Main Menu
User Menu

CZK/SOV - PAR-7 (přívodná letecká radiostanice)

PAR-7 (Non direction beacon / Lokator)

     
Název:
Name:
PAR-7
Originální název:
Original Name:
PAR-7
Kategorie:
Category:
radionavigační zařízení
Výrobce:
Producer:
?, ?,
?, ?, (?) /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR (?)
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
?
Prototyp vyroben:
Prototype Built:
DD.MM.RRRR (?)
Složení systému:
Composition of System:
- 1. přístrojový skříňový automobil P V3S
2. vysílač PAR-7 s antenním systémem
3. dálkový ovládací pult VPU
4. vlnoměr
5. přijímač US-P nebo US-9
6. vysílač radiomajáku MRM-48 s anténou
7. telefon TP 25
8. zdrojový přívěs A 3S (2x EC ŽES-9K)
nebo EC-15 kVA
Uživatelské státy:
User States:

?
Poznámka:
Note:
Čs. zástavba PAR-7
PAR = přívodná letecká radiostanice
Zdroje:
Sources:
Let-51-70 - Systémy a prostředky RTZ, vydání I. z roku 1967
URL : https://www.valka.cz/CZK-SOV-PAR-7-privodna-letecka-radiostanice-t106940#381377Verze : 0
Přívodná radiová stanice PAR-7


Tato radiostanice velkého výkonu (1100 – 1200 W) slouží k přívádění letounů, vybavených radiovým kompasem do určeného prostoru. V systému OSP-48 se využívá jako VPRS („dálná“) a může být využita pro jednostranné spojení s letouny.



Složení systému přívodné radiostanice PAR-7:


1. Přístrojový skříňový automobil P V3S:
Radiostanice byla také dodávána do ČSR i bez podvozku, pouze úplná zástavba ve skříni KUNG-1 a byly přemontovány do objektů jako stacionární ( v r. 1958 u 5. roty PZN Žatec),
a také k provedení zástavby do skříňového automobilu P V3S.


2. Vysílač PAR-7 a antenním systémem:
Vysílač PAR-7 pracuje v kmitočtovém rozsahu 150 – 1000 kHz
Druhy provozu:
A 1 (nemodulovaná telegrafie),
A 2 (modulovaná telegrafie)
A 3 (fonie)


Do příslušenství radiostanice patřily:
- automatický klíč APS-2
- telegrafní klíč
- mikrofon
- sluchátka


V režimu „Přívod“ je volací znak v Morseově abecedě klíčovaný automatickým klíčem APS-2.
(El. motorek přes šnekový převod "poháněl" kotouč, na němž byla nastavena značka. Spínací kontakty pak přes relé "klíčovaly" při provozu A 2.
(Stanici bylo možné použít pro tzv. jednostranné spojení s letounem - při poruše jeho palubní radiostanice mohla obsluha "přívodné" přes mikrofon "sdělit" pilotovi pokyny od VS nebo řídícího létání. (Palubní radiokompas měl "odposlech").


Antenní systém používá tzv. lodní anténu „T“. (3 vodiče o délce 70 m, na stožárech 20 m vysokých).
Ant. systém doplňuje síť 16 protiváh, o délce 50 m a roztažených paprskovitě od automobilu, (nebo pevně ukotvených stožárů či budovy).
Pro rozvinutí je třeba prostor o rozměrech 110 x 110 m.
K rozvinutí je stanoven limit 90 minut. ( v noci 110 minut, v zimě 120 minut)


3. Pult dálkového ovládání VPU:
Sloužil k dálkovému ovládání po třívodičové lince do vzdálenosti 3 km.


4. Vlnoměr:
Sloužil pro kontrolu radiových signálů nastavené frekvence vysílače.


5. Přijímač US-P nebo US-9:
Sloužil ke kontrolnímu odposlechu vlastního vysílače. Základním přijímačem byl US-P se sluchátky. Postupně byl nahrazen typem US-9.


6. vysílač radiomajáku MRM-48 s anténou
Vysílač návěstního radiomajáku MRM-48 („Marker“) sloužil k označení/značkování přeletu přívodné radiostanice (mj. upozornil pilota, že po přeletu "dálné" je cca 4 km před prahem VPD a provedl přepnutí radiopolokompasu nebo automatického radiokompasu (na př. ARK-5) na "bližnou", po jejímž přeletu mu zbývalo cca 1 m před prahem VPD.
Anténa byla tvořena dipolem s reflektorem"na zemi" a zabezpečovala směrové vyřazování radiových vln v úzkém kuželu vzhůru. Při přesunu byla složena na střeše automobilu.


7. Polní telefon TAI-43/TP-25
Telefon TAI-43 byl nahrazen typem TP-25 - sloužil pro telefonní spojení osádky PAR-7 s pracovištěm řízení letového provozu, velitelským stanovištěm vlastního útvaru a pod.


8. Zdrojový přívěs A 3S:
Sloužil k přepravě elektrocentrál, které sloužily jako vlastní zdroj napájení, které tvořily 2 elektrocentrály ŽES-9K (3x 220V; 9,2 kVA) pro možnost střídavého provozu.
(Při dodávkách ze SSSR byly elektrocentrály v nástavbě KUNG-1 a byly využity jako stacionární (na př. v r. 1958 u 5. roty PZN Žatec byly přemontovány do suterénu objektu) nebo mobilní - po provedení zástavby do přívěsu A 3S, jako součást soupravy s P V3S.


Elektrocentrálu ŽES-9K tvoří benzinový, kapalinou chlazený motor L-12/4 a třífázový synchronní generátor SG-9S o výkonu 9,2 kVA.


Alternativně byla využívána přívěsná elektrocentrála EC 15 kVA (3x 380V; 15 kVA)
Celkový příkon stanice byl 6 kVA (vysílač 4,5 kVA) a byla uzpůsobena k napájení buď z elektrocentrál 3x 220 V, 3x 380V nebo ze sítě 3x380 V/50 Hz.


Osádku tvoří: Náčelník radiostanice/starší radiový mechanik, 2 operátoři/radiomechanici, 1 řidič/ zdrojař-elektromechanik


Zdroj: MNO (Systémy a prostředky RTZ - pomůcka) Let-51-70 * I. vydání r. 1967
URL : https://www.valka.cz/CZK-SOV-PAR-7-privodna-letecka-radiostanice-t106940#381381Verze : 0
Přívodná radiostanice PAR-7 v zástavbě P V3S


(Foto z archivu VTÚLaPVO Praha)
CZK/SOV - PAR-7 (přívodná letecká radiostanice) -


URL : https://www.valka.cz/CZK-SOV-PAR-7-privodna-letecka-radiostanice-t106940#381559Verze : 0
Schéma anténního systému


(Zdroj: Předpis Let-51-70 r. 1967)
CZK/SOV - PAR-7 (přívodná letecká radiostanice) -


CZK/SOV - PAR-7 (přívodná letecká radiostanice) -


URL : https://www.valka.cz/CZK-SOV-PAR-7-privodna-letecka-radiostanice-t106940#381560Verze : 0