Kawaniši K-7A

Historie letounu:


K-7A Nákladní plovákový letoun
Šéfkonstruktér společnosti Kawaniši inženýr Eidži Sekiguči začal pracovat na projektu plovákového letounu K-7A jeden měsíc po dokončení stavby plovákového K-6, tedy v prosinci 1923. Nový letoun byl částečně samonosný jedenapůlplošník se silným profilem křídla, mezikřídelní vzpěry byly velmi jednoduché. Konstrukce letounu byla celodřevěná, potažená plátnem. Svým vzhledem připomínal tento letoun německé konstrukce a byl považován, na japonské poměry, za velmi pokročilou konstrukci. První letoun byl dokončen v listopadu 1924 a následující letové zkoušky ukázaly velmi dobré letové vlastnosti. Celkem bylo postaveno deset těchto hydroplánů, v roce 1924 jeden, následující rok tři další, v roce 1926 byly dodány čtyři letouny a v roce 1927 poslední dva.
Nové hydroplány používala především společnost Nippon Koku K. K. patřící do skupiny společností patřících společnosti Kawaniši.
Srovnáme-li úspěšné K-7 s neúspěšným K-5, zjistíme, že K-7 měla nosnou plochu křídel menší o přibližně 50%. Sedadla pro cestující se nacházela v těžišti letounu a osádka seděla ve dvou otevřených kabinách za kabinou pro cestující.
V lednu 1925, začal K-7A létat na pravidelné lince Nippon Koku K. K. mezi Ósakou a Fukuokou na ostrově Kjúšú, zde letouny přepravovaly většinou poštovní zásilky a velmi málo cestujících. Tato služba pokračovala až do roku 1929, tehdy státní společnost Nihon Koku K. K. Yuso nahradila společnost Nippon Koku K. K vlastněnou Sibeiem Kawanišim, tato společnost byla rozpuštěna. V průběhu své služby byly letounům K-7 zadány mnohé další úkoly a K-7 je plnil beze zbytku a dosahoval velkých úspěchů. Např. v listopadu 1925 získal cenu v soutěži kolem jezera Biwa a květnu 1926 jeden K-7 úspěšně přepravil poštu mezi Fukuokou a Šanghají (vzdálenost více než 600 km). V říjnu 1926 se tři K-7 vydaly na cestu z Ósaky přes Fukuoku a Mokpo (Korea) do Šanghaje. Jeden letoun byl ztracen v Mokpo, další dva dosáhly Šanghaj. Z Mokpo do Šanghaje letěly 3,66 hodin. Zpět do Ósaky se vrátil pouze jeden stroj, při návratu jeden nouzově přistál u ostrovů Goto (Gotō-rettō).


Použité prameny:
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press, London, 1990, ISBN: 1-155750-563-2
archiv autora