V těžkých dobách …

Autor : 🕔09.09.2003 📕18.627

Hledáme nové kolegy

Server valka.cz neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!

Podobné články

Další články autora

Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 0,- Kč
♡ Chci přispět

Navzdory nadpisu nebudu, jak by možná mnohý čekal, zabývat se situací dnešní, kterou by tak zřejmě mnohý občan označil. Naše republika zažívala však doby i mnohem těžší, na což pro dnešní hektickou dobu zapomínáme.

Nejednou musí zabolet, když některý politický představitel se mnohdy vyjadřuje k dějinám našeho státu s despektem a slovy typu, že „...náš stát se stejně nikdy nebránil...“ apod. Odpusťme takovému jedinci jeho zahanbující neznalost. Jistě nic neví, pomineme-li slavné boje čs.legií - které naší republiku vybojovaly - o úloze čs.odboje v době II.světové války. Jistě, může každý namítnout, tehdy ale naši vojáci bojovali v zahraničí za stát, který byl okupován. Teprve koncem r.1944 došlo k prvním osvobozovacím operacím na našem území. Byl zde i domácí odboj, ale jeho boj byl spíše ve smyslu rušení německého týlu. Potom v dějinách našeho státu, po II.sv.válce, přišel i protikomunistický odboj. Opět však každý může namítnout, že ani rezistence národa v této době, včetně srpna 1968, neměla charakter velké vojenské obrany státu. A tak nemálo našich občanů se dnes rádo topí v jakémsi komplexu, který zároveň sami uměle vytváří. Podle nich jsme se nikdy před nikým bránit nedokázali.

Kdo si však dnes například vzpomene na to, že Československo hájilo odhodlaně bojem své hranice v letech 1918-1919? Kdo dnes ví o několikadenním konfliktu s Polskem o Těšínsko a vleklých bojích války s Maďarskem o naše jižní Slovensko?

Nedávno jsem byl na Slovensku a mimo jiné jsem zavítal do míst bojů naší armády proti Maďarsku, které se tehdy nechtělo smířit s hranicemi mladého Československa, a chtělo zpět své „horní Uhry“. Hledal jsem zde, především v malebném košickém kraji, stopy po zapomenutých hrdinech, kteří šli na jižní Slovensko bojovat, a z nichž mnozí se již nevrátili.

Tehdy hlavní bojovou páteř naší armády, složené především z českých vojáků – bývalých příslušníků rakouské armády rozpadlé monarchie, v roce 1919 tvořily zejména jednotky čs.legionářů z Francie a Itálie, kteří se již postupně vraceli ze světových bojišť do svobodné vlasti, aby šli rovnou bojovat na Slovensko. Dále však zde bojovaly v rámci čs.armády i formace dobrovolníků, zejména Sokolů, Dělnických tělovýchovných jednot ad.

Hlavní boje probíhaly tehdy u Salgótarjánu, u Miškovce, v okolí Bánské Štiavnice, Nových Zámků, v okolí Košic. V tomto konfliktu, dnes bohužel velmi zapomínaném, kdy rozhodnou silou armáda našeho státu odhodlaně bránila naší zem, padlo během několika týdnů 864 československých vojáků. Dalších 1960 mužů zůstalo nezvěstných a nebylo zjištěno, zda padli, nebo co se s nimi stalo. Zraněno v tomto konfliktu bylo dalších asi 3000 mužů. Nemalé ztráty byly i materiální, zničené mosty, zařízení, železnice ad.

Je třeba si uvědomit, že tehdy naše nově rodící se armáda, v době kdy náš stát prakticky žádné velké zásoby vojenského materiálu neměl, byla nedostatečně vystrojena a vystrojena. Proti ní stál na druhé straně Dunaje nepřítel velmi dobře vyzbrojený a zabezpečený, s velkou vojenskou převahou. Především odhodlání našich vojáků, a zásah zkušených čs. legionářských pluků z Francie a Itálie vedl k tomu, že čs.hranice byla vybojována a nemalá část tehdy mladé naší republiky tak uhájena. V době, kdy sotva skončila velká válka, později nazvaná světová, a kdy se nemalé ztráty podepsali i na českém obyvatelstvu, je bojové nadšení a odhodlání občanů mladé republiky v novém nastalém konfliktu pro obranu své země úctyhodné.

