Wallmoden-Gimborn, Ludwig von

Ludwig George Thedel hrabě von Wallmoden-Gimborn se narodil 6. února 1769 ve Vídni. Po ukončení studií nastoupil službu u hanoverské armády - konkrétně jako poručík u hanoverského pluku osobní gardy. V roce 1790 opustil hanoverské vojsko a vstoupil do pruské armády. V pruské uniformě bojoval v revolučních válkách proti Francii. V řadách husarského regimentu Wolffradt č. 6 bojoval v bitvě u Kaiserslautern, v jejímž průběhu byl zraněn bajonetem do hrudi. Útěchou mu jistě byl získaný Pour le Mérite. V následujím roce 1795 opět změnil uniformu. Tentokráte vešel do služeb císařské armády. Nastoupil jako rytmistr 2. třídy u husarského pluku Vécseyova. Po dvou letech byl povýšen na rytmistra 1. třídy a převelen k švališérskému pluku Karaczayova. Ještě ve stejném roce byl povýšen na majora generálního štábu. V červnu 1798 byl major Wallmoden přidělen k dragounskému pluku č. 2. V srpnu následovalo povýšení na podplukovníka a přeložení k hulánskému pluku č. 1. V srpnu roku 1801 se stal velitelem tohoto pluku. V této funkci pak setrval až do roku 1807, kdy byl povýšen do hodnosti generálmajora.


V roce 1809 byl na začátku války vyslán do Londýna, aby dojednal válečné subsidie, což se mu rychle a úspěšně podařilo. Zpátky se vrátil akorát včas, aby stihl bitvu u Wagramu. Velel brigádě v sestavě armádního sboru polního podmaršála Klenaua. Vedl si dobře jak v průběhu bitvy, tak při následném ústupu na Moravu, kdy si výborně vedl v bitvě u Hollabrunu. Od arcivévody Karla si za to vysloužil rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie. Ještě v témže roce byl povýšen na polního podmaršála.


Nicméně Wallmoden se rozhodl zabojovat si ještě v další armádě. S císařovým svolením přešel v roce 1812 do anglických služeb, aby krátce poté navlékl uniformu carovy armády a převzal velení lehkých jednotek v severním Německu, které kryly pravé křídlo hlavní armády při překračování Labe. Po bitvě u Lützenu Wallmoden reorganizoval svůj takřka třicetitisícový mnohonárodnostní sbor, jenž byl složen z vojáků ruských, pruských, hanoverských a švédských, nepočítaje kontingenty z menších severoněmeckých státních útvarů. Sbor byl nasazen v rámci Severní armády a kryl oblast Hamburku. Po bitvě u Lipska a pádu Paříže byl sbor rozpuštěn a hrabě Wallmoden se v květnu 1815 vrátil zpátky do císařských služeb.


V srpnu 1816 byl jmenován velitelem císařských jednotek nasazených v Neapoli s cílem obnovit pořádek. V srpnu 1819 byl jmenován majitelem kyrysnického pluku č. 6. Když došlo v roce 1820 k opětovnému vypuknutí nepokojů, bylo sem vysláno šedesát tisíc mužů císařské armády. Wallmoden velel divizi, která tvořila levé křídlo rakouských sil generála jezdectva Frimonta. Povstalci byli rychle poraženi a Wallmoden převzal vrchní velení v Neapoli. V této funkci setrval až do stažení císařských vojsk roku 1827. Poté převzal funkci vojenského velitele v Miláně a od roku 1830 současně i velitele 1. armádního sboru. V roce 1831 byl jmenován tajným radou a v roce 1838 povýšen do hodnosti generála jezdectva. V Miláně zůstal až do roku 1848, kdy byl jmenován zástupcem polního maršála Radeckého.


Svoji vojenskou kariéru ukončil říjnu 1848. Císař mu při této příležitosti udělil velkokříž Řádu Leopolda, čímž rozhojnil Wallmodenovu rozsáhlou sbírku obdržených vyznamenání. Hrabě žil od roku 1848 ve Vídni a evidentně se těšil dobrému zdraví, neboť zemřel v roce 1862 v úctyhodném věku 93 let!




Zdroje:
- www.austro-hungarian-army.co.uk
- daten.digitale-sammlungen.de
- de.wikipedia.org

Generál jezdectva hrabě Wallmoden-Gimborn v devadesáti letech