Hefty, Friedrich (Frigyes)

Offizierstellvertreter Friedrich Hefty

* 13.12.1894 - Pozsony (Bratislava) /
+ 20.01.1965 - Detroit

Rakousko-uherské stíhací eso s 5 sestřely
Pilot K. u K. Luftfahrtruppe

Jednotky: Flik 12, Flik 42J, Flik 44F
Letadla: Hansa-Brandenburg C.I, Albatros D.III

Narodil se 13. prosince 1894 v Bratislavě (tehdy se nazývala Pozsony nebo Pressburg) Poté co spatřil první létající aparáty, vstoupil po vypuknutí války v roce 1914 do letectv Rakouska-Uherska. Po ukončení pilotního výcviku nastoupil k Flik 12, kde létal průzkumné a bombardovací mise na letounech Lohner, Albatros, nebo Hansa-Brandenburg. Dne 7. října 1915 byl při jednom letu raněn italskou protiletadlovou palbou do pravé nohy. Následně na to byl hospitalizován a léčen na tyfus. Po navrácení do služby byl přidělen jako zalétávající pilot ve Fliegerarsenal – Vojenském arzenálu v Aspernu. Poté se navrátil ke své jednotce Flik 12. Po další nemoci byl přidělen v dubnu 1917 k Flik 44F na rumunské frontě.

V říjnu 1917 byl převelen na Italskou frontu k stíhací jednotce Flik 42J.
Během roku 1918 se blízce spřátelil s Johannem Riszticsem a Ferdinandem Udvardym a poté, co všichni obdrželi zlatou Medaili za statečnost, se jim přezdívalo Zlatý triumvirát. Jeho Albatros nosil jako označení z obou stran číslo 6. Udvardyho měl číslo 7 a Riszticsův číslo 8. Jednu ze svých tří Zlatých medailí za statečnost získal za akci z 20. června 1918.

Dne 22. srpna 1918 vstoupil do dějin, když jako první letec K. u K. Luftfahrtruppe se zachránil padákem. Tohoto dne 22. srpna 1918 kolem 11:00 napadl šestici Albatrosů D.III (Oef) od Flik 42J italský Spad XIII, pilotovaný kapitánem Bartolomeem Constanttinim od 91a Squadriglie. Ten si za oběť vybral Heftyho stroj s číslem 253.71 a zasáhl ho přímo do nádrže. Ten více nepřemýšlel a než by uhořel zaživa, tak ve výšce 4 800m převrátil stroj na záda a vypadnul s padákem německého typu Heinecke z letadla. Pád byl rychlý z důvodu neúplného otevření padáku, ale stromy vše zbrzdili a Hefty si jen vymknul kotník. Pro Constanttiniho se se jednalo o 6. vítězství.
Velitel armádní skupiny Generaloberst Schönburg-Hartenstein zaslal mu blahopřejný telegram, prémii 500korun a udělil mu dvou týdenní dovolenou. Odjel tedy na dovolenou a po návratu dál sloužil u Flik 42J až do konce Velké války.

Po jejím skončení se okamžitě zapojil do bojů v řadách maďarského letectva proti rumunské, srbské, ale i československé armádě v letech 1918 a 1919. Poté odešel z armády a dál létal pro letecké společnosti (například Air France), ale i pro svou vlastní, kterou později založil. Během druhé světové válce sloužil opět v řadách maďarského letectva v hodnosti nadporučíka ve zpravodajském oddělení.
Po skončení druhé světové války emigroval do USA na protest proti komunistickému režimu. Zemřel v Detroitu 20. ledna 1965.

Seznam vítězství:

Zdroje
www.theaerodrome.com
www.flieger-album.de
Historie a Vojenství 1/2010
Kaiserlich und Königlich Luftfahrtruppen
Vlastní archiv