5 prototypů 100 sériových (Serial A46-1 to A46-105)
První vzlet: Maiden Flight:
29.05.1942
Osádka: Crew:
1
Základní charakteristika: Basic Characteristics:
Vzlet a přistání: Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
CTOL - conventional take-off and landing
Uspořádání křídla: Arrangement of Wing:
jednoplošník
monoplane
Uspořádání letounu: Aircraft Concept:
klasické
conventional
Podvozek: Undercarriage:
zatahovací
retractable
Přistávací zařízení: Landing Gear:
kola
wheels
Technické údaje: Technical Data:
Hmotnost prázdného letounu: Empty Weight:
2437 kg
5373 lb
Vzletová hmotnost: Take-off Weight:
3492 kg
7699 lb
Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
3742 kg
8249 lb
Rozpětí: Wingspan:
10.970 m
36ft 0in
Délka: Length:
8.150 m
26ft 9in
Výška: Height:
3.960 m
13ft 0in
Plocha křídla: Wing Area:
20.90 m2
225,0 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
166.98 kg/m2
34,20 lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
Pratt & Whitney R-1830-S3C4-G Twin Wasp vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválec o vzletovém výkonu 895 kW při 2 700 ot/min, bojový výkon 895 kW v 3 965 m a trvalý max. výkon 820 kW při 2 550 ot./min v 1 890 m. Vrtule trojlistá kovová Hamilton 3T50 s konstantními otáčkami o průměru 3 350 mm,
C.A.C. built Pratt & Whitney R-1830-S3C4-G Twin Wasp fourteen-cylinder air-cooled two-row radial engine, rated at 1,200 hp at 2,700 r.p.m. for take-off, combat rating 1,200 hp at 2,700 r.p.m. at 13,000 ft and maximum rating 1,100 hp at 2,550 r.p.m. at 6,200 ft, driving a three-blade Hamilton 3T50 constant speed metal propeller of the diameter 10ft 11,9in.
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
318 l v trupové nádrži, 2x 204,5 l ve dvou nádržích v centroplánu a 318 l v přídavné překližkové nádrži pod trupem. Celkem 1 045 l paliva.
One 70 UK gallon fuselage petrol tank and two 45 UK gallon tanks in the wing centre section. One 70 UK gallon plywood drop tank under the fuselage. Total petrol tank capacity: 230 UK
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
490.8 km/h v 4724 m
305 mph in 15500 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
305.8 km/h v 4572 m
190 mph in 15000 ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
14.9 m/s
2940 ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
4,0 min do 6096 m
4,0 min to 20000 ft
Operační dostup: Service Ceiling:
10363 m
34000 ft
Dolet: Range:
1496.7 km
930 mi
Maximální dolet: Maximum Range:
2575 km
1600 mi
Výzbroj: Armament:
2x pevný kanón Hispano Mk.II ráže 20 mm po 60 nábojích, 4x pevný kulomet Browning Mk.II ráže 7,7 mm, po 1 000 nábojích, vše v křídlech. Pumový náklad: 4x značkovací dýmovnice o hmotnosti 9 kg pod centroplánem.
Two fixed forward-firing 0.79in Hispano Mk.II cannons, 60 r.p.g. and four fixed forward-firing 0.303in Browning Mk.II machine-guns, 1,000 r.p.g. Bomb loading: for 20lb smoke bombs under the wing centre section.
Uživatelské státy: User States:
Australie (RAAF)
Australia (Royal Australian Air Force)
Poznámka: Note:
V době, kdy se Australie zapojila do války s Japonskem (12. 1941), nemělo australské letectvo (RAAF) vhodné stíhací letouny, které by mohlo nasadit proti výkonným japonským strojům. Velká Británie prožívala těžkou dobu a sama potřebovala každý stíhací letoun. Australané si museli pomoci sami, konstruktéři Lawrence Wackett a Fred David radikálně přepracovali drak lehkého bombardéru CAC Wirraway a použili motor, který se licenčně stavěl v CAC - Pratt & Whitney R-1830-S3C4-G. Výsledným dílem byl poměrně malý zavalitý letoun, který byl obratný a ovladatelný natolik, že jej bylo možno postavit proti japonským stíhačům, byť by jen v malých výškách. Později byl letoun převeden k přímé podpoře pozemních jednotek a k označování cílů dýmovnicemi, tyto cíle byly následně bombardovány výkonnějšími a modernějšími stroji.
Australia became involved in the Pacific War in Dec 1941, and the Royal Australian Air Force was ill-prepared to face the superior Japanese fighter aircraft. Taking the Pratt & Whitney Twin Wasp engines, the most powerful engines available to Australians at the time (license built by the Commonwealth Aircraft Corporation), Lawrence Wackett and Fred David designed the CA-12 Boomerang aircraft based upon the Wirraway trainer aircraft starting on 21 Dec 1941.
Wackett and David designed the CA-12 Boomerang fighters as small fighters that were maneuverable enough to engage faster Japanese fighters in dogfights. They were also designed to carry ample firepower and armor plating. On 2 Feb 1942, the RAAF ordered 105 CA-12 Mark I aircraft before seeing the flight of the prototype, which would not take place until May. The first batch of CA-12 Boomerang fighters were disappointing, however; the heavy armament and armor deprived the fighters of the maneuverability particularly in higher altitudes. The CA-13 variant began production not long after CA-12, but the improvements were not significant.
Zdroje: Sources:
René J. Francillon Ph.D., The Commonwealth Boomerang, No. 148., Profile Publications Ltd., Leatherhead, Surrey, England, No ISBN William Green a Gordon Swanborough, The Complete Book of Fighters, Salamander Books Ltd; New Ed edition, rok 2001, ISBN-10: 1-84065-269-1 Andre R. Zbiegniewski and Jacek Nowicki, CAC Boomerang & CAC Wirraway, Wydawnicto Militaria 43, Warszawa, Wydawnicto Militaria, 1997, ISBN 83-86209-57-7. archiv autora
Pre nedostačujúce dodávky vhodných stíhacích lietadiel vznikla u RAAF požiadavka na domácu výrobu. CAC reagoval typom Boomerang. Pre zjednodušenie nábehu výroby sa pri konštrukcii využili niektoré prvky cvičného lietadla Wirraway. Prvých päť lietadiel výrobného bloku CA-12, z dvojhviezdicovým motorom Pratt & Whitney R-1830-S3C4-G a dvojstupňovým kompressorom, malo výzbroj pozostávajúcu z ôsmich guľometov Browning Mk.II ráže 7,7 mm v krídlach. U ďalších 100 kusov, objednaných vo februári 1942, sa zmenila na dva pevné kanóny Hispano Mk.II ráže 20 mm a štyry guľomety Browning Mk.II. Prvé lietadlo modelu CA-12 vzlietlo 29. mája 1942 a dodávky sériových kusov začali v júly toho istého roku.