Za všechny boje této války s Maďarskem (připomeňme si, že to byla tehdy od března 1919 komunistická Maďarská republika rad) , zkusme vzpomenout jednoho. Tento boj, který bych rád připomenul, se odehrál 11.6.1919 u vesničky Kysak nedaleko Košic, s níž sousedí vesnice Obišovce, nacházející se u říčky Hornád. Tehdy se v tomto místě, ležícím mezi hustě zalesněnými kopci, v obtížněji schůdném terénu, rozpoutal tvrdý boj.

V oblasti Košic zde tehdy v rámci čs.obrany působil 30.pěší pluk, pod velením podplukovníka Berana. Proti dílčím maďarským útokům se zde dařilo „třicátníkům“ velmi dobře držet. Aktivita nepřítele nebyla tak silná, takže se velitel pluku rozhodl pro útok ve směru na Košice, které hodlal znovu, po předchozí ztrátě, dobýt zpět. Nepřítel měl značnou přesilu, včetně silné výzbroje a podpory těžkých zbraní. I po vleklých bojích byla nálada příslušníků pluku výborná. Všeobecným spontánním cílem „třicátníků“ bylo vypudit Maďary za Dunaj.

Byl vypracován plán, který byl ohlášen na velitelství brigády, a spočíval v postupu I. a III. praporu 30.pluku na Košice, kde měl zaujmout obranu na linii Vyšný Klátov – Kavečany. II. prapor se měl přesunout přes Košické Hámry, kotu Pokrivy k vesnici Kysak, kterou měl získat spolu s přilehlým železničním uzlem Obišovce. Pro obtížný terén vyrazil k plnění úkolu II.prapor již 10.6. v ranních hodinách. Před polednem měl vyrazit do akce i I. a III. prapor. Mezitím však přišel rozkaz z velitelství X.brigády, který oznamoval zahájení politických jednání s Maďarskou stranou, a ukládal zdržovat se útoků a držet obranu a pozorovat nepřítele. Ofenzivní akce se povolovaly pouze v případě nepřátelské aktivity a ohrožení pozic. Přestože Maďaři dílčími akcemi svou bojovou aktivitu zcela nezastavili, podplukovník Beran byl nucen zrušit připravený útok. Pro obtížný terén však již nebylo možné nijak kontaktovat II. prapor, jenž do akce odešel, byla vyslána spojka, jež však nedorazila včas. II. prapor tak zůstal ve svém útoku bez podpory, osamocen. Velení pluku s obavami očekávalo co přinese nastalá situace.

V ranních hodinách 11.6. II.prapor byl již připraven ve stanovených pozicích na kraji lesa. Kvůli nemožnosti spojení s velením pluku neměl o své situaci ani potuchy. Proti II. praporu zde stály dva plně vyzbrojené maďarské pluky. Přesila Maďarů vycházela 13:1, proti každému Čechoslovákovi zde stálo 13 Maďarů...

Z nečekaného směru tedy II.prapor zaútočil na Kysak. Rychlým útokem se zmocnil celé vesnice, obsadil nádraží Obišovce a rychle postoupil až ke dvěma mostům přes Hornád. Maďarští vojáci byli dokonale překvapeni a nezmohli se takřka na odpor. „...utíkali bez smyslu, částečně ve spodním prádle, mnozí beze zbraně a stali se obětí již dříve připravených kulometů jednak při dosahování mostu, jednak břehu Hornádu, který chtěli přeplavati...

Po tomto rychlém útoku, kdy se II.praporu podařilo získat stanovené pozice, se maďarské vojsko vzpamatovalo a přešlo do zuřivého protiútoku, zejména poté, když Maďaři zjistili, že proti nim stojí pouhý prapor. Třicátníci II.praporu byli obklíčeni ze tří stran. Od Velké Lodiny útočila na levé křídlo maďarská pěchota. Levému křídlu se podařilo útok zachytit, rozhodným výpadem získat kulomet a tím okamžitě zahájit palbu po maďarských kulometech, které ohrožovaly čs.pozice ze svého postavení u trati do Prešova. Střed praporu držel své pozice proti maďarskému útoku od Obišovců. Nejhůře na tom bylo pravé křídlo. Od Trebejova útočily zde po obou březích Hornádu na Čechoslováky silné maďarské jednotky ve třech rojnicích za sebou. Čechoslovákům začaly docházet náboje, v silném útoku museli opustit těžké kulomety, poté co je zničili, aby nepadli Maďarům do rukou použitelné. V zádech třicátníků se také podařilo části zajatých maďarských vojáků osvobodit (jedna z hypotéz mluví i o pomoci části místních maďarských obyvatel) , částečně ozbrojit a vpadli tak houževnatě přesile bránícím se Čechoslovákům do zad. Rozpoutal se krvavý boj. Tlak nepřítele na pravé křídlo sílil, situace byla neudržitelná, celý prapor tedy byl nucen před obrovskou přesilou ustoupit do lesů, zanechávajíce na bojišti ukořistěný válečný materiál i zajatých 240 maďarských vojáků, kteří se okamžitě po osvobození svými soudruhy ozbrojili a počali s ostatními stíhat ustupující Čechoslováky.

