Název: Name: | Kawaniši K-7A | |
Originální název: Original Name: | 川西K- 7A 输送机水上 | |
Kategorie: Category: | dopravní letoun | |
Výrobce: Producer: | DD.MM.1924-DD.MM.1927 Kawanishi Machinery Works, Kobe / | |
Období výroby: Production Period: | DD.12.1923-DD.MM.1927 | |
Vyrobeno kusů: Number of Produced: | 10 | |
První vzlet: Maiden Flight: | DD.11.1924 | |
Osádka: Crew: | 2 + 4 pasažéři | |
Základní charakteristika: Basic Characteristics: | ||
Vzlet a přistání: Take-off and Landing: | CTOL - konvenční vzlet a přistání | |
Uspořádání křídla: Arrangement of Wing: | dvouplošník | |
Uspořádání letounu: Aircraft Concept: | klasické | |
Podvozek: Undercarriage: | pevný | |
Přistávací zařízení: Landing Gear: | plováky | |
Technické údaje: Technical Data: | ||
Hmotnost prázdného letounu: Empty Weight: | 1250 kg | |
Vzletová hmotnost: Take-off Weight: | 2000 kg | |
Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight: | ? kg | |
Rozpětí: Wingspan: | 12,000 m | |
Délka: Length: | 11,000 m | |
Výška: Height: | 4,080 m | |
Plocha křídla: Wing Area: | 34,00 m2 | |
Plošné zatížení: Wing Loading: | 58,82 kg/m2 | |
Pohon: Propulsion: | ||
Kategorie: Category: | pístový | |
Počet motorů: Number of Engines: | 1 | |
Typ: Type: | Maybach Mb.IVa, vodou chlazený řadový šestiválec o výkonu 194 kW a max. výkonu 227 kW. Vrtule dvoulistá dřevěná. | |
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity: | ? | |
Výkony: Performance: | ||
Maximální rychlost: Maximum Speed: | 196.3 km/h v 0 m | |
Cestovní rychlost: Cruise Speed: | 156.1 km/h v 1850 m | |
Rychlost stoupání: Climb Rate: | ? m/s | |
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to: | ? min do ? m | |
Operační dostup: Service Ceiling: | 6000 m | |
Dolet: Range: | ? km | |
Maximální dolet: Maximum Range: | ? km | |
Výzbroj: Armament: | žádná | |
Uživatelské státy: User States: | - | |
Poznámka: Note: | Letová vytrvalost: 6 h | |
Zdroje: Sources: | Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press, London, 1990, ISBN: 1-155750-563-2 en.wikipedia.org http://www.shinmaywa.co.jp/ archiv autora |
URL : https://www.valka.cz/Kawanisi-K-7A-t121612#416227Verze : 0
Vláďa
MOD
Historie letounu:
K-7A Nákladní plovákový letoun
Šéfkonstruktér společnosti Kawaniši inženýr Eidži Sekiguči začal pracovat na projektu plovákového letounu K-7A jeden měsíc po dokončení stavby plovákového K-6, tedy v prosinci 1923. Nový letoun byl částečně samonosný jedenapůlplošník se silným profilem křídla, mezikřídelní vzpěry byly velmi jednoduché. Konstrukce letounu byla celodřevěná, potažená plátnem. Svým vzhledem připomínal tento letoun německé konstrukce a byl považován, na japonské poměry, za velmi pokročilou konstrukci. První letoun byl dokončen v listopadu 1924 a následující letové zkoušky ukázaly velmi dobré letové vlastnosti. Celkem bylo postaveno deset těchto hydroplánů, v roce 1924 jeden, následující rok tři další, v roce 1926 byly dodány čtyři letouny a v roce 1927 poslední dva.
Nové hydroplány používala především společnost Nippon Koku K. K. patřící do skupiny společností patřících společnosti Kawaniši.
Srovnáme-li úspěšné K-7 s neúspěšným K-5, zjistíme, že K-7 měla nosnou plochu křídel menší o přibližně 50%. Sedadla pro cestující se nacházela v těžišti letounu a osádka seděla ve dvou otevřených kabinách za kabinou pro cestující.
