0>> Výroba tanků v Polsku po roce 1945

Výroba tanků v Polsku po roce 1945
Autor: Ivan Bouchal


Již v roce 1948 bylo rozhodnuto o licenční výrobě tanků T-34/85 v Polsku, ale problémy s přípravou tohoto projektu způsobily takové zdržení, že prvních deset kusů mohla polská armáda převzít až začátkem roku 1953. Celkem bylo v letech 1952 až 1956 zhotoveno 1355 tanků typu T-34/85, z čehož většina sloužila v polské armádě. Exportní úspěch byl zaznamenán v závěru produkce, kdy v roce 1956 bylo prodáno 135 strojů. Většinu z nich, a to 130 kusů, obdržela armáda NDR.

V roce 1956 naběhla výroba tanků řady T-54, od roku 1959 T-54A a od roku 1962 T-54AM. Celkem bylo v Polsku mezi léty 1956 až 1964 vyrobeno 1998 kusů T-54 různých verzí. Z tohoto počtu bylo 636 kusů exportováno a to převážně opět do NDR (488 kusů).

Od roku 1964 začala produkce tanků T-55 a jejich modifikací. Tento rok opustilo výrobní linku prvních deset kusů a do roku 1979 tak bylo v Bumar-Labedy zhotoveno přibližně 5000 těchto vozidel. V některých letech dosáhla produkce 600 kusů ročně. Z tohoto počtu byla více jak polovina exportována. V Bumaru Labedy běžela rovněž výroba mostních tanků BLG-67 a vyprošťovacích WZT-1 následována typem WZT-2. Ten byl vyroben ve víc jak 600 kusech a také exportován, například do Indie, kam bylo vyvezeno 196 exemplářů.

V roce 1979 začala příprava na výrobu tanků T-72. Z Nižného Tagilu bylo dodáno prvních deset T-72M v rozebraném stavu a během roku 1981 byly tyto stroje sestaveny a podrobeny intenzivním testům. Polské vojsko tato vozidla přebralo 19. července 1982. Protože produkce T-72 byla značně náročnější než výroba T-55, nepřesáhlo roční množství zhotovených vozidel 250 kusů. Celkem tak bylo v Polsku do roku 1990 zhotoveno 1610 středních tanků T-72M a T-72M1 (výroba od roku 1986). Téměř polovina těchto tanků byla opět exportována a to převážně do NDR, Maďarska, Iráku, Íránu, Jemenu a Sýrie.

Ve druhé polovině 80. let zahájilo Polsko se Sovětským svazem vyjednávání o předání dokumentace pro výrobu T-72S. K dohodě však nedošlo, neboť Poláci tvrdili, že se jedná pouze o modernizovaný stroj, kdežto Rusové měli verzi, že jde o úplně nový tank, a tak je potřeba podepsat novou licenční smlouvu. Samozřejmě by se jednalo o úplně jiný finanční obnos. Poláci se proto rozhodli provést rozsáhlou modernizaci tanků T-72M1 sami a výsledkem se stal PT-91 Twardy (Tvrdý).

Testování prototypu probíhalo během roků 1991 až 1993 a sériová produkce naběhla v roce 1994. Během prvních roků výroby (1994 až 1997) bylo zhotoveno přibližně 100 úplně nových PT-91 a poté se do tohoto standardu modernizovaly během generálních oprav další stroje T-72M1. Celkem do roku 2002 převzala polská armáda 233 středních tanků PT-91 Twardy.
Na podvozku T-72 byl též vyroben vyprošťovací tank WZT-3. Tohoto vozidla polské vojsko převzalo přibližně jen 30 kusů. Exportní úspěch se ale dostavil v Indii, kam bylo vyvezeno 352 těchto prostředků.
PT-91 dosáhl také exportního zisku a to výhrou tendru vypsaného v Malajsii na vybavení armády středním tankem. Během let 2006 - 2008 tam bylo dodáno 48 PT-91M, šest vyprošťovacích WZT-4, pět mostních tanků PMC-Leguan a tři ženijní tanky MID-M. Malajsie chystá výstavbu dalšího tankového praporu a jistě se rozhodnou koupit další PT-91M.

Během produkce T-54 se v ZM Labedy začalo též s přípravou k výrobě pásových dělostřeleckých tahačů. Jednalo se o typ Mazur D-350 vlastní konstrukce. V roce 1959 padlo rozhodnutí o zahájení jeho sériové výroby. Mazury však byly produkovány pouze dva roky (1960 až 1961) a z montážního pásu sjelo okolo tisíce těchto tahačů. ČSLA zakoupila 218 Mazurů a na začátku 70. let bylo z přebytků polské armády 50 kusů odesláno do Vietnamské demokratické republiky.

Za jepičí život na výrobním pásu vděčí Mazur D-350 Sovětskému svazu, neboť ten v roce 1960 požádal vládu PLR o licenční výrobu dělostřeleckých tahačů ATS-59 (Objekt 650) v Polsku s ročním odběrem minimálně 600 kusů. Poláci odpověděli, že již běží montáž Mazurů a nabídli tento tahač Sovětům. SSSR však trval na srovnávacích testech na území svazu pod dohledem mezivládní komise. Tyto zkoušky nedopadly pro Poláky dobře, neboť ATS-59 byl uznán ve všech parametrech jako lepší. A tak od roku 1962 se rozeběhla licenční výroba „ATSu“ v Labedach místo Mazuru D-350. Do roku 1968 bylo vyprodukováno několik tisíc tahačů ATS-59. Všechny odebral Sovětský svaz který je pak dále reexportoval, často do zemí platících „tvrdou“ měnou (Finsko, Jugoslávie,...).

V roce 1968 došlo ke změně na montážní lince pásových tahačů a ATS-59 byl nahrazen modernizovaným vozidlem ATS-59G (Objekt 668). Jeho masová produkce počala rokem 1969 a rozsah výroby dosahoval hranice 1000 až 1500 kusů za rok. Do ukončení výroby v roce 1991 bylo zhotoveno více jak 22 000 tahačů ATS-59G. Ještě v posledním roce výroby bylo dokončeno 600 vozidel. Bumar Labedy byl také od 1. ledna 1975 jediným producentem tohoto typu dělostřeleckého tahače. Téměř všechna vozidla odebral opět Sovětský Svaz s následným reexportem (Rumunsko, Jugoslávie, Etiopie, Libye,...).

wow grat post