Maďarské ztráty byly odhadovány přes 250 mužů. Československé ztráty byly 3 důstojníci a 10 mužů padlých, 27 nezvěstných (z nichž většina zřejmě padla, ostatní byli zajati) . Maďaři tehdy zajaté Čechoslováky, podle vzpomínek obyvatel Kysaku a kroniky obce, velmi týrali.

Jako jeden z posledních v boji padl velitel jedné z rot, poručík Rostislav Štěpánek. Byl těžce raněn, a poté co velel během spořádaného ústupu praporu k ústupu i své rotě, se zabarikádoval v domě obecního notáře v Kysaku, odkud se bránil v obklíčení, i po ústupu celého praporu, Maďarům. Na nepřítele vystřílel všechny náboje. Nechal si pouze poslední pro sebe. Bylo mu 22 let...

Útok na Kysak 11.6.1919 byl tedy součástí neuskutečněného většího plánu. Přestože tento útok sám o sobě nepřinesl žádné územní zisky, měl velký ohlas u celé československé armády bojující na Slovensku. 13.6.1919 II.prapor 30.čs. pěšího pluku obdržel pochvalné uznání od velitele armády, a 17.6.1919 byl celý prapor, včetně velitele kapitána Jiřího Hona, vyznamenán za chrabrost v boji Československých válečným křížem.

Jak nakonec válka o jižní Slovensko dopadla, víme. Československé armádě se podařilo nakonec úspěšně uhájit tuto hranici naší republiky. Československý stát byl ubráněn. Alespoň na dalších 19 let.

V roce 1938 byly zpětně za účast v bojích o Slovensko vyznamenáni účastníci těchto bojů Dobrovoleckým křížem. Na rubu tohoto vyznamenání je nápis: „V těžkých dobách 1918-1919“.

Dnes, zavítáte-li při dovolené na Slovensku i do vesničky Kysak u Košic, můžete se jít podívat též na zříceninu hradu, která se na vrchu nad Kysakem nachází v malebném kraji. Pokud budete procházet vesnicí, která dnes čítá již přes 1500 obyvatel, dojdete i k Obecnímu úřadu. Na návrší nad ním se nachází i místní hřbitov. Zde pod korunami dvou lip je kamenná mohyla, která připomíná statečný boj II.praporu 30. čs..pěšího pluku 11.6.1919. U této mohyly jsou v řadě vedle sebe dnes již takřka zapomenuté hroby deseti pohřbených čs. vojáků tohoto pluku. Mohyla byla znovu opravena a obnovena do původního stavu v r.2001 Českým spolkem na Slovensku. Je na ní plastika motivu Československého válečného kříže (kterým byli příslušníci praporu později vyznamenáni) a pamětní deska s textem:

V boji 11.VI. 1919 padli a pohřbeni zde jsou: Por.Rostislav Štěpánek des. Frant. Konečný s 8 druhy II. praporu Čs. stř. pl. č. 30. Za svobodu Vaši a vašich dětí obětovali jsme s láskou život svůj. – Bratři Slováci chraňte si ji a milujte svou krásnou československou vlast tak jako my ji milovali a život pro ni dali!


Kysak1“ – Mohyla padlým příslušníkům 30.čs.pěšího pluku na kysackém hřbitově. Současný stav.


Kysak2“ – Pohled z mostu, vedoucího přes říčku Hornád, směrem na Obišovce, kudy se snažili během boje tehdy  uniknout v panice maďarští vojáci. Současný stav.

Autor : 🕔09.09.2003 📕18.627

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře