Gille, Herbert Otto

Herbert Otto Gille


Herbert Otto Gille, napřed druhý velitel divize Wiking, potom IV.tankového sboru SS, sloužil v armádě od mládí. Narozen 8.března 1897 V Bad Gandersheimu, vstoupil do vojenské školy v Bensbergenu u Kolína nad Rýnem. Na jaře roku 1914 byl převelen do vojenské školy v Berlíně-Lichterfelde, pozdějšího výcvikového střediska příslušníků Waffen-SS.
Během roku dosáhl Gille hodnosti poručíka a sloužil u polního dělostřelectva, kde mu bylo svěřeno velení roty a baterie a kde si vysloužil Železné kříže 1. a 2.třídy a Hrdinský kříž. Když válka skončila, neviděl žádnou výhodu v dalším setrvání v armádě a v březnu 1919 odešel v hodnosti nadporučíka do civilu. Celých 15 let pracoval v zemědělství, až v roce 1934 vstoupil do SS-Verfügungstruppen kde brzy dostal hodnost SS-Obersturmführer a byl pověřen velením čety, později kulometné roty. Během druhého roku války byl převelen do Heubergu, kde Steiner začal budovat budoucí divizi Wiking a hledal pro ni vhodné důstojníky.
Ačkoli se podílel na západní kampani v roce 1940 a byl za ni vyznamenán Německým křížem ve zlatě, pozornost na sebe obrátil až v létě 1942. K tomu došlo díky velení čelní jednotce v oblasti Kubáně, hodně na jih od Rostova, kde se na operacích podílely pluky Nordland a Germania. Událostí, která vzbudila pozornost, bylo zajištění Kubáně po těžkých bojích o klíčovou železniční stanici Krapotkino, kde byla rozdrcena kolona 4000 ruských vojáků. To Gillemu 8.října 1942 vyneslo Rytířský kříž a také, s hodností SS-Oberführer, velení 5.dělostřeleckého pluku SS Wiking.
V srpne 1942 Gille – s divizí Wiking v čele LVII. tankového sboru, s jednotkami, k nimž patřil i 5. dělostřelecký pluk SS-útočil na silnou nepřátelskou obranu obranu v oblasti Tuapse, na východním pobřeží Černého moře a pronikl na severovýchodě a na jihovýchodě do Majkopské ropné oblasti. 9.listopadu téhož roku Gille povýšil do hodnosti SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS.
Během následujícího května Steiner opustil divizi Wiking, aby převzal III. SS (Germ.) tankový sbor. Gille povýšil do funkce velitele přednedávnem zřízené SS-divize pancéřových granátníků Wiking. Neobešlo se to bez námitek, někteří měli pocit, že nový velitel postrádá pro tuto funkci dostatek zkušeností. Pokud se týče jeho vojáků, ti věděli, že trvá na přísné disciplíně, ale současně záměrně pěstuje jakousi neformálnost, která mu vynesla přezdívku „Papa“ Gille. Jeho osobnost, neustále se sukovitou vycházkovou holí, vzbuzovala u vojáků pocit jistoty.
Gille měl navíc nejen organizační talent, ale i železné nervy. Což byly neocenitelné vlastnosti během riskantního ústupu z Korsunského kotle v lednu-únoru 1944 při brodění ledovou vodou řeky Gniloj Tikič. Po tomto výpadu okamžitě odletěl do vůdcova hlavního stanu, kde byl vyznamenán Dubovými listy s Meči.
V té době protivník německé armádě pouštěl žilou a zoufalá situace města Kovel na Ukrajině si vyžadovala přednostní doplnění stavů. Poté, 16.března 1944 do města vstoupily jednotky divize Wiking, Rusové město kompletně obklíčili. Úkolem Gilleho bylo přeměnit město v pevnost. Ale frontu se podařilo pouze stabilizovat, útěchou pro Gilleho bylo další vyznamenání-Dubové listy s Meči a Brilianty, stal se jeho 12.nositelem.
Divize byla vyčerpaná a část byla stažena do výcvikového prostoru v Polsku. Po jejím doplnění se Gille, který mezitím dostal velení IV.tankového sboru SS, zapojil do těžkých obranných bojů kolem Varšavy. Na Štědrý den roku 1944 se divize Wiking a Totenkopf s podporou pěchoty hnaly k budapešťskému letišti, aby pomohly zachránit 45000 německých vojáků a esesmanů. Ale rozkaz IV.armády, který měl obklíčit deset ruských divizí v okolí Balatonu, vedl k tomu, že Gilleho sbor musel couvnout. Tento manévr se ukázal jako katastrofa, Rusové získali čas k doplnění zdrojů a koncem měsíce byl německý útok v troskách. Rudá armáda postupovala na Pešť a konečné zhroucení Německa bylo neodvolatelné. 8.května pochodoval Gille do zajetí a propuštěn byl až za tři roky.
Zbytek svých dnů strávil jako majitel malého knihkupectví a současně jako zakladatel časopisu pro veterány s názvem Wikinger Ruf (Volání Vikingů). Zemřel ve Stemmen poblíž Hanoveru na infarkt dne 26.prosince 1966. Pohřbu se zúčastnila více než 800 jeho bývalých kamarádů z divize Wiking.


Zdroj: Rupert Butler-Wiking