POL - Polské obrněné vlaky 1939

Obrněné vlaky – Pociągi pancerne – Armoured Trains

Jednou ze součástí útočné vozby byly v roce 1939 rovněž obrněné vlaky, které se osvědčily už v průběhu bojů o polské hranice v létech 1918-1921. Poměrně značná palebná síla a pohyblivost je předurčovala k palebné podpoře pěších a jezdeckých jednotek jak rovněž k samostatné bojové činnosti (průzkum). Omezením však byla vazba na železniční trať. Obrněné vlaky nepůsobily v taktických celcích, ale byly jednotlivě přiděleny do sestavy takticko-operačních svazků.
Začátkem 30. let velení útočné vozby provedlo analýzu bojové hodnoty dosavadně užívaných prostředků a rozhodlo, že ve dvou existujících oddílech obrněných vlaků zůstane 10 nejhodnotnějších. Tento stav se udržel až do mobilizace v 1939 roce.
Dosud existující obrněné vlaky se rozlišovaly podle druhu dělostřeleckých vagónů na dva typy:
1) těžký obrněný vlak (2 houfnice 100 mm + 2 kanony 75 mm)
2) lehký obrněný vlak (2-4 kanony 75 mm)


Poznámka: Jméno vlaku za číslem bylo neoficiální.

Součástí obrněného vlaku byly:
1) Obrněná bojová souprava
2) Neobrněná doprovodná souprava

Ad 1) Obrněná bojová souprava byla určena k bezprostřednímu boji. Ve standardní soupravě se nacházely:


Předběžný vůz byl umístěn v čele a na konci soupravy ve směru jízdy a jeho hlavním úkolem byla ochrana celého vlaku před účinkem výbuchu min a poškození železniční tratě. Byly to dvouosé vozy Pdkz typu VIIIC o délce 13 m, váze 10 000 kg a únosnosti 17 500 kg.
Zajišťoval obrněný vlak rovněž před vykolejením, pokud byly koleje přerušeny více než 60 cm. Přepravoval materiál pro opravy tratě, malých mostů, výbušniny a zápalné prostředky.

Dělostřelecký vůz byl čtyřosým obrněným nákladním vagónem vyzbrojeným 1-2 děly umístěnými ve speciálních otočných věžích, 2-4 kulomety v bočních, 2-4 kulomety v čelních střílnách a protiletadlovým kulometem ve věži uprostřed vagónu. Stěny byly obloženy dvojitým pancéřovým plechem o síle 12-25 mm, podlaha o síle 5-8 mm a byly odolné proti střepinám dělostřeleckých granátů a palbě ručních pěchotních zbraní. Vozy pro těžký typ obrněných vlaků byly postaveny v létech 1921-1922 v poznaňských mechanických závodech Henryka Cegielského (Typ II). Vozy pro lehký typ obrněných vlaků byly vyrobeny v roce 1920 rovněž v poznaňských mechanických závodech Henryka Cegielského (Typ I) nebo byly ukořistěny v létech 1918-1920 v průběhu výstavby polské armády (rakousko-uherský OV Panzerzug V) a v bojích proti bolševickému Rusku. Ve vozech OV těžkého typu byly dělostřelecké věže otočné o 360 °, ve vozech OV lehkého typu o 240-270°.
Dělostřeleckou výzbroj tvořily 100 mm houfnice vz. 14/19P a 75 mm kanony vz. 02/26.
Kulometnou výzbroj tvořily 7,92 mm kulomety Maxim vz. 08.


Kulometný vůz sloužil k přepravě úderné čety, která měla za úkol chránit vlak před napadením nepřítelem na postoji nebo bezprostředně zaútočit na nepřítele dle rozhodnutí velitele vlaku. Vůz byl plně pancéřován tak jako dělostřelecký vagón a v bočních střílnách byly rozmístěny čtyři 7,92 mm kulomety Maxim vz. 08. V jedné jeho části byla odizolovaná kabina radiostanice RKB/C pro spojení s drezínami.