V lednu 1925, začal K-7A létat na pravidelné lince Nippon Koku K. K. mezi Ósakou a Fukuokou na ostrově Kjúšú, zde letouny přepravovaly většinou poštovní zásilky a velmi málo cestujících. Tato služba pokračovala až do roku 1929, tehdy státní společnost Nihon Koku K. K. Yuso nahradila společnost Nippon Koku K. K vlastněnou Sibeiem Kawanišim, tato společnost byla rozpuštěna. V průběhu své služby byly letounům K-7 zadány mnohé další úkoly a K-7 je plnil beze zbytku a dosahoval velkých úspěchů. Např. v listopadu 1925 získal cenu v soutěži kolem jezera Biwa a květnu 1926 jeden K-7 úspěšně přepravil poštu mezi Fukuokou a Šanghají (vzdálenost více než 600 km). V říjnu 1926 se tři K-7 vydaly na cestu z Ósaky přes Fukuoku a Mokpo (Korea) do Šanghaje. Jeden letoun byl ztracen v Mokpo, další dva dosáhly Šanghaj. Z Mokpo do Šanghaje letěly 3,66 hodin. Zpět do Ósaky se vrátil pouze jeden stroj, při návratu jeden nouzově přistál u ostrovů Goto (Gotō-rettō).
Použité prameny:
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press, London, 1990, ISBN: 1-155750-563-2
archiv autora
K-7A Nákladní plovákový letoun
Šéfkonstruktér společnosti Kawaniši inženýr Eidži Sekiguči začal pracovat na projektu plovákového letounu K-7A jeden měsíc po dokončení stavby plovákového K-6, tedy v prosinci 1923. Nový letoun byl částečně samonosný jedenapůlplošník se silným profilem křídla, mezikřídelní vzpěry byly velmi jednoduché. Konstrukce letounu byla celodřevěná, potažená plátnem. Svým vzhledem připomínal tento letoun německé konstrukce a byl považován, na japonské poměry, za velmi pokročilou konstrukci. První letoun byl dokončen v listopadu 1924 a následující letové zkoušky ukázaly velmi dobré letové vlastnosti. Celkem bylo postaveno deset těchto hydroplánů, v roce 1924 jeden, následující rok tři další, v roce 1926 byly dodány čtyři letouny a v roce 1927 poslední dva.
Nové hydroplány používala především společnost Nippon Koku K. K. patřící do skupiny společností patřících společnosti Kawaniši.
Srovnáme-li úspěšné K-7 s neúspěšným K-5, zjistíme, že K-7 měla nosnou plochu křídel menší o přibližně 50%. Sedadla pro cestující se nacházela v těžišti letounu a osádka seděla ve dvou otevřených kabinách za kabinou pro cestující.
V lednu 1925, začal K-7A létat na pravidelné lince Nippon Koku K. K. mezi Ósakou a Fukuokou na ostrově Kjúšú, zde letouny přepravovaly většinou poštovní zásilky a velmi málo cestujících. Tato služba pokračovala až do roku 1929, tehdy státní společnost Nihon Koku K. K. Yuso nahradila společnost Nippon Koku K. K vlastněnou Sibeiem Kawanišim, tato společnost byla rozpuštěna. V průběhu své služby byly letounům K-7 zadány mnohé další úkoly a K-7 je plnil beze zbytku a dosahoval velkých úspěchů. Např. v listopadu 1925 získal cenu v soutěži kolem jezera Biwa a květnu 1926 jeden K-7 úspěšně přepravil poštu mezi Fukuokou a Šanghají (vzdálenost více než 600 km). V říjnu 1926 se tři K-7 vydaly na cestu z Ósaky přes Fukuoku a Mokpo (Korea) do Šanghaje. Jeden letoun byl ztracen v Mokpo, další dva dosáhly Šanghaj. Z Mokpo do Šanghaje letěly 3,66 hodin. Zpět do Ósaky se vrátil pouze jeden stroj, při návratu jeden nouzově přistál u ostrovů Goto (Gotō-rettō).
Použité prameny:
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press, London, 1990, ISBN: 1-155750-563-2
archiv autora
Období | - |
Výrobce | - |
Typ letounu | Kawaniši K-7A |
Kamufláž | - |
Země | - |
Pilot | - |
Výrobní číslo | - |
Sériové / evidenční číslo | - |
Taktické označení / imatrikulace | - |
Jméno stroje | - |
Jednotka | - |
Základna | - |
Datum (DD.MM.RRRR) | DD.MM.RRRR |
Autor | - |
Velikost při 300 DPI | - |
Zveřejněno s laskavým svolením autora | - |
Web autora | - |
URL : https://www.valka.cz/Kawanisi-K-7A-t121612#416231Verze : 0
Vláďa
MOD
Pro možnost odpovídání na příspěvky a zakládání nových témat je třeba se zaregistrovat a přihlásit.