Eugen Albert Max Meindl se narodil 16. července 1892 ve městě Donaueschingen v Badensku-Württembersku. 27. července 1912 se stal kadetem württemberské armády a po absolvování Válečné akademie byl 17. února 1914 povýšen do hodnosti poručíka a nastoupil službu u 5. bádenského pluku polního dělostřelectva. Během 1. světové války zastával u pluku funkce dělostřeleckého důstojníka a velitele baterie, na konci války působil jako adjutant u 52. dělostřeleckého velitelství. Kromě jiných vyznamenání obdržel Železný kříž 2. a 1. třídy. V roce 1919 vstoupil v hodnosti nadporučíka do Reichswehru, kde zastával velitelské a štábní funkce u dělostřelectva a v letech 1933 – 1935 učil (už jako major) na dělostřelecké škole v Jüteborgu. Zde se také 1. října 1934 stal příslušníkem Wehrmachtu. 15. října 1935 byl jmenován velitelem dělostřeleckého oddílu a 10. listopadu 1938 velitelem 112. pluku horského dělostřelectva ve Štýrském Hradci – a v dubnu 1939 byl povýšen na plukovníka. Pluku velel i během polského tažení a útoku na Norsko. 7. června 1940 plukovník Meindl, aniž absolvoval výsadkářský výcvik, dobrovolně seskočil u Narviku s parašutistickým výsadkem, který měl posílit britskými jednotkami sužované Dietlovy síly. Britové však mezi tím své jednotky v tichosti evakuovali a Dietlova vojska vstoupila 8. června 1940 do vyklizeného Narviku. V této době Meindl obdržel obě spony k Železným křížům. Začátkem srpna 1940 se vzdal velení pluku a byl převeden do „vůdcovy zálohy“. Na vlastní žádost se stal 1. září 1941 příslušníkem Luftwaffe, absolvoval parašutistický výcvik a převzal velení Kluzákového útočného pluku 1. 1. ledna 1941 byl povýšen do první generálské hodnosti. 20. května 1941 při operaci Merkur,útoku na Krétu, přistál Meindlův pluk na padácích a kluzácích DSF 230 v blízkosti letiště Maleme. Generálmajor Meindl byl krátce po přistání těžce raněn kulometnou palbou a velení jeho bojové skupiny převzal plukovník Ramcke. 21. června 1941 byl Eugen Meindl vyznamenán Rytířským křížem. Poté, co se zotavil ze svých zranění, převzal Meindl opět velení svého kluzákového pluku. V zimě 1941/1942 pak velel na východní frontě „Bojové skupině Meindl“, která byla sestavena z polních pluků Luftwaffe a později byla přejmenovaná na Meindlovu divizi letectva. Převážná část divize bojovala na pravém křídle Demjanského výběžku. Za bojovou činnost na východní frontě obdržel Meindl 27. července 1942 Německý kříž ve zlatě. Dne 26. září 1942 byl jmenován velícím generálem XIII. leteckého sboru, současně s tím i I. polního sboru letectva a 1. února 1943 byl povýšen do hodnosti generálporučíka. V listopadu 1943 bylo jeho velitelství přejmenováno na II. výsadkový sbor, který zůstal až do konce války pod Meindlovým velením. 1. dubna 1944 následovalo povýšení na generála výsadkových jednotek. Po vylodění Spojenců v Normandii 6. června 1944 byl II. výsadkový sbor, kterému byly podřízeny 3. paradesantní divize a 17. divize tankových granátníků SS Götz von Berlichingen, nasazen proti americkým silám v oblasti Saint Lô a účastnil se těžkých bojů další dva měsíce. Po zničení v kapse u Falaise byl II. výsadkový sbor v Německu reorganizován a následně nasazen do Holandska, kde v září 1944 čelil spojeneckému výsadku v oblasti Nijmegen (Operace Market-Garden). Za skvělé velení během bojů u Falaise převzal Meindl dne 31. srpna 1944 dubovou ratolest k Rytířskému kříži. Po zbytek války vedl Meindl torzo svého sboru v bojích v Holandsku a Německu a 8. května 1945 obdržel jako 155. německý voják meče k Rytířskému kříži. Dobu od 25. května 1945 do 29. září 1947 strávil v anglo-americkém zajetí jako vězeň číslo 451 668. Eugen Meindl zemřel 24. ledna 1951 v Mnichově.