Obrněná lokomotiva typu Ti3 byla obrněna plechem o síle 8-20 mm, který ji chránil před palbou ručních pěchotních zbraní a střepinám dělostřeleckých granátů. Brnění chránilo parní kotel, motor a podvozek, stanoviště obsluhy, věž velitele vlaku a tendr typu 12C1. Na tendru bylo za stanovištěm vlakvedoucího umístěno obrněné stanoviště velitele vlaku, které bylo propojeno vnitřním i vnějším komunikačním systémem bojové soupravy. Tendr byl obrněn z boků a týlu. Pro vnitřní komunikaci byly používány:
1) elektrická světelná komunikace se zvonkem pro přenos dopravních pokynů pro strojvedoucího
2) polní telefon určený k hovorům s kabinou radiostanice v útočném vagónu
3) krátkovlnná radiostanice RKB/C určená ke spojení se skupinou obrněných drezín
Lokomotivy byly vyrobeny v létech 1903-1906 v Prusku pod označením KPEV G53 a 16 kusů bylo Polsku dodáno v rámci válečných reparací, kde bylo změněno jejich označení na Ti3. 12 z nich bylo obrněno a zmodernizováno v létech 1927-1932.
Zásoba vody stačila k ujetí 70-100 km. Zásoba uhlí stačila k jízdě na vzdálenost 300 km.


Součástí bojové sestavy obrněného vlaku byly rovněž dvě soupravy obrněných drezín, které prováděly při přesunu průzkum tratě a při zastávkách zajišťovaly bezpečnost vlaku v terénu. Standardní soupravou TK-R-TK byly:
drezína R - 1 tank Renault FT 17 umístěný na železničním podvozku
dvě drezíny TK - 2 tančíky TK nebo TKS umístěné na železničních vodicích zařízeních zařazených před a za drezínu R.
Pohon celé soupravy zajišťoval motor tanku Renault, který byl propojen převodovým ústrojím k zadní ose svého železničního podvozku. Souprava dosahovala po železnici rychlosti až 45 km/hod a mohla se pohybovat obousměrně. Pomocí hydraulických zvedacích zařízení bylo možno za 1-3 minuty tank jak rovněž tančíky spustit ze železniční tratě do terénu a znovu je naložit.
Dalším typem obrněné drezíny byla obrněná drezína československé výroby Tatra T-18.

Ad 2) Doprovodná souprava zajišťovala logistickou a sociální podporu bojové soupravy obrněného vlaku a byla jeho nedílnou součástí. Nezúčastňovala se přímých bojových úkolů, ale doprovázela bojovou soupravu v operační činnosti a měla s ní udržovat spojení. Součástí soupravy bylo kolem 30 železničních vozů (kryté nákladní vozy typu Dy a Kd, otevřený nákladní vůz pro přepravu uhlí, cisterna, plošinové vozy typu PP) a byla vybavena dvěma polopásovými nákladními automobily vz. 34, jedním lehkým nákladním automobilem Polski Fiat 618 a čtyřmi motocykly CWS M-111 s přívěsy. Automobily vz. 34 byly přizpůsobeny k jízdě po kolejích. Celková délka soupravy – kolem 250 m. Funkčnost soupravy zajišťovala technicko-hospodářská četa.

Zdroje:
https://www.derela.republika.pl/pociagi.htm
Jurga, Tadeusz: Wojsko Polskie. Krótki informátor historyczny o Wojsku Polskim w latach II wojny światowej. Cz 7 - Regularne jednostki Wojska Polskiego w 1939 r., MON, Warszawa 1975
Magnuski, Janusz: Pociąg Pancerny „Śmiały″ w trzech wojnach, Wydawnictwo Pelta, Warszawa 1996
Ostrówka, Adam Jacek: Pociągi pancerne Wojska Polskiego 1918-1939, Wydawnictwo Adam Marszałek, Toruń 2007
Szubański, Rajmund: Polska broń pancerna w 1939 roku, Bellona, Warszawa 2004

[table] Zdroje: