České Rakousy – český územní zisk ze dne 31.07.1920

Autor: ing. Vilém Vácha 🕔︎︎ 👁︎ 67.104

Jsem nesmírně rád, za laskavé znovu otištění mého článku Československo na podzim 1938 z ekonomicko-právního hlediska na https://www.valka.cz , o kterém si myslím, že je jeden z nejlepších serverů.  Za toto znovu uveřejnění mého článku velice děkuji váženému panu Radku Havelkovi. V diskusi k tomuto mému článku, mě nejvíce zaujala otázka Čechů žijících v Rakousku po.r.1918 a téma Švýcarsko, které cituji na závěr tohoto textu. Dovolil bych si na diskusi reagovat takto, jednak k otázce podzimu 1938 ČSR je velice zajímavá pluralitní diskuse na https://jhspecial.webpark.cz/ v rubrice: Diskuse na téma MOBILIZACE 1938 a jednak tímto mým textem.

Dne 31.07.1920 bylo připojeno k tehdejšímu Československu Valticko s Dyjským trojúhelníkem a západní Vitorazsko (v současnost někdy nazýváno severní Vitorazsko) s českým obyvatelstvem.

Reklama

Tento zisk není dnes příliš všeobecně znám, jak vyplynulo z výše zmiňované diskuse, nicméně velice pozoruhodný.

České Rakousy tak bych dnes, nazval území České republiky, která byla před dnem 31.07.1920 součástí Dolních Rakous. Jedná se konkrétně o západní Vitorazsko (o kterém jsem již psal v Jindřichohradeckém Speciálu 07/2000), Valticko a Dyjský trojúhelník. Tato území byla a jsou obývaná českým národem. Byla připojena v důsledku vítězství českého národa v 1. světové válce, jako jeden z jeho několika zisků a výhod v důsledku povalečného mírového Versailleského  systému.

Odvěkou idei Českého státu bylo dostat se do území, jejich vody tečou do Dunaje (ovládnutí Moravy atd.) a území k nim přiléhající. Navazoval tak na Sámovu a Velkomoravskou říši, které část povodí Dunaje ovládaly. (viz článek Touha po Dunaji Neakceptovatelné pravdy a strategicko-logické hry 6.díl, rok 1999).

Tato touha po Dunaji byla hned druhou prioritou po první a tou bylo zachování územní celistvosti Čech tj. o územní v povodí Vltava-Labe, aby bylo součástí Českého státu.

Z tohoto pohledu připojení Českých Rakous u Valticka s Dyjským trojúhelníkem bylo projevem tohoto českého územní směru vedeného touhou po Dunaji a u západu Vitorazska o územní jednotu povodí Vltava-Labe (Čechy).

Tehdy dne 31.07.1920 byly Dolní Rakousy (Niederösterreich) rozděleny na menší část s převahou českého obyvatelstva, dnes známe pod názvy Vitorazsko (míněno jeho západní část) a Valticko s Dyjským trojúhelníkem, které byly připojeny k Československé republice (dnes Česká republika) a větší část s převahou německy mluvícího obyvatelstva, které zůstalo součástí Rakouské republiky (Republik Österreich) a dnes tvoří jeho spolkovou zemi Dolní Rakousy s centrem v St. Pölten (před r.1986 ve Vídni). Toto rozdělení trvá až po dnešek.

Reklama

Tyto České Rakousy dodnes v České republice připomíná u vesnice Nakolice věkovitá lípa zvaná hraniční, kdysi tvořila hranici mezi Českým královstvím a Dolnorakouským arcivévodstvím (Vitorazsko) a hraniční zámek mezi Lednickými rybníky, kde středem této stavby kdysi procházela hranice mezi Moravským markrabstvím a Dolnorakouským arcivévodstvím (Valticko).

České Rakousy dohromady o rozloze 230 km2 se tedy skládají:

1) Vitorazsko, o rozloze 113km2, je oblast v povodí Lužnice v okolí obce České Velenice. Vitorazsko je území na jih od Jindřichova Hradce v horním povodí řeky Lužnice, která pramení dnes na Rakouské straně Novohradských hor. Dnes je Vitorazsko rozděleno, západní jeho menší část patří České republice (jih okresu Jindřichův Hradec a přilehlá část okresu České Budějovice) a východní jeho větší část patří Rakouské republice.

