Němci ukořistili poměrně mnoho těchto zbraní a pod označením 7,62 mm MP 717(r) je používali. Existuje i německé provedení v ráži 9 mm Luger, k této zbrani se pak dodával adaptér pro použití zásobníků z MP-40. Zajímavostí je plstěný nebo plastový doraz, tlumící závěr při jeho doběhu do zadní polohy v pouzdře závěru. Zajímavostí jsou také odvozené varianty této zbraně- vietnamský samopal K-50M, jugoslávký M49/57 a chorvatské samopaly Jelen a Šokac. V Číně se vyráběl jako Type 50 a v Severní Korei jako Type 49, v Polsku jako wz.41 a v Maďarsku jako Typ 48.
Několik fotografií zatím posledního přírůstku do mojí sbírky - znehodnocený PPŠ-41, rok výroby 1944.
Celkový pohled z obou stran:
Pohled na pouzdro závěru. Povšimněte si posuvné pojistky na napínací klice závěru. Tato pojistka blokovala závěr v jeho přední i zadní poloze. Na obou snímcích je pojistka v poloze "odjištěno":
Spoušť s přeřaďovačem. Povšimněte si výrobního čísla na lučíku:
Vyhazovací okénko. Dobře patrné je vyražení roku výroby a výrobního čísla před okénkem:
Detail levé strany pouzdra závěru s patrným sklopným čepem. Povšimněte si bodových svarů:
Spodní část pláště hlavně (otvory v hlavni jsou součást znehodnocení zbraně):
Přední část pláště hlavně s patrným zabroušením svarů:
Zadní část pouzdra závěru s patrným výrobním číslem (a svarem pro znehodnocení):
Uchycení bubnového zásobníku zepředu...
... a zezadu:
Uchycení bubnováho zásobníku zprava. Na prvním snímku je páčka záchytu zásobníku sklopená, na druhém snímku vyklopená:
Plátkové hledí, překlopné do dvou poloh (povšimněte si přinýtované základny hledí):
Muška s odporově přivařeným chránítkem:
Přední a zadní úchyt nosného řemene:
Botka pažby se zavřenou a otevřenou krytkou válcové dutiny pro uložení čištění:
Tak jsem nafotil toho Špagina v úpravě 9mm Para jak vypadá po 60 letech v zemi. Vykopal jsem ho v okolí Hrabyně na Ostravsku v zákopu asi tak 75cm hluboko. Lokalita byla poseta zákopy a krátery po dělostřelecké palbě. Byla tam spousta vystřelených nábojnic i nábojů jak 9mm tak 8x57JS i 7,62x25 a 7,62x54. Byl jsem rád ,že jsem našel aspoň PPŠ-41 ,dřevo se rozpadlo po vytažení ze země dolní část no spíš půlka zásobníku se také rozpadla. Když jsem ho nahrubo očistil od hlíny a trochu ocelovým kartáčem byl jsem překvapen ,že zásobník je rovný a ne prohnutý. Namočil jsem ho do nafty a po týdnu vytáhl. Po důkladnějším očištění mě zaujala redukce na zásobníku byly v něm ještě 3 náboje ztoho jeden v komoře. K mému velkému překvapení ne 7,62x25 ale 9mm Para. Celkový stav je pěkný na to ,že ležel 60 let v zemi šel celkem bez velké námahy rozebrat. Hlaveň je zajímavá tím ,že proti orginálu je asi tak o 35 mm kratší takže ji chybí tak 15mm do toho otvoru v předu(na jedné fotce je to vidět)ma 4 vodící drážky. Je průměrově širší než 7,62 ale nejsou na ni žádné viditelné značky či označení. Nejzajímavější je ta redukce,jde vytáhnout a jde do ní nasadit zásobník z MP-40(na fotkách je nový),na boku má stikátko. I na redukci k zásobníku nejsou žádné viditelné značky nebo označení. Mechanismus spouště jsem rozchodil. Závěr je idetický s 7,62 bez žádných úprav nejde přečíst číslo.Na tělě zbraně ani na lučíku nejsou žádné viditelné čísla či začení.(fota jsou jak se mi podařilo)
Samopal PPŠ (Pistole-pulemjot Špagina) zkonstruoval Georgij Semjonovič Špagin a do výzbroje Rudé Armády byl zaveden 21.12.1940. Primárně byl konstruovám pro použití bubnového zásobníku s kapacitou 71 nábojů, ale vzhledem k problémům s jeho spolehlivou funkcí byl již v únoru 1942 zaveden segmentový zásobník na 35 nábojů. Samopal tedy mohl (obdobně jako Suomi) používat dva typy zásopníků. Z hlediska technologie výroby se jednalo o jednodušší zbraň, než byl samopal PPD vz. 40.
