Main Menu
User Menu

Kawaniši N1K Kjófú [Rex]

Kawanishi N1K Kyōfū - přehled verzí

Kawanishi N1K - přehled verzí


Japonské jméno: 強風 - Kyōfū – Mocný vítr


Allied reporting name: "Rex"



Označení Provedení letounu - popis
Kawanishi N1K1 - K-20 první prototyp s protiběžnými vrtulemi a motorem MK4D Kasei 14, první vzlet 6. 5. 1942
Kawanishi N1K1 druhý - devátý prototyp, motor MK4C Kasei 13 s jednoduchou trojlistou vrtulí
Kawanishi N1K1 11 sériová výroba, motor MK4E Kasei 15, výroba od 07. 1943 do 03. 1944 a dala 88 letadel
Kawanishi N1K2 pouze projekt, bylo počítáno s motorem MK4R Kasei 23



Vyrobeno celkem 97 letounů tohoto typu.
Výroba prototypů proběhla v továrně 川西航空機株式会社 – Kawanishi Kōkūki Kabushiki Kaisha v Nauro



S použitím pramenů upravil moderátor Vláďa:
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945 díl 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
Famous Airplanes of the World, No.53, Kyofu, Shiden, Shidenkai, 1995-7, Bunrin-Do Co. Ltd., Japan
URL : https://www.valka.cz/Kawanisi-N1K-Kjofu-Rex-t1262#5078Verze : 1
MOD
Kawanishi N1K1
強風 - Kyófú (Mocný vítr)
Spojenecké kódové jméno: Rex


Historie:


Japonské námořnictvo se v druhé polovině třicátých let důsledně připravovalo na válku v Tichomoří a plánovači vyloďovacích operací upozornili na možný problém - po vylodění vlastních jednotek bude nutné zabezpečit těmto jednotkám leteckou ochranu. Letadlové lodě krátce po vylodění budou staženy a letiště pro vlastní letouny bude nutno vybudovat nebo alespoň opravit. Jednoduchým řešením by bylo nasazení stíhacích letadel, která nepotřebují ke svému provozu vlastní letiště, tyto letouny díky plovákům mohou operovat z vodní hladiny, tzn. například z vhodné zátoky a logisticky budou zabezpečeny např. mateřskou lodí pro hydroplány, které japonské námořnictvo ve své výzbroji již mělo. Plovákové stíhačky by nebyly určeny pro boj se stíhacím letectvem protivníka, ale mělo invazní jednotky ochránit před bombardéry a zabránit leteckému průzkumu.


大日本帝國海軍航空隊 Dai-Nippon Teikoku Kaigun Kōkū-tai (námořní letectvo) v září roku 1940 sestavilo specifikace označené 15-Shi (15-Ši), tyto specifikace, kromě jiných požadavků obsahovaly také technické požadavky právě na plovákovou stíhačku. Námořní letectvo ji označovalo písmenem N. Na tuto část specifikací odpověděla jednak společnost 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha, která licenčně stavěla skvělé palubní stíhačky Mitsubishi A6M2 Zero, na projektu zde od února 1941 pracovali inženýři Niitake a Tajima, kteří upravili Zero do podoby plovákového letounu, bylo to rychlé řešení a námořní letectvo tak získalo již koncem roku 1941 první plovákovou stíhačku Mitsubishi A6M2-N Rufe.


Druhou zúčastněnou společností byla 川西航空機株式会社 – Kawanishi Kōkūki Kabushiki Kaisha mající své sídlo ve městě Nauro (dále jen Kawanishi). Její projekt byl zcela nový sofistikovanější a sliboval mnohem vyšší výkony. Dai-Nippon Teikoku Kaigun Kōkū-tai objednalo stavbu upravených Zer, tím získalo téměř ihned plovákové stíhačky a zároveň u společnosti Kawanishi objednalo stavbu prototypů, které potřebovaly pro dokončení mnohem více času, ale měly být k dispozici v době, kdy by Zera "začala ztrácet dech". Druhým typem plovákové stíhačky se tak stal Kawanishi N1K1 s bojovým jménem Kyófú.

Volba společnosti Kawanishi námořním letectvem nebyla náhodná, společnost sice doposud nepostavila žádný stíhací letoun, ale na konstrukcích plovákových letadel pracovala již dlouhou dobu a měla dobré zkušenosti s jejich stavbou. Její konstruktéři Elizaburo Adachi, Toshihara Baba a Hioyuki Inoue navrhli zcela novou konstrukci celokovového středoplošného letounu. Nesmím zapomenout na profesora Ichiroe Tani z tokijské univerzity, který pro tento letoun navrhl křídlo s laminárním profilem. Projekt byl znám pod továrním označením K-20. Konstruktéři využili zkušenosti, které získali při stavbě a dlouhém a náročném vývoji rychlého průzkumného letadla E15K1 Shiun. Z tohoto letounu bylo převzato téměř kompletní přistávací zařízení, tedy plováky, s tím rozdílem, že pro Kyófú však nebyl převzat "odstřelitelný" hlavní plovák. Shiun se mohl, v případě nouze, hlavního plováku zbavit, upevňovací nýty bylo možno ustřelit a Shiun mohl značně zvýšit rychlost a odpoutat se od nepřítele. První prototyp N1K1 byl také poháněn protiběžnými dvoulistými vrtulemi, které poskytovaly velkou výhodu zejména při vzletu plovákového letadla, tím že se nemohl projevit reakční moment vrtulí. Tento reakční moment je u letadel centrálním plovákem značně nepříjemný. Nepříjemné byly však i problémy se spolehlivostí, či spíše s nespolehlivostí reduktoru a také s jeho velkou hmotností, panovala obava, že by se stíhač mohl dosti do stejných problémů jako E15K1, proto byl již druhý prototyp N1K1 (po něm všechny ostatní) vybaven jednoduchou trojlistou vrtulí a motorem MK4C Kasei 13. Zároveň s tím byly odstraněny nafukovací pomocné plováky. Původně byly velmi podobné těm, které měl Shiun, tzn. nafukovací a sklopné ke koncům křídel. (Nafukovací plovák měl kovovou spodní skořepinu a k té byl připevněn jakýsi kaučukový vak, za letu byl přitažen ke křídlu a před přistáním se plovák sklápěl dolů pod křídlo a jeho nafouknutím se zvětšil jeho objem), nakonec byly použity plováky jednoduché na pevných vzpěrách.


