2-cm-Flak 38 (protiletadlový kanón)

Již v roce 1940 se vědělo, že kadence kanónu 2-cm-Flak 30 je příliš nízká vzhledem ke vzrůstajícím rychlostem bojových letounů. Pravděpodobný počet střel, které zasáhnou cíl, se dal zvýšit zvýšením kadence protiletadlové zbraně. Bylo proto rozhodnuto přepracovat celou zbraň, přičemž se měly rovněž odstranit známé nedostatky původní zbraně. Zakázku na tuto práci však nezískala firma Rheinmetall-Borsing, ale Mauser.

Tato firma nakonec přišla s návrhem zbraně vycházející z koncepce Flaku 30, ale se značně pozměněným vnitřním mechanismem, který dovolil dosažení kadence 420 až 480 ran za minutu. Střelivo, podávací mechanismus a lafeta zůstaly v podstatě stejné jako u starší zbraně. Nový protiletadlový kanón převzal i složitý zaměřovač, který později nahradila jednodušší mířidla, stejně jako u Flaku 30.

Mauserova konstrukce nesla označení 2-cm-Flak 38. Do výzbroje byla přijatá v roce 1940 a nakonec na výrobních linkách zcela nahradila Flak 30. Ve výzbroji německých jednotek sloužila po boku Flaku 30, používaly ji také Kriegsmarine a Luftwaffe. Vznikla i speciální verze pro horské jednotky, která se dala rozebrat na několik břemen. Horský kanón 2-cm-Gebirgs-Flak 38 měl podstatně menší a lehčí lafetu. Jednalo se o dvojúčelovou zbraň, použitelnou proti pozemním cílům stejně jako proti letadlům.

Kolem roku 1940 se zvýšila nejen rychlost, ale také pancéřová ochrana letadel. Letadla lépe odolávala zásahům palubních leteckých a protiletadlových zbraní. Bojové rozbory, provedené s pověstnou německou důkladností, ukázaly, že zatímco vysoká kadence kanónu Flak 38 zvyšuje pravděpodobnost zásahu cíle, nedostatečná trhavá náplň střely je příliš slabá na to, aby letounu způsobila větší škody.
Jediným jednoduchým a rychle uskutečnitelným způsobem, jak odstranit tento nedostatek, se jevilo zvýšení počtu hlavní střílejících z jedné lafety. Tyto úvahy se staly východiskem pro vznik čtyřhlavňového kanónu 2-cm-Flakvierling 38.