2-cm-Flak 30 (protiletadlový kanón)

Vývoj 2-cm Flak-30 sahá do počátku třicátých let. Vzhledem k ustanovením Versailleské smlouvy nebylo společnosti Rheinmetall povoleno vyvíjet v Německu protiletadlové zbraně. Proto v roce 1930 převzala továrnu na náboje Solothurn a změnila její výrobní program. Tam byl vyvinut a vyráběn protiletadlový kanón Solothurn ST-5. Do výzbroje německého námořnictva byl zaveden v roce 1934 jako 20 mm C/30 a do sestavy Luftwaffe v roce 1935 jako 2-cm-Flak 30 (Flak je zkratkou pro Flugzeugabwehrkanone - protiletadlový kanón).

I když byl Flak 30 zbraní poměrně malé ráže, byla jeho konstrukce dosti složitá. Kanón střílel dávkou i jednotlivými ranami. Automatika kanónu fungovala na principu využití zákluzu. Hlaveň kanónu se dala snadno vyměnit. Na jejím ústí byla brzda, která zároveň sloužila jako tlumič plamene. Střelec odpaloval kanón stlačením nožního pedálu.

Kanón se přepravoval na dvoukolové tažné lafetě, při střelbě spočíval na trojúhelníkové platformě umístěné na zemi. Platforma kanón účinně stabilizovala při střelbě a umožňovala mu kruhový odměr (360°). Za hlavní kanónu se nacházelo sedadlo pro střelce, který u původního provedení Flaku 30 používal k míření poměrně složitý reflektorový zaměřovač. Tento prostředek míření se stal ještě složitějším po zpracování systému nastavení předsazení. Nakonec malý zaměřovač dosáhl konstrukčního stádia, kdy k jeho ovládání sloužil hodinový mechanismus. Zaměřovače se nakonec staly tak složitými, že se jich německé vojsko úplně zřeklo. Pozdější verze se vrátily k jednoduchým mechanickým mířidlům.

Kanón mělo obsluhovat pět vojáku. V bojových podmínkách byl tento počet často nižší, především u kanónu ve statických palebných postaveních. Obvykle obsluhu tvořili alespoň čtyři vojáci, z nichž zpravidla jeden ovládal stereoskopický dálkoměr. Po roce 1944 se používání dálkoměru omezilo vzhledem k jejich malému bojovému účinku. Střelivo podával zásobník na 20 nábojů zasouvaný zleva. Z ne zcela přesně nezjištěných důvodů se u kanónu Flak 30 vyskytovaly potíže s nabíjením. Při svém představení byl kanón zbraní na úrovní doby, s postupem času jeho kadence neodpovídala náročnějším požadavkům, vyplívajícím z neustále rostoucích rychlostí letadel po roce 1940. Nakonec ho na výrobních linkách nahradil Flak 38.

V armádních protiletadlových oddílech byly obvykle tři baterie 2cm kanónů a jedna s 3,7cm kanóny. S pokračováním války se však skutečná výzbroj jednotek od tohoto schématu odchylovala. Flak 30 nepoužívali pouze Němci. Před rokem 1939 se kanóny prodávaly také do Holandska a Číny. Některé kanóny se staly součástí výzbroje obrněných vlaků. Montovaly se také na několik typů polopásových vozidel nebo užitkových automobilů, kde sloužily jako obranný prostředek pohyblivých seskupení a konvojů. Flak 30 se často používal proti pozemním cílům. Vyráběl se pro něj průbojný protipancéřový náboj, určený k boji proti obrněné technice.

www.militaryfactory.com

https://fhsw.fandom.com/wiki/2_cm_Flak_30

Fotografie lafety s popisem.

Zdroj: Bundesarchiv Koblenz