Na jiném místě fóra jsme se dostali do debaty zda je zásobník do PPS 43 záměnný se segmentovým zásobníkem do PPŠ 41, nedalo mi to a začal jsem po tom pátrat a prohlídkou zbraní v muzeu (bohužel se tam nedalo fotit) jsem zjistil že přes názory v některých publikacích to možné nebylo. zásobník do PPŠ 41 má kolem své horní části udělánu jakousi objímku které přechází v do boku rozšířená "křidélka" zajišťující aby se úzký segmentový zásobník v šachtě která nemá boky nevyvracel do stran. Do šachty PPS 43 ho tedy nejde zasunout (ta je z boků uzavřena). Na netu jsem našel i fotku ústí zásobníku (je naplněn slepými náboji) kde je to dobře vidět. Segmentové zásobníky byly původně zhotovovány z plechu síly 0,5mm, ale ty se ukázaly jako nedostatečně pevné, přešlo se tedy na výrobu z plechu 1 mm tlustého. Segmentové zásobníky byly zavedeny proto že nabíjení bubnového zásobníku bylo pracné a byl k nošení dost problematický, obvykle voják nesl jeden bubnový zásobník v sumce na opasku a další dva až tři segmentové v kapsách uniformy. Přidám i fotku naplněného bubnového zásobníku kde je ve srovnání s předchozí dobře vidět jak jsou vlastně náboje vedeny.
Poštěstilo se mi narazit na segmentové zásobníky pro oba sovětské samopaly a dokonce mi je podrželi, abych si je mohl vyfotit. Takže ten vlevo, s dvouřadým vyústěním, je z PPS 43 Sudajev, vpravo s jednořadým vyústěním je pro samopal PPŠ 41 Špagin. Je zřejmo, že jsou nezáměnné.
Všechny tři exempláře, které jsem měl v rukách měly strašné zpracování poplatné válečné produkci. Jako geniální ale považuji konstrukci přední části pláště kolem hlavně, která plní funkci úsťové brzdy/kompenzátoru a současně chrání před vniknnutím hlíny nebo sněhu do hlavně.
Zdroj: Руководство по ремонту 7,62-мм автоматов (пистолетов-пулеметов) обр.1941г. и обр. 1943 г., 1956
Koncem války (v letech 1944 - 45) byl menší počet samopalů PPŠ-41 které používali němci zkonvertován výměnou hlavně na zbraň ráže 9 mm. Důvodem bylo snažší zásobování municí (9 mm Para byl standard) a údajně i to že se tím mělo předcházet tzv. "přátelské palbě" kdy na vojáky vyzbrojené těmito zbraněmi byla zahájena palba protože docházelo k záměně s útočícími sověty (PPŠ měl charakteristický zvuk který se rekalibrací změnil). Spolu s výměnou hlavně bylo upravena i šachta zásobníku (zřejmě podobně jako u sovětských verzí na segmentové zásobníky) a použity údajně byly zásobníky od MP-40. Podle všeho nebylo takto upravených zbraní mnoho, jednak proto že přestavba nepřinášela příliš velkou výhodu, ale i proto že jednotky si stěžovali že nejde užívat původní bubnový zásobník. O počtu přestavěných kusů se spekuluje a zřejmě šlo o maximálně jednotky tisíc (možná i jen o několik set) kusů. Parametry takto upravených zbraní se neuvádí, označení pro tuto verzi nebylo zavedeno.
Já jsem si myslel ,že tu úpravu PPŠ-41 na 9 mm Para dělali sověti a to třeba pro partizány kvůli dostupnosti kořistní munice z MP-40. Jelikož jsem viděl už 2 kousky takto upravených Špaginů (opracováni dílů no nic moc) tak jsem si myslel ,že to opravdu dělali sověti. Na tom adaptéru není žádna značka a je jen tak nahrubo odfrézovaný. A hlaveň je jako by ji někdo narychlo utočil na soustruhu a je tak o 30 mm kratší proti orginálu (do toho předního osazení ji tak 15 mm schází) a je taky bez značky i čísla. Na puntičkářske němce kteří dávají čísla i na šroubky je to divné , a to spracováni je tak trochu odfláknuté.
mám zájem o koupi znehodnoceného špagina,ale nevím jaký je rozdíl mezi válečným a poválečným jestli jenom vyranežém čísle nebo v něčem jiném.děkuji za odpověď
Samopal se dělal do roku 1947 a pokudvím v nezměněné formě, jiné byly jen první série (hledí)a pak co se ražby týče výroba v Teheránu a později v Číně. ale na ty zřejmě nenarazíš. (na ten teheránský určitě ne)
