Victoria Cross, část 1

Autor: Scotty 🕔︎︎ 👁︎ 28.389

Ráno 26. června 1857 probíhal v londýnském Hyde Parku slavnostní ceremoniál, spojený s udělením nového vojenského vyznamenání. Její Výsost královna Viktorie dekorovala 62 příslušníků armády a námořnictva různých hodností novým řádem, jenž nesl její jméno a pro budoucí generace se stal vysněným cílem a nejvyšší metou, jakou je možno dosáhnout na válečném poli.

Hlavní myšlenkou zavedení tohoto řádu bylo ocenit příslušníky britských ozbrojených sil za jejich významný akt odvahy v boji proti nepříteli a oddanosti své zemi, projevené v době války. Měl se stát podle královniných slov dekorací „vysoké hodnoty a osobní touhy každého důstojníka i prostého vojáka ve službě.

Reklama

Ačkoli Královská komise pro udělení VC byla založena v lednu 1856, první čin chrabrosti, později oceněný novým řádem, se udál již o 19 měsíců dříve, v době tzv. Krymské války. Loď HMS Hecla, spolu se dvěma dalšími loďmi, ostřelovaly ruskou pevnost Bomarsund na Alandských ostrovech v Baltském moři. Palba byla z pevnosti opětována a po několika minutách boje dopadl na horní palubu HMS Hecly nevybuchlý dělostřelecký granát. Lodníci utíkali do podpalubí ve snaze zachránit si život, avšak jeden z mladých kadetů, teprve dvacetiletý Ir Charles David Lucas, neztratil duchapřítomnost a syčící granát shodil přes palubu. Krátce nato došlo ve vodě k výbuchu. Díky Lucasově odvaze nedošlo ke ztrátám na životech ani k poškození lodi. Mladý námořník byl povýšen do hodnosti poručíka a o tři roky později se stal jedním z prvních držitelů VC. Dodejme ještě, že Charles David Lucas dotáhl svou námořní kariéru až do hodnosti kontradmirála a zemřel krátce před vypuknutím první světové války ve věku 80 let.

Královské rozkazy a vyhlášky s postupem času upravovaly podmínky pro udělení řádu. Podle prvního výnosu královny Viktorie měl být oceněn ten, kdo „vykonal nápadný čin odvahy a statečnosti v situacích extrémního nebezpečí, například za požáru na palubě lodi, nebo v podobných případech, kdy šlo o záchranu života či veřejného majetku.“ Roku 1881 vyšel nový rozkaz, podle něhož byl důvodem k udělení také „významný čin statečnosti a oddanosti své vlasti v boji s nepřítelem.“ Nástupce královny Viktorie, král Edward VII., schválil roku 1902 důležité body pro udělení řádu in memoriam. V roce 1911 král Jiří V. povolil udělování VC také domorodým vojákům a důstojníkům z indických jednotek.

Další rozkazy následujících panovníků Britského impéria značně rozšířily možnosti udělování Viktoriina kříže, hlavním důvodem však zůstával výrazný čin odvahy a sebeobětování jednotlivce. Udělení řádu nebylo spojeno s povýšením vojáka a nenarušovalo jakýkoli služební postup. Nezáleželo na hodnosti ani na délce služby, na bojových zkušenostech, na vyznání ani na etnickém či rodovém původu vojáka, jemuž měl panovník toto nejvyšší vyznamenání udělit. Svým charakterem se tak VC stal patrně nejdemokratičtějším oceněním za bojové zásluhy, jež nemá ve vojenské historii obdoby.

Král Jiří V. zastával názor, že řád by neměl být vojákovi odejmut ani v případě, že by jeho držitel spáchal nějaký zločin. V dopise svému tajemníkovi lordu Stamfordhamovi ze dne 26. července 1920 napsal: „Pociťujeme velmi silně, že žádná záležitost kriminálního charakteru, spojená s osobou vyznamenanou VC, by neměla být důvodem k odejmutí tohoto ocenění jeho zásluh. I v případě, že takový člověk bude odsouzen za vraždu, mělo by mu být dovoleno nést svůj VC až na popraviště.

