Trojkanónové samohybné delo - postrach nabíjača. Projekt samohybného dela na podvozku ťažkého tanku typu KV-1.
Bojovo použité boli po prvý raz na Saipane, ďalej na Guame a Tiniane v lete roku 1944. V Británii bola na základe LVT-4 vyvinutá plameňomentá verzia LVT-4(F) Sea Serpent . Po vojne boli LVT-4 aj vo výzbroji francúzskych ozbrojených síl, ktoré ich nasadili v rámci bojových operácií v Indočíne (Vietnam) a počas Suezskej krízy.
Po druhé světové válce obdrželo Norsko v rámci Programu vojenské pomoci (MAP) vedeného Spojenými státy přibližně 130 lehkých tanků M24 Chaffee, které měly pomoci obnovit jeho armádu. V prvních letech studené války byla norská armáda (Forsvaret, angl. "The Defence") s tanky M24 Chaffee spokojena, protože odpovídaly jejím potřebám. Díky svým malým rozměrům byl ideální pro operace v drsném skandinávském terénu.
Vývoj ťažkých samohybných diel v Sovietskom zväze započal v 9/1931. Bol vypracovaný program "samohybného trojúčelového prostriedku na úrovni zboru". Malo ísť o použitie jednej platformy s trojicou delostreleckých systémov. Vznikli dve koncepcie. Prvým bol SU-7, u ktorého mala byť použitá delostrelecká výzbroj 152 mm kanón, 203 mm húfnica a 305 mm mínomet.
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.
Zjistit více