Tajemství havárie letadla na Měděnci odhaleno! Jaroslav Prchal
V Krkonoších - Jizerských horách č. 3/2002 vyšel článek přinášející základní informace o čtyřech leteckých haváriích v Jizerských horách v době druhé světové války. Mnohem náročnější se však ukázalo zpřesňování tragické katastrofy na hoře Měděnec v roce 1941.
Pro zdar celého pátrání byl nejdůležitější dopis paní Very Rauscherové (tč. žijící v Německu), která v době katastrofy byla žačkou základní školy v Novém Městě pod Smrkem. V dopise, který mi předal spolu s ostatními doklady, shromažďovanými pro jeho knihu o historii Nového města pod Smrkem, můj přítel Karel Nádeník, byla nejdůležitější poznámka, že se jednalo o letoun z eskadry KG 53, který měl letět z Jugoslávie do Ruska. Prostudováním deníků této eskadry a archivu Luftwaffe bylo možné tento údaj opravit - letoun letěl z letiště u města Lille ve Francii poblíž belgických hranic do města Grojec v Polsku -, a umožnilo upřesnit časové údaje uváděné v dopise. Také se ukazovalo stále určitěji, že popis události Emila Nováka je nepřesný, pochybnosti byly i o typu letounu, který uvádí. Zcela zavádějící jsou i jeho popisy příčiny a průběhu katastrofy.
Zbývala proto jediná možnost - vypravit se na Měděnec a prohlédnout si podrobně prostor havárie a případně ještě zbylé části z konstrukce letounu, které tam "hledači pokladů" přehlédli. Impulsem k tomu byly i perfektní fotografie zaslané zetěm K. Nádeníka.
Letos v neděli 6. června jsem se do těch míst vydal se čtyřmi kolegy z Pražského leteckého archivu. Při stoupání od křižovatky u Streitova obrázku jsem marně vzpomínal, kdo mi líčil cestu jako pohodlné stoupání, téměř po vrstevnici, a že prý tam chodili novoměstští občané po nedělním obědě i s rodinami na vycházku. Výstup byl však mnohem náročnější asi proto, že jsme neznali správnou cestu.
Místo katastrofy střeží osamělý balvan nazývaný starousedlíky "Der kleine Stein" (Malý kámen), vrcholová skála byla nazývána "Der grosse Stein" (Velký kámen). A měli jsme štěstí. Podle zbytků podvozkové nohy jsem mohl určit přesně místo, kde se letoun dotkl země, když před tím sesekal vršky stromů. Letěl od západu přes Sviňský vrch a pilot zřejmě v posledním okamžiku táhl letoun vzhůru proti svahu, jehož vrcholový sklon byl příliš strmý a tedy nad možnostmi stoupání letounu. Letoun se tedy nezřítil, ale víceméně dosedl naplocho a po dotyku se zemí pokračoval setrvačností ještě několik metrů vzhůru do svahu k vrcholové skále. Při nárazu neexplodoval, ale oba motory a střední trupová část s kabinou posádky začala hořet; potvrdily to i nalezené slitky duralových částí motoru. Objevené části motorů prokázaly, že se jednalo o motory typu Daimler Benz DB 600, které měly letouny Heinkel He-111 B nebo P. Havarovaný letoun nebyl tedy, jak se tvrdilo, třímotorový letoun JU-52.
Našli jsme také zmiňované zbytky tenkostěnných lahví od vína i silné od sektu, rozbité vinné skleničky z barevného skla i střepy porcelánových, ručně malovaných talířů. Na jedné fotografii od K. Nádeníka z výletu s jeho žáky drží jeden z chlapců také nalezenou lžíci. Letoun kromě lahví vína zřejmě vezl i stolní vybavení pro důstojnický klub. Smutnější byly nálezy osobních věcí posádky. Zpoloviny ohořelý zapalovač s čitelnou značkou, víceúčelový kapesní nůž z nerezové oceli známé značky s ohořelými střenkami, který byl ještě zcela funkční, polovina pilotního odznaku nošeného na levé straně uniformy a nález nejsmutnější - ohořelý rukáv vlněného svetru, který fasovali poddůstojníci. Na vrcholové skále jsme objevili již zašlý vyškrábaný nápis technického komanda, které zajišťovalo transport trosek k silnici do údolí.
A potom jsme našli onen diamant v kupě hlíny - výrobní štítek letounu. Ten jednoznačně potvrdil, že havarovaný letoun byl Heinkel He-111 B.
Bylo tedy možné učinit závěr. Tento typ letounu totiž bojoval již v občanské válce ve Španělsku a v roce 1940 již zastaral, byl stažen z operační služby a přidělen ke čtvrté výcvikové skupině eskadry, umístěné také v blízkosti města Lille jako obě skupiny a štáb. Díky tomuto nálezu mohly být dosavadní popisy tragické havárie na Měděnci opraveny věcně i časově.
