Sopwith Triplane

V máji/květnu 1916 vzlietol Triplane Prvý krát, v tej dobe boli lietadlá Pup na západnej fronte práve používané v prvých bojových operáciách a o 6 mes. neskôr vzlietol prvý stroj Camel . Triplane stál tak trocha v tieni týchto stíhacích lietadiel, a bol preto vyrobený len v malom počte.Vo vzdušných bojoch nad Francúzkom na jar 1917 zanechali tieto stroje tak dobrý dojem ,že ich povesť viedla ku konštrukcii trojplošníkov aj v Nemecku.


Sopwith Triplane bol svojou štruktúrou veľmi podobný svojmu predchodcovi, typu Sopwith Pup. Už pri prvom lete sa Harry Hawker odvážil urobiť 3 loopingy. Celkom bolo u troch rôznych firiem vyrobených 150 lietadiel Triplane. Aj napriek úspechom bol Triplane na fronte používaný len po dobu 7-mych mes. Triplane inšpiroval Anthonyho Fokkera k konštrukcii ešte slávnejšieho typu Dr.1. Jediný zachovaný exemplár autentického stroja Triplane sa nachádza v múzeu RAF v Hendone-

Sopwith Triplane


Hoc je podstatne známejší jeho súper Fokker Dr.I, Triplane bol prvou a prekvapujúcou trojplošnou konštrukciou stíhacieho lietadla. Jeho nemecký oponent bol iba priamou reakciou. Dostal prezývku 'Tripehound'. Zalietaný bol 28. mája 1916. Výchádzal z Pub, ale mal výrazne vyššiu stúpavosť, lepšiu manévrovateľnosť a väčší výhľad pilota. Krídla mali rovnaké rozpätie ako Pub, ale s užším profilom a krídielkami. S počiatku lietadlo disponovalo rotačným motorom Clerget (výkon 82kW) a tieto stroje boli objednané pre RFC. Avšak napokon boli dodané RNAS,rovnako ako novšie exempláre s výkonnejším motorom Clerget (výkon 97 kW). Snáď najznámejším pilotom Triplane bol Raymond Collishaw, veľiteľ 'B' Flight of No 10 (Naval) Squadron. Táto jednotka bola známa ako 'Black Flight' (čierna letka), pretože lietadlá boli natreté načierno a aj jednotlivé mená lietadiel boli späté s čiernou (čierna Mária, čierna ovca a pod). Vidno že piloti boli chlapi so zmyslom pre humor. Táto jednotka bola zložená výlučne s kanadských pilotov a dosiahla za necelé 3 mesiace zostrel 87 nemeckých lietadiel. Len samotný Collishaw v uvedenom období dosiahol priemer jedno lietadlo za dva dni. Stal sa tak najúspešnejším pilotom RNAS so 60 zostrelmi. Presné počty vyrobených kusov nie sú známe. Viaceré zdroje hovoria o 148 kusoch, pričom 5 z nich bolo dodaných Francúzsku a jeden Rusku.


zdroj: avia.russian.ee

Tyto skvělé trojplošníky byly určeny výhradně pro RNAS. Jako první je obdržely 1. a 8. squadrona, které však byly ihned po přezbrojení na Triplany vřazeny do stavu RFC a to 15. 1. a 28. 3. 1917. Do dubna byly Triplany vybaveny ještě 9., 10., 11. a 12. squadrona RNAS, přičemž 10. sqn. byla zařazena do RFC 15. května.
V průběhu zavádění do výzbroje se Triplane stal pro svoji neobvyklou koncepci objektem pomluv, které ale velmi rychle vyvrátili piloti, kteří na Triplanech létali. Tři nosné plochy dávaly takový vztlak, že bylo možno zúžit křídla, což si piloti chválili kvůli dobrému výhledu z kabiny, a celkově zmenšit rozměry a hmotnost letounu. Ten potom disponoval fantastickou obratností a stoupavostí.
Například večer 7. dubna zaútočil v 18.45 hod. poručík Robert Little (celkem 47 sestřelů) sám na formaci 11 nepřátelských letadel, převážně typu Albatros. Ačkoliv nesestřelil ani jednoho nepřítele, dokonale německým pilotům boj znechutil, když jim předvedl, jak Triplane jejich stroje předčí v obratnosti, stoupání i rychlosti střemhlav.
O dva týdny později další britští stíhači R. S. Dallas (39 sestřelů) a T. G. Culling napadli smíšenou sestavu 14 dvoumístných a jednomístných letounů. V průběhu tři čtvrtě hodiny trvajícího boje sestřelili tři nepřátele, rozprášili celou formaci a zahnali Němce zpět na jejich stranu zákopů.
Třebaže Triplanů bylo vyrobeno jen 147 kusů, znamenal pro německé letectvo vážnou hrozbu. Tento malý a u britských pilotů nesmírně oblíbený trojplošník, udělal na nepřítele hluboký dojem. Sám Manfred von Richthofen mu v hlášení uděluje punc nejlepší britské stíhačky té doby a zmiňuje se o nutnosti rychlého přezbrojení německých stíhacích jednotek, když hovoří „o těch zatracených Albatrosech“. Ukořistěné Triplany tak vyprovokovaly zrod neméně slavného protějšku - Fokkeru Dr.I, který by jinak, a to bez jakýchkoliv pochyb, nikdy nevznikl.
Avšak náhle, v plném lesku úspěchů, přišel konec. Sopwith Triplane se stal jedním z mála letounů, které opustily první linie, aniž by byly zastaralé nebo překonané nepřátelskou technikou. Důvodem byla zejména velká pracnost oprav a následné dolaďování a vypínání výztužného systému. Letouny musely být kvůli kvalifikovaným opravám neustále odesílány k opravárenským jednotkám a tak squadrony trpěly nedostatkem bojeschopných strojů. Triplany tak začaly být nahrazovány Camely. 8. a 9. squadrona jimi byla přezbrojena už v červenci 1917, 10. sqn. přišla na řadu koncem srpna. Své tři zbývající Triplany předala 1. squadroně, která tak měla ve stavu 18 trojplošníků a její piloti na nich létali až do listopadu.

Triplane.1

Nejúspěšnější Triplane v dějinách. V kokpitu tohoto stroje dobyl mezi 21. květnem a 6. červnem 1917 5 vítězství G. E. Nash, později jej převzal R. Collishaw, jenž na něm zvítězil celkem v 18 soubojích v období 15. 6. - 21. 7. 2017. Tím se počet vítězství tohoto stroje zastavil na čísle 23. Žádný jiný letoun tohoto typu více vítězství nezískal. Je možné, že letoun původně nesl název Black Sheep (Nashův osobní stroj).

Triplane No. N5486 bol dodaný do Ruska, kde ho vybavili lyžami na pristávanie na snehu.


zdroj: www.aviation-history.com

Kokpit Sopwith Triplane s jedným a s dvoma guľometmi Vickers ráže 7,7 mm


zdroj: http://www.earlyaviator.com/archive1.htm#list

Sopwith Triplane (N5912)
RAF muzeum, 17.11.2017