2) Valticko, postaru v době první republiky nazýváno též Valčicko, a to okolím města Valtice, o rozloze 87 km2, (do roku 1920 se Valtice jmenovali Feldsberg  a těsně po tomto roce se užíval název Valčice), po kterém toto území dostalo název. Celé Valticko je dnes jih okresu Břeclav a je nejteplejší oblastí České republiky. Valticko je vlastně severní okraj zeměpisné oblasti Moravské pole v severovýchodním cípu Rakous.

3) Dyjský trojúhelník, územím při soutoku Dyje s Moravou, taky nazývaný Moravskodyjský trojúhelník (za první republiky nazývaný Podyjský roh), o rozloze 30 km2. Dyjský trouhelník je dnes niva, proslulá svým pralesním lužním lesem. Dyjský trouhelník je dodnes neobydlený a je tak jedním z posledních na území Evropy. Dyjský trouhelník pro svoji nedotčenost má přibližně ten samý charakter, jako za doby Sámovy říše (léta 623-658) nebo Velkomoravské říše (léta 822-906), kde její bývalá centra Mikulčice, Pohansko a Staré Město (Velehrad) jsou jen o několik kilometrů dál na sever. Valticko a Dyjský trojúhelník je tvořeno ze dvou se sebou nesousedících území v dnešním okresu Břeclav (Jihomoravský kraj) a někdy jsou tyto území zahrnuta pod společný název Valticko (dříve Valčicko) nebo taky v období roku 1920 nazývána Československá ostatní bývalá území dolnorakouská bez Vitorazska.

České Rakousy jsem několikrát navštívil a pro své přírodní krásy a historické okolnosti mě zaujali. Podobně mě zaujala rakouské (východní) části Vitorazska, kde jsem v r.1994 pracoval a spokojeně pobýval, kde jsem se mimo jiné setkával zde s pozůstatky na českou minulost.

Dodnes se však o to historikové přou, zdali od 6.století byl na území Vitorazska samostatný slovanský kmen Vitorazsů  nebo byli součástí slovanského kmene Doudlebů (obýval Jižní Čechy). Jedno je však jisté od 6.století bylo zde slovanské osídlení a jeho centrem byla Vitoraz (dnes Altweitra v Rakousku).

Podobně Valticko s Dyjským trojúhelníkem bylo do 6.století obýváno slovanským kmenem Moravanů.

V 7. století se Valticko s Dyjským trojúhelníkem a Vitorazsko spolu s celými Čechami stává součástí Sámovy říše (viz můj článek Sámo). Po zániku Samovy říše zde dál žilo slovanské obyvatelstvo svým životem.

Od r.830 je Valticko s Dyjským trojúhelníkem součástí Moravského knížectví až do zániku Velké Moravy r.906.

Roku 827 jsou zmínky o prvém knížeti, pocházejícím z lidu Vitorazského kraje. Byl to Vitorad, zakládající si pevnější hrad nad tokem Lužnice. Po svém zakladateli dostává hrad jméno Vitoraz   (Altweitra) někdy taky nazývaný Vitorad.

Podle centra Vitoraz dostala celá oblast své jméno Vitorazsko.

Reklama

Vitorazsko spolu s celými Čechy se za velkomoravského knížete Svatopluka (vládl 870-894) stalo součásti Velké Moravy.

Po zániku Velké Moravy začátkem 10.století se stalo Vitorazsko součástí Českého státu, který pod vedením Přemyslovců sjednotil celé Čechy v rámci již probíhajícího sjednocovaní slovanských kmenů na území Čech. Do té doby bylo v na území Čech cca 14 kmenu co žili samostatným životem.

Jeden z těchto kmenů byli i Čechově pod vedením dynastie Přemyslovců, kteří ovládali střed Čech. Středisky kmene Čechů byli Levý Hradec, Budeč (dodnes je zde nejstarší dosud stojící stavba na území České republiky - předrománský kostel sv.Petra, loď postavena za českého knížete Spytihněva I.po r.895, která stále slouží pro účelu pro který byla vybudována už cca 1100 let) a Pražský hrad (v jeho okolí postupně vzniklo hlavní město Praha).

