| Příjmení: Surname: | Bagramjan | |
| Jméno: Given Name: | Ivan Christoforovič | |
| Jméno v originále: Original Name: | Иван Христофорович Баграмян | |
| Fotografie či obrázek: Photograph or Picture: |  | |
| Hodnost: Rank: | Maršál Sovětského svazu | |
| Akademický či vědecký titul: Academic or Scientific Title: | - | |
| Šlechtický titul: Hereditary Title: | - | |
| Datum, místo narození: Date and Place of Birth: | 02.12.1897 Čardachly / | |
| Datum, místo úmrtí: Date and Place of Decease: | 21.09.1982 Moskva / | |
| Nejvýznamnější funkce: (maximálně tři) Most Important Appointments: (up to three) | náčelník Akademie generálního štábu náměstek ministra obrany hlavní inspektor ministerstva obrany | |
| Jiné významné skutečnosti: (maximálně tři) Other Notable Facts: (up to three) | - | |
| Související články: Related Articles: | | |
| Zdroje: Sources: | cs.wikipedia.org | |
URL : https://www.valka.cz/Bagramjan-Ivan-Christoforovic-t11675#514122Verze : 0
Admin
MOD
URL : https://www.valka.cz/Bagramjan-Ivan-Christoforovic-t11675#514123Verze : 1
Admin
MOD
Maršál Ivan Christoforovič Bagramjan
(1897 - 1982)
Byl původem Armén. Narodil se jako syn železničáře v Ázerbajdžánu 2. prosince 1897, dobrovolně vstoupil do Ruské armády v roce 1915 a do roku 1917 dosáhl hodnosti podporučíka. Zvolil si vojenskou kariéru v Rudé armádě, avšak do komunistické strany vstoupil až jako vyšší důstojník v roce 1939, což nebylo příliš obvyklé.
V roce 1940 nabídl Žukovovi pomoc (v té době byl Žukov již čerstvý čtyřhvězdičkový generál), kterou on přijal. Vypracoval pro Žukova zprávu na téma „Současné řízení útočných operací“. Žukovovi přinesla vysoké uznání a Bagramjanovi trvalou přízeň od Žukova. Poté byl jmenován operačním náčelníkem 12. armády v nedávno obsazené západní Ukrajině a po třech měsících byl znovu povýšen na zástupce náčelníka štábu vojenské oblasti v Kyjevě. V této funkci setrval do konce prosince 1940, zatímco Žukov povýšil na náčelníka generálního štábu.
V prosinci 1941 ho Timošenko pověřil sestavením a vedením štábu operačního uskupení tří armádních skupin(Jižního frontu, Jihozápadního frontu a znovu ustaveného Brjanského frontu).Současně byl povýšen na generálporučíka a začal úzce spolupracovat s Timošenkem a jeho hlavním politickým komisařem Chruščovem. ypracoval plán letní protiofenzívy a sám ho 27. 3. 1942 přednesl Stalinovi. Oba dva na sebe udělali dobrý dojem. Plán, jehož cílem bylo opětovné dobytí Charkova byl tedy schválen. 8. 4. 1942 byl jmenován náčelníkem štábu Jihozápadního frontu a krátce nato, 4. 5. 1942, náčelníkem celé armádní skupiny. 12. 5. začal útok celého frontu. Charkov se podařilo dobýt, ale zásobovací cesty se za nimi zavřely. Charkov byl tedy ztracen a 3 armády (6.,9. a 57.) byly zničeny. 26. 6. odvolala Stavka Bagramjana z velení štábu. Nebylo to však kvůli této porážce. Byl totiž 28. 6. jmenován zástupcem velitele 61. armády Západního frontu. Vzápětí jej však Žukov jako velitel frontu pověřil velením 16. armády. Již 30. 7. mohl prokázat své kvality. Jeho armáda se totiž zúčastnila Ržev-Syčevské operace. 11. 8. ale Němci přešli do protiútoku. Nakonec se fronta stabilizovala bez nějakého evidentního úspěchu.
V únoru 1943 byla posílena o několik divizí a obrněných brigád a také se přejmenovala na 11. gardovou armádu. Úspěšně se zúčastnil se svou armádou operace u Kurska. Po dokončení operace byl povýšen na generálplukovníka. V říjnu 1943 byl převelen k 2. baltskému frontu. V listopadu byl ale jmenován velitelem 1. baltského frontu, kam si mohl s sebou převelet svůj minulý 11. gardový sbor. Musel být tedy opět povýšen na armádního generála. Měl tak pod svým velením 4 armády a musel uskutečnit plán na postup přes jižní Bělorusko k pobaltským státům.