Vše se odehrálo takto. Po skončení bitvy o Británii zůstala první a druhá skupina bojové eskadry KG 53 [pozn. I./KG 53 a II./KG 53] ještě v severní Francii na letištích u města Lille, odkud nadále podnikala ojedinělé rušivé útoky hlavně na Londýn. Protože byla v průběhu bitvy o Britanii anglickou RAF řádně zdecimována, byla u eskadry, jako vůbec první v Luftwaffe, ustavena ještě čtvrtá skupina - školní [pozn. IV./KG 53]. Ta měla své letiště také v blízkosti Lille a používala k výcviku operačně nezpůsobilé zastaralé letouny Heinkel He-111 B. Příslušníci celé eskadry měli příjemné ubytování i možnost rozptýlení v blízkém městě, a jak uvádějí pamětníci, velmi si oblíbili francouzská místní vína, Chateaux rouge a blanc.
Tato celkem poklidná idylka skončila 16. června 1941, kdy byly všechny tři skupiny včetně štábu eskadry přemístěny na polská letiště Radom, Radzyň a Grojec. Letouny eskadry KG 53 totiž jako první 22. června ve 3.15 hod. svrhly bomby na letiště v Sovětském svazu, takže zahájily nejen tuto válku, ale co nikdo z letců tehdy netušil, i začátek konce "Tisícileté říše".
Protože dobře věděli, že už je čeká mnohem tvrdší život v ruských polních podmínkách, postarali se o dostatečné zásoby jídla, pití i stolního vybavení. Jelikož všechny bojové letouny byly již 16. června v Polsku, zapůjčila čtvrtá skupina [pozn. IV./KG 53], zůstávající až do invaze v Lille, jeden ze svých školních letounů. A tak v úterý 17. června 1941 odstartoval letoun Heinkel He-111B s trupovým označením PB+AW z Lille do Grojecu, kam však již nedoletěl. V podvečerní přízemní mlze skončil jeho osudný let na strmém západním svahu Měděnce. Podle přesně vedené evidence ztrát eskadry hlásila toho dne ztráty pouze štábní letka, a to: Fw. (rotmistr) Hans Abe, Fw. Adolf Schormann, Uffr. (poddůstojník) Peter Jenissen a Uffr. Fritz Schumacher. Jsou uváděni jako nezvěstní. Také čtvrtá skupina hlásí toho dne jednoho mrtvého, v důsledku povětrnostní situace zahynul Lt. (poručík) Hayo Müller z 11. letky neznámo kde. Tato pětičlenná posádka (v tom se shoduje údaj E. Nováka) tedy na Měděnci našla smrt.
Obyvatelé Nového Města pod Smrkem sice tehdy večer uslyšeli velkou ránu, ale nevzbudilo to žádnou pozornost - důležitější byla očekávaná válka s Ruskem. Na Měděnci u Velkého kamene stála tehdy malá dřevěná rozhledna, spíše pozorovatelna. Novoměstský školník pan Bertheyer se obával, že po vypuknutí války bude vstup na rozhlednu zakázán, a proto se vydal v neděli 29. června společně s manželkou a dcerkou Margit (spolužačkou V. Tauscherové) na vrchol k rozhledně. Když děvčátko oběhlo vrcholovou skálu, objevilo ve svahu zčásti ohořelé mrtvoly (protože od katastrofy uplynulo 12 dnů, byly již v pokročilém rozkladu) a roztroušené zbytky letounu. Pan Bertheyer se vydal okamžitě do města a vše oznámil policii. Letecké technické komando následně transportovalo trosky k silnici a dál na nádraží. Kam byly odvezeni mrtví, není známo.
Pravda o tragédii je tedy známa, zůstávají však některé otázky. Zemřeli letci při nárazu nebo se zranění stali obětí požáru? Z jaké příčiny k havárii došlo? Byla příčinou navigační odchylka na trati dlouhé přes 1 200 km, nebo podcenění navigační přípravy? A co když letci zaháněli žízeň dobrým vínem, kterého měli plný letoun, místo náhražkovou černou kávou z termosek? Nevíme a proto nesuďme. Možná, že ví více "Der kleine Stein", který tam stojí na stráži, ale nám nic neřekl, mlčel jako skála. Opožděnou a malou útěchou pozůstalým rodinám může dnes být jenom vědomí, že jejich drahé zastihla letecká smrt v překrásném, ale opomíjeném koutu Jizerských hor, kde davy turistů neruší posvátné ticho tohoto místa.