Kmen Čechů tehdy provedl v 9.-10.století postupní sjednocení všech kmenů na území Čech a jejich pojmenovaní se přeneslo na všechny příslušníky slovanských kmenů na území českého státu včetně Vitorazska.

Českému státu se podařilo Moravu, včetně Valticka s Dyjským trojúhelníkem, připojit za Boleslava I. (vládl v letech 935-972), který kromě dnešní České republiky ovládl (viz můj článek Boleslav I. www.valka.cz ) jih Polska, západ Ukrajiny, sever Rakouska, Slovensko a sever Maďarska (oblast Matra).

Vitorazsko v 80 letech 10. století se stalo součástí panství mocných Slavníkovců, kteří vlastnili východní a jižní Čechy, až do svého  vyvražděni na Libici dne 28.09.995, což je den definitivního sjednocení Českého státu.

Za Boleslava III. (vládl v letech 999-1002, 1003), vnuka Boleslava I., byla ovládnuta Morava na podzim r. 1002, včetně Slovenska i severu dnešního Rakouska Poláky a tím samozřejmě i Valticko s Dyjským trojúhelníkem.

Po ovládnutí Moravy se Boleslav Chrabrý (rovněž vnuk českého knížete Boleslava I. a syn jeho dcery Doubravky, která v Polsku rozšířila křesťanství), populární polský panovník (v letech 992-1025 polský kníže a v roce 1025 se stal prvním polským králem), v letech 1003-1004 stal českým knížetem (tedy ovládl i Vitorazsko). Z Prahy učinil po tuto dobu hlavní město svého státu Slavinie (neboli Sclavinia či Sclavia) a sjednotil západní Slovany. V době, kdy byl Boleslav Chrabrý českým knížetem tento stát obsahoval dnešní Českou republiku, Polsko, východ Německa, Slovensko, sever Maďarska, sever Rakouska a západ Ukrajiny. Boleslav Chrabrý se mimo jiné stal českým knížetem proto, že jeho otec Měšek (polský kníže 962-992) byl sjednotitelem Polska a jeho matka Doubravka Přemyslovna byla dcerou českého knížete Boleslava I.

Boleslav Chrabrý tak vlastně navazoval v mnohém na politickou práci svého dědečka, českého knížete Boleslava I. Nicméně, z důvodu malého zájmu o český národ, v roce 1004 proti němu povstali Čechové, sesadili ho a jednoznačně se prosadila cesta národního českého státu. Boleslav Chrabrý se vrátil do Polska. Českým knížetem se stal Jaromír (vládl 1004-1012,1033-1034), tedy i pánem Vitorazska.

Znovu ovládl Moravu, včetně Valticka s Dyjským trojúhelníkem, v roce 1019 (viz můj článek český kníže Oldřich www.valka.cz ), jejím dobytím na Polácích včetně severu dnešního Rakouska až po Dunaj a západu Slovenska po Váh a Malé Karpaty, český kníže Oldřich (vládl v letech 1012-1033,1034).

Nejprve Český stát ztratil z Českých Rakous – Valticko s Dyjským trojúhelníkem, posléze Vitorazsko.

Ztráta Valticka a Dyjského trojúhelníku

V průběhu 11. století dochází Českému státu ke ztrátě území mezi Dyjí a Dunajem ve prospěch Východní marky (Ostmark), kdy došlo i ke ztrátě Mikulovska, Valticka a Dyjského trojúhelníku. Valticko s Dyjským trojúhelníkem se stalo v průběhu 11. století součástí Dolních Rakous až do roku 1920.

Tento tlak Východní marky zastavil až český kníže Vratislav II. (český kníže 1061-1085, český a polský král 1085-1092), vítězstvím v bitvě u Mailbergu dne 12.05.1082. Po tomto vítězství získal zpět od Východní marky Českému státu Mikulovsko a ustálila se hranice Moravy na Dyji tak jak ji známe do dne 31.07.1920.