Tvar vyznamenání byl v hrubých rysech navržen samotnou královnou Viktorií. Má podobu kříže se stejně dlouhými, k okrajům se rozšiřujícími rameny. V jeho středu je královská koruna a na ní stojící lev. Tyto symboly jsou obtočeny stuhou s nápisem FOR VALOUR. Na zadní straně kříže je uprostřed vyryto datum akce, za níž je VC udělen. Kříž je cca 35 mm vysoký a spolu se závěsem váží kolem 25 gramů. Železo na výrobu křížů bylo získáváno z roztavených ruských kanonů, ukořistěných v bojích u Sevastopolu v době krymské války. Ze stejného materiálu bývá vyroben i prýmek, spojující očkem kříž se stuhou. Díky chemickému ošetření povrchu vyznamenání dostal VC tmavohnědou barvu. Na zadní straně prýmku je vyryto jméno vojáka. Stuha je 38 mm široká a bývala modrá pro námořníky a tmavě rudá pro ostatní vojáky, od roku 1918 byla zavedena rudá barva pro všechny složky ozbrojených sil. Od roku 1916 je povoleno nosit miniaturu VC k večernímu obleku nebo k slavnostní uniformě. Kříž bývá nošen na levé straně hrudi.

Reklama

Všechny VC byly vyrobeny londýnskou klenotnickou firmou Hancocks & Co., založenou roku 1849 a dnes sídlící na adrese 1Burlington Gardens, London W1X 2HP. Celkový design kříže je dílem pana H. H. Armsteada, předního návrháře a klenotníka této firmy.

Podle současných regulí je pro návrh na udělení Viktoriina kříže vyžadováno svědectví nejméně tří svědků, kteří musí podepsat přísežné prohlášení o významu činu a důvodu k udělení VC pro navrženou osobu. O jeho udělení může být též hlasováno formou hlasovacích lístků. K takovému způsobu by bylo přikročeno, pokud by se určité významné akce zúčastnil větší počet osob. Od roku 1977 je VC jediným britským vyznamenáním, jež může být uděleno posmrtně.

S udělením VC náleží držiteli také zvláštní penze. V prvních letech existence činila 10 liber ročně, ke konci 19. století však byla zvyšována, nejprve na 50, později na 75 liber ročně. Kolem roku 1959 se částka pohybovala okolo 100 liber, v roce 1995 již však činila 1 300 liber a toho roku ji pobíralo 33 žijících držitelů.

Nejmladšímu oceněnému vojákovi bylo v době akce 15 let, nejstaršímu 61 let. Na pomyslném žebříčku nejvíce oceňovaných hodností nalezneme 250 vojínů, 207 poručíků, 127 seržantů, 108 kapitánů, na druhé straně však také kupříkladu 7 bubeníků, 3 dudáky, 8 chirurgů, 3 ženisty, 3 kněze, 5 řidičů a 4 civilní osoby v armádních službách.

Největší počet VC, udělených za jediný den, je 24. Tím dnem byl 16. listopad 1857, kdy došlo k dobytí města Lakhnaú v době tzv. Indické vzpoury.

Největší počet VC, udělených za jedinou bojovou akci, je 11. Akcí byla bitva u Rorke‘s Driftu dne 22. ledna 1879 v době Zulské války.

Čtrnáct držitelů VC nebylo svým původem rodilými Brity ani nepocházeli z Kanady, Austrálie, Indie či jiných dominií. Jednalo se o 5 Američanů, jednoho Belgičana, tři Dány, dva Němce, jednoho Švéda, jednoho Švýcara a jednoho Ukrajince.

Do dnešních dnů bylo uděleno celkem 1 350 VC, mnoho z nich posmrtně. V takovém případě přijaly ocenění z rukou panovníka vdovy vojáků nebo jiní příbuzní či zástupci. Ve výčtu držitelů VC nalezneme vojáky, námořníky a letce různých hodností, služebních zařazení i osobních bojových zkušeností. Za každým uděleným Viktoriiným křížem se skrývá fascinující příběh lidské odvahy, jenž by si zasloužil samostatný článek nebo ještě lépe knihu. Jména některých držitelů se objevují ve vojenské literatuře faktu, jiná jsou v našich končinách téměř neznámá. O některých z nich i o jiných zajímavostech kolem Viktoriina kříže se zmíním v dalších částech seriálu.

Statistika

Období Uděleno
1856-1913 522 VC
1914-1919 631 VC
1920-1938 5 VC
1939-1945 181 VC
1946-2002 11 VC

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více