SOV - K-10 / AS-2 Kipper

K-10 / AS-2 Kipper



Vývoj těžké protilodní řízené střely K-10 začal 3.2.1955 v OKB-155 a OKB-155-2 pod vedením hlavních konstruktérů M.I.Gureviče a A.J.Bereznjaka. Současně se střelou byly zahájeny práce na naváděcim systému a vyhledávacím radiolokátoru Jen v OKB-1 pod vedením konstruktéra S.F.Matjevského (základní požadavky na novou střelu byly konstruktérům dány k dispozici již v roce 1954 ale vzhledem k přizpůsobení těchto požadavků možnostem bombardéru Tupolev Tu-16 pro který byla střela primárně určena,se specifikační řízení protáhlo až do roku 1955).


Po téměř dvou letech vývoje vznikl zbraňový systém K-10 zahrnující protizemní radiolokátor Jen s dosahem až 230 km v závislosti na výšce letu a jedinou protilodní střelu K-10. Ta měla být zavěšena na závěsu pod zavřenou pumovnicí letounu Tu-16K-10 jehož vývoj probíhal současně s vývojem střely. Protože letoun Tupolev Tu-16K-10 byl dohotoven až v roce 1958 probíhaly aerodynamické a letové zkoušky upravené verze střely s rádiovým řízením při bezmotorovém letu z palub upravených bombardérů Tupolev Tu-4 Bull. První ostrý odpal střely K-10 z paluby nového bombardéru Tu-16K-10 proběhl 28.5.1958 nedaleko přístavu Ševčjenko v Kaspickém moři přičemž cílovou lodí byl vyřazený tanker Čkalov. Následně došlo k vypuštění dalších čtyř střel K-10 přičemž poslední z nich byla odpalována na jinou vyřazenou loď protože tanker Čkalov se po třetím zásahu rozlomil a potopil (u jedné střely se nepodařilo nahodit motor a ta poté klouzavým letem dopadla do moře). Na základě těchto zkoušek byly zahájeny státní zkoušky zbraňového systému K-10 a ten byl do výzbroje letectva VVS zařazen v roce 1960. Střela byla následně modernizována a v roce 1962 byla do výzbroje letectva VVS přijata modernizovaná varianta K-10S u které byly odstraněny nejčastěji kritizované nedostatky jako nutnost tankovat střelu před vypuštěním či nespolehlivý startér proudového motoru M-9FK ( upravená verze RD-9).
V roce 1962-1966 následně vzniklo několik dalších variant střely K-10 lišicích se především použitými hlavicemi. Jejich výčet je zde:


K-10: Základní varianta s průbojnými hlavicemi FK-10 a FK-1M (pro útoky pod čarou ponoru plavidel.
K-10S: Modernizovaná varianta střely K-10
K-10P: Střela K-10 s pasivní protiradarovou naváděcí hlavicí.Tato hlavice má dosah až 60 km.
K-10M: Střela K-10 s nukleární hlavicí síly až 1,5 megatun.
K-10SN: Střela K-10S s prodlouženým doletem zkušebně vybavená napalmovou zápalnou hlavicí.
K-10SD: Střela K-10S s prodlouženým doletem a průbojnou či nukleární hlavicí.



Technický popis střely:


Střela má aerodynamický vřetenový trup s dvojicí šípových středoplošných křídel a ocasními plochami klasické konstrukce. Ve špici střely je umístěna naváděcí hlavice s autopilotem. Střední část střely obsahuje kování pro zavěšení pod nosič a útočnou výbušnou hlavici. Zadní část potom nese kormidla, nádrž paliva (od verze S je palivem letecký petrolej) a na pylonu pod střelou je zavěšen proudový motor M-9FK. Střela je vypouštěna z výšky 11-5 km a její let probíhá v letové hladině 8-0,5 km. Záladní palebné povely jsou autopilotu střely předány operátorem radiolokátoru Jen těsně před odpálením střely a pomocí rádiového přenosu jsou stále aktualizovány.



Technické údaje střely K-10S






Podklady:
www.military.cz
Archiv autora