnější pumové závěsy ("vany").
5.a) C-3BV
Letoun byl uzpůsoben pro vlek rukávových terčů (tzv. "pytel") k nácviku vzdušné střelby jak samotných palubních střelců, tak stíhačů, ale i protiletadlového dělostřelectva. V trupu, v prostoru "pumovnice" byly stojany na bubny s navíjecím zařízením vč. "sekačky" lanka.
---
Mimo uvedené "číslování" C-3A a C-3B byla u vyšších serií použita výrobní/typová "trojčíslí" začínající "5xx" a "6xx". ("7xx" AFG)
----
Poslední verzí letounu C-3 / C-103 používaných čs. vojenským letectvem byla jeho "dopravní" verze.
Jednalo se o čs. vojenským letectvem využívaných / "převzatých" C-103A nebo (event. C-103B), které byly označeny C-3D.
Od září 1947 létaly s označením pro skupinu dopravních letounů: D-44A.
Zdroj:
Fořt, František: "Siebel našem letectvu"; APKR č. 47/96
Irra, Miroslav; Matoulek, Jaroslav; Vystavěl, Stanislav: "Československé vojenské letectvo 1945-1957"; Vydavatelství Jan Máče
Pajer, Miroslav: Křídla pro výtězství a poválečnou obnovu; Svět křídel 2004, ISBN 80-86808-11-4
Vlastní archiv