Mölders, Werner

Čtyřiadvacetiletý Réné Pommier-Layrargues měl hodnost Sous Lt., ne Lt. jak je zde uváděno. Tento příslušník GC II/7 na Mölderse zaútočil zeshora od slunce a sestřelil ho, ještě se mu pak podařilo sestřelit jeden Bf 109, byl to nicméně jeho poslední šestý sestřel. S prázdnými zásobníky totiž zakrátko sám podlehl přesile šesti Möldersových "kriegskameradů". Hořící letoun D-520 (No 266), provrtaný střelami jako řešeto se zřítil jako ohnivá koule k zemi u Marisselu a po dopadu explodoval. Statečný Francouz na místě zahynul.


Bratr Wernera Mölderse, Oblt. Viktor Mölders padl do britského zajetí po vzdušném souboji 7.10.1940 jako velitel 2./JG 51, jímž velel od 12.9.1940. Ve vzdušných soubojích sestřelil celkem devět letounů.


Letoun ve kterém Mölders zahynul, havaroval sice ve špatném počasí, mlha, ale také v důsledku vysazení obou motorů.

Oberst Werner Mölders

A tady některé z jeho Abschußbalken a dva přátelé při lovu vysoké i Spitfirů...

Co tu chybí, je první střet Mölderse s nepřítelem ve 2. světové válce, který pro něj mimochodem nedopadl moc dobře.


V oficiální Möldersově biografii se o tomto dni píše:


"8. září se Mölders téměř ,stáhl z bojiště´. Ale tentokrát to ještě vyšlo. Nad Saarbrückenem měl závadu motoru. Na mateřské letiště se už nedostal. U Birkenfeldu musel nouzově přistát. Sice stroj pěkně usadil, ale protože byla louka měkká, kola se zabořila a v rychlosti sto dvaceti kilometrů za hodinu se parádně překotil.
Letadlo bylo ,v háji´ a z trosek vytahovali vojáci protiletadlové obrany pevně uvízlého kapitána. Už před nimi se o to marně pokoušeli tři stateční sedláci. Mölders byl pevně připoután, visel hlavou dolů a nevěděl nic o světě.
Pár dní si musel poležet v posteli, protože měl natlučené kosti. A Francouzi jako by to cítili, v té době poprvé přeletěli hranice. Co si přitom mysleli, to němečtí stíhači nikdy nezjistí, protože sousedi se naivně přikodrcali v rachotině, do které by si žádný německý letec už nesedl. Bylo to od nich velmi lehkomyslné a také na to doplatili."
(Fritz von Forell: Mölders. Překlad Petr Wagner. Vydal Mustang, Plzeň 1995, str. 39-40.)


Asi nejlepší studie o leteckých bojích během tzv. "podivné války" však o okolnostech Möldersovy "závady motoru" a francouzského prvního překročení hranic poskytuje podstatně odlišný obrázek:


"K prvnímu střetu leteckých sil na západní frontě došlo 8. září okolo sedmi hodin ráno. Šest Curtissů H-75A z GC II/4 pod vedením Sgt.Chef Cruchanta se při hlídkování nad oblastí Landau-Saargemünd dostalo na téměř třicet minut do palby dělostřelců 33. oddílu pevnostního protiletadlového dělostřelectva. Pak na ně zaútočil roj Bf 109E (čtyři letouny) z I./JG 53 pod vedením Oblt. Wernera Mölderse, který byl jedním z nejúspěšnějších stíhačů Legie Condor ve Španělsku.
Messerschmitty zaútočily na vedoucí trio H-75A, ale bez úspěchu. Poté, co se na ně francouzští letci odhodlaně vrhli, se Němci od nepřítele odpoutali a unikli na severovýchod. Adj. Villey a Sgt.Chef Casenoble si nahlásili každý po jednom sestřelu, o které se dělili se Sgt.Chef Cruchantem. (...) Letoun Oblt. Mölderse byl při souboji zasažen do motoru a pilot byl nucen nouzově přistát u Birkenfeldu."
(C. Shores, C.-J. Ehrengardt, J. Foreman, W. Weiss, B. Olsen: Začátek cesty. Podivná válka, Dánsko a Norsko. Překlad Jiří Mayer. Vydal Mustang, Plzeň 1996, str. 55.)


Bez ohledu na nadhodnocené nároky francouzských pilotů (což je však jev ve vzdušných bojích obvyklý) je tedy nesporné, že se Mölders stal obětí střetu s francouzskými stíhači.


Jen pro úplnost dodávám, že Groupe de Chasse II/4 ze základny Xaffévillers patřila k absolutní špičce francouzského stíhacího letectva a její piloti zaznamenali během "podivné války" nejvíce vítězství. Také její výzbroj, americké stíhací letouny Curtiss Hawk H.75, představovala to nejlepší, co měli v tehdejší době Francouzi k dispozici. Ještě poznámka ke zmíněným francouzským aktérům střetu:


Sgt.Chef (později Adj.) Jean Casenoble (či Casenobe) dosáhl do kapitulace Francie 7 sestřelů jistých a 2 pravděpodobné. Padl 21. 2. 1943.
Adj. Pierre Villey dosáhl 5 sestřelů jistých a 1 pravděpodobného. Padl 25. 5. 1940.
Sgt.Chef (později Adj.Chef) Robert Cruchant dosáhl do kapitulace Francie 2 sestřely jisté a 1 pravděpodobný. Padl 29. 8. 1944.


Událost z 8. září 1939 hezky zhodnotil Jiří Rajlich:
"Ironií osudu se tak budoucí nejúspěšnější německý stíhač v západoevropské kampani stal i první obětí leteckého boje za tzv. podivné války."
(Jiří Rajlich: Na nebi sladké Francie. 1. část. Vydal ARES, Praha 1998, str. 80.)

www.ebay.de

Linked from : https://www.valka.cz/topic/postview/612633