Jiné významné skutečnosti: (maximálně tři) Other Notable Facts: (up to three)
- v roce 1955 byl jmenován velitelem Karpatské vojenské okruhu, pod kterou spadala i vojska umístěná v Maďarsku, která krvavě potlačila tamní povstání v roce 1956 - poslanec Nejvyššího Sovětu SSSR
- in 1955 he was appointed commander of the Carpathian Military District, which also housed troops stationed in Hungary, which bloodyly suppressed the local uprising of 1956 - Deputy of Supreme Soviet of USSR
URL : https://www.valka.cz/Batov-Pavel-Ivanovic-t11673#513755
Verze : 0
Reklama
General armiji Pavel Ivanovič Batov
(1897 - 1985)
Dvojnásobný hrdina Sovětského svazu
Narodil se v rolnické rodině 1.6. 1897 ve vesnici Filisovo u Rybinska v Jaroslavské gubernii. Bojoval v první světové válce ve 3. pěším pluku carské gardy. O jeho statečnosti v poli dostatečně vypovídají dva udělené Kříže sv. Jiří a dvě Svatojiřské medaile. V roce 1917 byl na frontě zraněn a záhy nato převelen jako poddůstojník do Petrohradu, kde ho politický agitátor A. Savkov získal na stranu bolševiků. Další čtyři roky po srpnu 1918 sloužil v Rudé armádě nejdříve jako kulometčík a zúčastnil se potlačení povstání bílých ve své rodné gubernii, poté byl asistentem velitele vojenského výboru do Rybinsku.
V roce 1926 je vybrán do důstojnické školy ve Vystrelu. Po ukončení důstojnické školy v r. 1927 byl Batov jmenován velitelem praporu v nově vytvořené a prestižní 1. moskevské proletářské střelecké divizi. Tam sloužil dalších 9 let. Do komunistické strany vstoupil v roce 1929. Pro své bojové nasazení a politické uvědomění dostal Batov v roce 1936 "Čestnou medaili" a krátce potom dokončil úspěšně dálkové studium na Frunzeho vojenské akademii.
V roce 1936 byl odeslán jako "dobrovolník" pod krycím jménem Fritz Pablo do Španělska a zařazen jako pobočník generála Lukacze, který velel 12. mezinárodní brigádě hájící přístup k Madridu. Na frontě byl dvakrát zraněn a za statečnost byl vyznamenán Leninovým řádem a Řádem Rudého praporu. Domů se dostal v prosinci 1937, byl povýšen na velitele brigády a pověřen velením 10. střelecké armády, jejíž velitelství sídlilo ve Voroněži. Poté byl velitelem 3. střelecké armády. Po začátku války v Polsku byla jeho armáda přemístěna do Běloruska. Následně byla převelena do Finska, kde se zúčastnila druhé sovětsko-finské války v březnu 1940. Za službu na finské frontě byl vyznamenán druhým Leninovým řádem, a byl povýšen na divizního velitele a krátce nato, v červnu 1940 na generálporučíka.
Po útoku Německa na Sovětský svaz převzal 14. srpna funkce zástupce velitele Jižního frontu, velitele 51. armády a zástupce velitele všech pozemních sil na Krymu. Po krymské porážce nebyl suspendován, ale byl jmenován velitelem 3. armády Brjanského frontu. Je pozoruhodné, že ho Stalin nenechal propustit nebo někam "uklidit", když nedokázal zabránit porážce na Krymu. Avšak zanedlouho se měl přesvědčit o jeho věrnosti a schopnostech.
Batov sloužil u Brjanského frontu od ledna 1942 do října 1942 nejdříve jako velitel 3. armády a poté od února jako zástupce velitele frontu. Od července 1942 velel frontu K. K. Rokossovskij, se kterým navázal přátelský vztah. Rokossovskij poznal, že Batova jeho práce zcela neuspokojuje, že by měl velet armádě. V bojích o Stalingrad se stal velitel 4. tankového sboru. 27.10. 1942 byl tento sbor přeměněn na 65. střeleckou armádu a Batov mu velel až do konce války. Posléze jeho armáda byla hlavním strůjcem porážky Němců u Stalingradu. Brzy po porážce německé VI. armády, 18.2. se 65. armáda začala přesunovat na sever, aby posílila sovětský Centrální front. Poté se zúčastnila řady ofenzív postupně na Centrálním frontu a Běloruském frontu. Za své úspěchy v Bobrujské operaci v červenci 1944 byl povýšen na generálplukovníka. V lednu 1945 byla jeho armáda součástí 2. běloruského frontu, vytlačující německá vojska z Polska. Konečně v dubnu 1945 tvořila 65. armáda útočné čelo 3. běloruského frontu při přechodu Odry a při útoku na Berlín.
Po válce sloužil postupně u 7. mechanizované armády umístěné v Polsku, 11. gardové armády v Baltské oblasti s hlavním stanem v Kaliningradu. V roce 1949 byl jmenován prvním zástupcem náčelníka sovětských okupačních jednotek v Německu. Poté absolvoval Vorošilovu Akademii generálního štábu. V roce 1956 velel v Maďarsku a právě jeho jednotky potlačily povstání. V letech 1963-1965 byl náčelníkem generálního štábu vojsk Varšavské smlouvy, kde nahradil A. I. Antonova. Poté odešel do výslužby. Zemřel v dubnu 1985 a byl s poctami pohřben na slavném moskevském hřbitově Novoděvičij. Za svůj život byl mnohokrát vyznamenán: jako dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu, sedmkrát Leninovým řádem, Řádem Říjnové revoluce a dalšími.
Generálporučík Ivan Batov v první polovině roku 1943, po 28. lednu obdržel první Řád Kutuzova 1. třídy a obdobím, kdy vyměnil svá vyznamenání na uniformě za vyznamenání s kolodkou, která byla vydávána od června/července 1943.
Zde již jako generálplukovník v první polovině roku 1945, před vyznamenáním druhou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu, kterou obdržel 2. června.
URL : https://www.valka.cz/Batov-Pavel-Ivanovic-t11673#722041
Verze : 0
Přidejte se k nám
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady.
Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.