Heinkel He 176

Heinkel He 176

V roce 1935 vznikl první námět na záchytný stíhač, poháněný raketovým motorem na tekuté palivo, který by byl schopen ničit vysoko letící nepřátelské bombardéry. Na základě této ideje začaly ve firmě Heinkel na konci roku 1936 práce na raketovém letounu, označeném He 176, který měl být sice pokusný, měl ale vést přímo k prakticky použitelnému stíhači.


Práce se ujala zvláštní skupina, označená jako Sonderentwicklung I, která pod vedením Waltera Künzela sídlila v Rostocku-Marienehe. Druhá skupina, Sonderentwicklung II pod vedením Hanse Pabsta von Ohaina, měla na starosti vývoj motoru pro tento stroj (nakonec byl ale použit motor Walter).


Návrh byl hotový koncem července 1937, kdy byly také zahájeny práce na prototypu. He 176 měl úzký trup kruhového průřezu, křídla byla eliptická s rovnou přední hranou, měla být svařena z hydronalia, takže by tvořila integrální nádrž, ovšem z technologických důvodů nebylo toto řešení použito.


Kvůli bezpečnosti pilota na budoucích stíhačích byla od počátku kabina řešena jako odhazovatelný celek, pilot ji měl poté opustit na padáku. Maketa této kabiny se proto i zkoušela v praxi, kdy byla shazována z letounu He 111 s figurínou místo pilota.


Za pilotní kabinou byly umístěny palivové nádrže. Použit byl raketový motor na tekuté palivo Walter HWK R I. Podvozek byl sice ostruhový, ale pro pojezdové zkoušky v Peenemeünde byla pod příď umístěna pomocná podvozková noha. Pilot seděl v přídi, před ním byla technologicky složitá skleněná doutníkovitá kabina, poskytující skvělý výhled vpřed.


V červenci 1938 byl hotový drak zkoušen v aerodynamickém tunelu v Aerodynamickém pokusném ústavu (AVA) v Göttingenu. Poté byl krátce testován ve vleku poblíž Peenemünde. První krátký skok vzduchem se odehrál v březnu 1939, sice s raketovým pohonem, ale s neparným množstvím paliva.


První oficiální let Heinkel He 176 V1 vykonal 20. června 1939 s pilotem Flugkapitänem Erichem Warsitzem. Toto datum je ale sporné. O den později byl předveden zástupcům RLM, Ernstu Udetovi a Erhardovi Milchovi. Ti místo podpory zakázali další pokusy o vzlet jako příliš nebezpečné.


Další (již doložený) start se odehrál při návštěvě Adolfa Hitlera v Rechlinu 3. srpna 1939, ten se ale spoléhal na dostatečnost existujících typů, takže další vývoj nepodpořil. Definitivní tečku za projektem učinilo Udetovo memorandum z 12. září 1939, které Heinkelovi výslovně zakázalo v pokračováí vývoje typů He 176 a He 178.


Další osud prvního letounu na tekuté raketové palivo není znám, snad byl také, jako He 178, zničen při náletu v berlínském technickém muzeu v roce 1943.

Prototyp He 176 V1 v Peenemünde.

Věrohodných ilustrací letounu He 176 je velmi málo, většinou se jedná o zpětné interpretace výpovědí pamětníků, nebo i čiré spekulace.


Nejvýrazněji je to vidět na podobě pilotní kabiny, která byla nejčastěji interpretována jako prosklení prakticky celé přední a horní části přídě, ve které polo seděl, polo ležel pilot. Přičemž jedna z mála známých fotografií - možná jediná - ukazuje jasně dělený překryt. Podle některých pramenů je podoba se souvisle proskleným překrytem popředpokládaným vzhledem druhého, již nestavěného prototypu.


Toto je vcelku častý problém letadel, která se dostala maximálně do stádia prorotypu, nebo byl jejich vývoj ukončen ještě před prvním vzletem.


V přílohách 3D rekonstrukce a několik fotografií, s osudem letounu spojených.

Ještě 2 fotografie z luftarchiv.de. První, nedatovaná a velmi nekvalitní, je z jednoho z mála vzletů stroje, druhá je ze zkoušek motoru, kde letoun je upevněn ve zkušební stolici.

Ještě jeden technický detail: instalace motoru Walter v zádi letadla.