Na rok 1944 byla plánována ofenzíva proti německým armádám ze skupiny Střed, šlo o operaci Bagration. Zúčastnili se ho čtyři fronty: 1.,2. a 3. běloruský a 1. baltský. Hlavní ofenzíva začala 22.6. 1944. Bagramjanův postup probíhal hladce. Nakonec vše dopadlo dobře. Dále až do konce války postupoval v čele svého frontu bez potíží, hlavně díky materiálové přesile na své straně.
Po válce byl povýšen na maršála a zemřel v roce 1982.
(1897 - 1982)
Byl původem Armén. Narodil se jako syn železničáře v Ázerbajdžánu 2. prosince 1897, dobrovolně vstoupil do Ruské armády v roce 1915 a do roku 1917 dosáhl hodnosti podporučíka. Zvolil si vojenskou kariéru v Rudé armádě, avšak do komunistické strany vstoupil až jako vyšší důstojník v roce 1939, což nebylo příliš obvyklé.
V roce 1940 nabídl Žukovovi pomoc (v té době byl Žukov již čerstvý čtyřhvězdičkový generál), kterou on přijal. Vypracoval pro Žukova zprávu na téma „Současné řízení útočných operací“. Žukovovi přinesla vysoké uznání a Bagramjanovi trvalou přízeň od Žukova. Poté byl jmenován operačním náčelníkem 12. armády v nedávno obsazené západní Ukrajině a po třech měsících byl znovu povýšen na zástupce náčelníka štábu vojenské oblasti v Kyjevě. V této funkci setrval do konce prosince 1940, zatímco Žukov povýšil na náčelníka generálního štábu.
V prosinci 1941 ho Timošenko pověřil sestavením a vedením štábu operačního uskupení tří armádních skupin(Jižního frontu, Jihozápadního frontu a znovu ustaveného Brjanského frontu).Současně byl povýšen na generálporučíka a začal úzce spolupracovat s Timošenkem a jeho hlavním politickým komisařem Chruščovem. ypracoval plán letní protiofenzívy a sám ho 27. 3. 1942 přednesl Stalinovi. Oba dva na sebe udělali dobrý dojem. Plán, jehož cílem bylo opětovné dobytí Charkova byl tedy schválen. 8. 4. 1942 byl jmenován náčelníkem štábu Jihozápadního frontu a krátce nato, 4. 5. 1942, náčelníkem celé armádní skupiny. 12. 5. začal útok celého frontu. Charkov se podařilo dobýt, ale zásobovací cesty se za nimi zavřely. Charkov byl tedy ztracen a 3 armády (6.,9. a 57.) byly zničeny. 26. 6. odvolala Stavka Bagramjana z velení štábu. Nebylo to však kvůli této porážce. Byl totiž 28. 6. jmenován zástupcem velitele 61. armády Západního frontu. Vzápětí jej však Žukov jako velitel frontu pověřil velením 16. armády. Již 30. 7. mohl prokázat své kvality. Jeho armáda se totiž zúčastnila Ržev-Syčevské operace. 11. 8. ale Němci přešli do protiútoku. Nakonec se fronta stabilizovala bez nějakého evidentního úspěchu.
V únoru 1943 byla posílena o několik divizí a obrněných brigád a také se přejmenovala na 11. gardovou armádu. Úspěšně se zúčastnil se svou armádou operace u Kurska. Po dokončení operace byl povýšen na generálplukovníka. V říjnu 1943 byl převelen k 2. baltskému frontu. V listopadu byl ale jmenován velitelem 1. baltského frontu, kam si mohl s sebou převelet svůj minulý 11. gardový sbor. Musel být tedy opět povýšen na armádního generála. Měl tak pod svým velením 4 armády a musel uskutečnit plán na postup přes jižní Bělorusko k pobaltským státům.
Na rok 1944 byla plánována ofenzíva proti německým armádám ze skupiny Střed, šlo o operaci Bagration. Zúčastnili se ho čtyři fronty: 1.,2. a 3. běloruský a 1. baltský. Hlavní ofenzíva začala 22.6. 1944. Bagramjanův postup probíhal hladce. Nakonec vše dopadlo dobře. Dále až do konce války postupoval v čele svého frontu bez potíží, hlavně díky materiálové přesile na své straně.
Po válce byl povýšen na maršála a zemřel v roce 1982.
ru.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Bagramjan-Ivan-Christoforovic-t11675#37632Verze : 1
Pro možnost odpovídání na příspěvky a zakládání nových témat je třeba se zaregistrovat a přihlásit.