LVA - VEF I-16

VEF I-16


V rižské elektrotechnické továrně VEF působil jako letecký šéfkonstruktér Karlis Irbitis, který pro ni navrhl několik školních a sportovních letadel. V roce 1938 se pokusil vytvořit také stroj stíhací, v tehdy módní podobě lehkého sportovně vyhlížejícího letounku s motorem pod 500 koní, podobného např. francouzským Caudron-Renault C.714 či C.690. Jako nejvhodnější motor se jevil právě jeden z lehkých Renaultových, ovšem z finančních důvodů byl nakonec objednán československý Walter Sagitta I-SR o výkonu 340 kW.


I-16 měl velmi ladné tvary, prozrazující skušenost se sportovními stroji, pevný povozek (do budoucna byl plánovaný zatahovací) a krytou kabinu. Výzbroj zatím měly tvořit dva kulomety Browning nad motorem, v budoucnu ale i 20mm kanóny v křídlech. Vrtule byla německá, Schwarz, opět se počítalo s jejím nahrazením třílistou kovovou, a palubní přístroje byly americké. Motorové zkoušky prototypu proběhly na počátku roku 1940, zpoždění dva roky způsobilo čekání na zahraniční komponenty. Na jaře 1940 se tak mohl konečně odehrát první vzlet, pilotoval Konstantis Reichmanis. Let trval 20 minut, ovšem potom motor najednou vysadil a došlo k nouzovému přistání. Protože Waltrovka již nyní byla plně zaměstnána výrobou pro Německo, nebyla naděje ani na technickou podporu, ani na koupi dalších motorů pro sériovou výrobu, proto se Irbitis rozhodl na tyto stroje montovat americké motory Ranger SGV-770 o 330 kW. Prototyp ještě asi dvakrát nebo třikrát vzlétl, pak ale přišla sovětská okupace.


Po 17. červnu 1940 se o letoun samozřejmě zajímali i noví pánové země, prozatím ale továrna dostala zákaz další letecké činnosti, dokud nedorazí instrukce z Moskvy. Až na jaře 1941 si nechali soudruzi poslat všechny nadějné prototypy VEF do Moskvy na testy, ovšem I-16 musel zatím zůstat v zemi z důvodů pokračujících problémů s motorem. Tak byl nalezen při "osvobození" Lotyšska Němci. To už byly motorové problémy vyřešeny, stroj podnikl několik letů s piloty Mikelsonsem Rudzitisem, poté byl ale zabaven a odeslán na testy do Německa. Zde veškeré stopy mizí a další správy o něm nejsou. Jen podle některých fám měl být s jinými stroji VEF předán některé z Němci ovládaných zemí.


Není známo, že by měl I-16 někdy ruské znaky (není to podloženo fotografiemi), ovšem Němci jej opatřili trámovými kříži a označením AW+10. Na různých fotografiích má dokonce dvojí tloušťku, bylo tedy někdy přemalováno.

Němeček, Václav: VEF I-16, L+K 11/1995
http://latvianaviation.com/VEF_I-16.html
http://en.wikipedia.org/wiki/VEF_I-16
http://www.aviastar.org/air/latvia/vef_i-16.php
http://www.samoloty.ow.pl/str071.htm
http://www.aviastar.org/air/latvia/vef_i-16.php