Přehled článků autora

Téměř každý den se z nejrůznějších sdělovacích prostředků dovídáme o „novinkách“ na Blízkém východě. Záměrně píši novinky do uvozovek, jednak proto, že určitě konflikty v Palestině nejsou nic nového pod sluncem, a jednak proto, že právě tyto novinky nejsou žádnými senzacemi, na které by se člověk těšil. Dle mého názoru většina lidí ale vlastně ani neví, co je příčinou těchto konfliktů a kam až sahá jejich minulost. Popravdě řečeno patřím mezi ně. Možná proto jsem si vybrala toto ožehavé téma - chtěla bych mu více porozumět a pochopit, co vede lidi k vzájemné nevraživosti.

V roce 1922 byla vydána tzv. Churchillova Bílá kniha. Ta Židům potvrdila právo na zřízení národního státu v Palestině, odmítla ale sionistický výklad o ryze židovské Palestině.

Vítězem suezské krize byl Násirův režim. Odpovědí na Eisenhowerovu doktrínu bylo v únoru 1958 spojení Egypta a Sýrie v celek Sjednocené arabské republiky. V březnu se k nim přidal i Jemen. Hlavní úlohu v novém státním útvaru hrál Egypt, který však nebral v úvahu odlišnosti Sýrie. Proto nebylo divu, když na konci září 1961 proběhl v Damašku vojenský převrat a jeho organizátoři oznámili vystoupení Sýrie ze svazku s Egyptem. V prosinci 1961 se oddělil i Jemen. Násirovy autoritativní a etatistické dekrety byly odmítány nejen v Sýrii, ale i egyptskými Muslimskými bratry a částí někdejších Svobodných důstojníků.

Pro Egypt a Sýrii byl nový válečný konflikt s Izraelem bezpečnostním ventilem kumulovaného vnitřního napětí.

Egypt a Sýrie připravují odvetu za prohranou šestidenní válku. Tuto akci naplánovali přesně na den velkého židovského svátku smíření - Jom Kippur.

Na jaře 1985 dochází k řadě nových vražd a násilností mezi palestinskými a židovskými radikály. Jsou uskutečňovány únosy západních i sovětských diplomatů, profesorů, židovských občanů apod.