První prototyp byl dokončen v dubnu 1942 a vzlétl dne 6. května 1942, jeho lety byly provázeny problémy s protiběžnými vrtulemi, zkušební piloti si stěžovali na nedostatečný výkon protiběžných vrtulí. Druhý prototyp byl těchto problémů ušetřen, létal již jednoduchou vrtulí, ale také s mírně horšími letovými vlastnostmi, to na druhou stranu bylo vyváženo mnohem vyšší spolehlivostí. Výtky pilotů se také týkali nedostatečného výhledu při vzletu a přistání. V 17. srpna 1942 byly zahájeny zkoušky přijímací, druhý a třetí prototyp se jich zúčastnil od října a prosince tohoto roku. Pro zkoušky byla již na první prototyp instalována výzbroj v podobě dvou kulometů Type 97 ráže 7,7 mm nad motorem a dvou kanónů Type 99 Model 1 ráže 20 mm v křídlech. Pod křídelní závěsníky bylo možno zavěsit dvě pumy po 30 kg.


Od června roku 1943 se pozvolna rozbíhala sériová výroba, ale letoun stále nebyl schopen služby, námořnictvo jej přijalo do výzbroje až v prosinci, výroba byla ukončena v březnu 1944 po dokončení 97 letadel. Poslední stroje byly vybaveny výkonnějším motorem MK4E Kasei 15.


Samozřejmě existoval ještě vývoj tohoto typu, který však nepřekročil stádium projektu, nový letoun měl být poháněn motorem MK4R Kasei 23 o výkonu 1 900 koní, tato verze měla být vyráběna pod označením N1K2.


Samotný a jednoúčelový plovákový letoun přišel do výzbroje již pozdě, Japonsko bylo již v defenzivě a pominul důvod vyrábět letadla, která měla zajistit stíhací obranu čerstvě vyloděných jednotek. V době, kdy byl Kyófú k dispozici, japonské ozbrojené síly již neprováděly výsadkové operace. Spojenci se s Kyófú setkávali zřídka, ale poté zjistili, že letoun má velice dobré výkony a rozhodně jej nemohou podceňovat. Zpravodajská služba tomuto letadlu přidělila kódové jméno Rex. Kyófú byly nasazeny do bojů v dnešní Indonésii, kde byly součásti obrany ropných polí u Balikpapanu, ke konci války byly použity při obraně japonských domácích ostrovů a operovaly z jezera Biwa. Plovák však byl značným hendikepem při boji s Hellcaty a Corsairy, ostatně s plnohodnotným bojem nebylo proti stíhačkám ani počítáno ve specifikacích. Proti B-29 se také neprosadil, pilot Kyófú mohl provést jedinou zteč.


Letoun však měl potenciál pro další vývoj, ten samozřejmě proběhl, ale již jako letoun pro pozemní základny s novým označením Kawanishi N1K1-J Shiden a jeho další verze, Japonské námořní letectvo tímto novým typem získalo účinnou zbraň, ale to je již samostatná kapitola.
URL : https://www.valka.cz/Kawanisi-N1K-Kjofu-Rex-t1262#107064Verze : 0
MOD
Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, 1987, Reprinted 1990, ISBN: 0-87021-313-X.
William Green a Gordon Swanborough, The Complete Book of Fighters, Salamander Books Ltd., New Ed edition, 2001, ISBN-10: 1840652691
Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945 tiel 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
René J. Francillon Ph.D., Kawanishi Kyofu, Shiden and Shiden Kai Variants, Aircraft in Profile No.213, Windsor, Berkshire, UK, Profile Publications Ltd., rok 1971
Famous Airplanes of the World, No.53, Kyofu, Shiden, Shidenkai, 1995-7, Bunrin-Do Co. Ltd., Japan
L+K 25/1981, Václav Němeček, Letadla 1939-45, Kawanishi N1K Kyofu
ASAHI JOURNAL Volume 1.4., Kyofu / Shiden / Shiden-Kai, rok 1993
https://www.combinedfleet.com/ijna/n1k.htm
www.daveswarbirds.com
https://www.airwar.ru/enc/fww2/n1k.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Kawanisi-N1K-Kjofu-Rex-t1262#246734Verze : 0
MOD