Hrdina SSSR (Герой Советского Союза), major, zkušební pilot OKB A. N. Tupoleva
Narozen 14. ledna (podle předrevolučního kalendáře 1. ledna) 1914 ve vsi Voroňki (Вороньки), Ukrajina v rodině rolníka. Národnost ukrajinská. Po ukončení 6 tříd základní školy absolvoval odbornou školu Charkovského lokomotivního depa (ФЗУ Харьковский паровозоремонтный завод). V roce 1937 absolvoval Balašovskou školu civilních pilotů (Балашовская школа лётчиков гражданского воздушного флота), kde poté působil jako letec-instruktor. V tomto roce vstoupil i do VKS(b) (ВКП(б) SSSR.
Do armády vstoupil v roce 1939. V létech 1941 – 1945 účastník Vlastenecké války, od roku 1943 přidělen jako zkušební pilot do OKB Tupoleva. Účastnil se na zkouškách typů Tu-4, Tu-10, Tu-16, „77“, „82“, Tu-85 a řady dalších. 11. května 1953 tragicky zahynul smrtí letce, když na prototypu strategického letounu Tu-95/1, se kterým právě absolvoval již 17. let, vypukl ve výšce 7300 m požár 3. motoru, který se nepodařilo uhasit. Major Pereljot navedl hořící stroj nad neobydlenou lesní oblast v prostoru Nogilska a přikázal posádce opustit letoun. Do se poslední chvíle snažil zkušební stroj zachránit. Ostatky pilota byly pohřbeny v Moskvě na Varaňkovkém hřbitově. Na palubě letounu kromě pilota zahynuli ještě navigátor S. S. Kirilenko, palubní inženýr A. Černov, technik závodu vyrábějícího palubní přístroje A. M. Bolšakov (штурман — С. С. Кириченко; бортинженер — А. Ф. Чернов; техник по виброиспытаниям из НИИСО — А. М. Большаков). Na padácích se zchránili druhý pilot V. P. Morunov, radista N. F. Majorov, vedoucí inženýr N. V. Laškevič, pomocník vedoucího inženýra A. M. Ter-Akopjan, palubní elektrikář I. E. Komissarov, palubní mechanik L. E. Borzenkov a inženýr Výzkumného institutu letectva K. I. Bajman (второй лётчик — В. П. Морунов; бортрадист — Н. Ф. Майоров; ведущий инженер — Н. В. Лашкевич; помощник ведущего инженера — А. М. Тер-Акопян; бортэлектрик — И. Е. Комиссаров; бортмеханик — Л. Е. Борзенков; инженер ЛИИ — К. И. Вайман). Tragickým paradoxem bylo, že Kirilenkovi se padák sice otevřel, ale vzápětí vzplanul od hořících trosek. Ještě nešťastnější byl osud technika Bolšakova, který si ve spěchu správně neoblékl sedací padák, se kterým neuměl zacházet, a v panice vyskočil bez něho…
Výnosem Presidia Nejvyššího sovětu byl A. D. Pereljotovi 4. června 1954 „za přínos k osvojení nové letecké techniky a za projevenou chrabrost a hrdinství" udělen posmrtně titul Hrdina SSSR. Kromě toho byl nositelem 2 Leninových řádů, 3 Řádů rudého praporu, 2 Řádů rudé hvězdy a řadou medailí. V r. 1957 mu byl posmrtně přiznán i titul Laureát Leninovy ceny.
Jeho jméno dnes nese Voroňkovská střední škola, ulice ve městech Omsk a Ramenskoje, na budově Voroňkovké letecko - technické školy civilních pilotů je umístěna jeho pamětní deska.