Valticko s Dyjským trojúhelníkem se znovu dostalo do české přemyslovské moci opět za Vratislava II. (český kníže 1061-1085, český a polský král 1085-1092). Tento panovník po nějakou dobu ovládl Míšeňsko, Horní a Dolní Lužici taky ovládl Horní a Dolní Rakousy (viz můj článek Vratislav II. na www.valka.cz ).

Dále je Valticko s Dyjským trojúhelníkem v české moci, za syna českého krále Václava I.(vládl 1230-1253) Vladislava markraběte moravského a vévody opolského, který byl v letech 1246-1247 vévodou Rakous. Jeho bratr Otakar II. (český král 1253-1278) se 1251 stal vévodou Rakous a postupně ovládl Štýrsko, Korutany, Chebsko, Kraňsko a některá severoitalská města, ale roku 1276 byl nucen se těchto výdobytků vzdat.

Ztráta Vitorazska

Za českého knížete Soběslava II. (vládl v letech 1174-1178) byla v roce 1176 válka o Vitorazsko mezi Českým státem a Rakousy.

V květnu 1179 došlo ke ztrátě jihu Vitorazska za českého knížete Bedřicha (vládl v letech 1172-1173 a 1178-1189) ve prospěch Rakous, hraničními body se staly dnešní obce Krabonoš a Höhenberg.

Kuriózní podobnou shodou okolností byla dne 31.07.1920 statní hranice určena podobně. Obec Höhenberg byla rozdělena tak, že její severní lesnatý katastr se stal součástí Československé republiky a její jižní obydlený katastr zůstal součástí Rakouské republiky. Zatímco celá  obec Krabonoš, která byla dne 31.07.1920 připojena k ČSR a má dnes charakter pohraniční vesnice na česko-rakouské hranici.

Z tohoto důvodu také mnoho současných historiku místo termínu dne 31.07.1920 byla připojeno k ČSR oblast západní Vitorazsko, radši v současnost užívá termín pro tento region severní Vitorazsko.

V roce 1185 udělil český kníže Bedřich Vitorazsko v léno Hadmarovi II. pro jeho rod Kuenringů. Hadmar II. Kuenring přenesl sídlo Vitorazka z Altweitra (nyní nazývaná Stará Vitoraz) do Weitra (Nové Vitoraz), kde si vletech 1201-1208 postavil svůj hrad. Město Weitra, hlavně však znají Rakušáci díky tomu, že je zde nejstarší pivovar v Rakouské republice r.1321.

Zejména rod Kuenringů a Liechtensteinů  v polovině 13.století podporoval českou expanzi do Rakous. Výsledkem této expanze bylo, že synové českého krále Václava II (vládl 1230-1253) se stali vévody Rakous a to v letech 1246-1247 se stal vévodou Rakous Vladislav, který byl vévodou opolským a markrabětem moravským, a v letech 1251-1276 Přemysl Otakar II. (český král 1253-1278).

Zajímavostí je, že jedna příslušnice rodu Kuenringů Anežka nazývaná Palceřík byla milenkou českého krále Přemysla Otakara II. a porodila mu tři děti, z nichž nejznámější byl Mikuláš pozdější vévoda Opavský a zakladatel boční větve tzv. Opavských Přemyslovců, která vymřela až v 15 století (viz článek Holasicko Neakceptovatelné pravdy a strategicko-logické hry 5.díl, rok 1999).

Další změny hranic s Rakousy byly u Čech na jihu (u Horního Dvořiště), kde sahala hranice do 12.století až dál na jih na rozvodí Labe-Dunaj.

Přechodně Novobystřicko a Landštejnsko se stalo 2.polovině XII.století součástí Rakous, ale v polovině XIII. století se stalo zase součástí Českého státu. Z této doby přetrvala dost dlouho po připojení k Českému státu taková rarita, že tyto oblasti byly dlouho církevně součástí pasovské arcidieceze, tedy oblasti, kam dlouho spadaly církevně i Rakousy.

Roku 1296 je Vitorazsko dobyto Habsburky, kteří ho odňali Kuenringů za jejich podporu Přemyslovcům a definitivně je odděleno celé Vitorazsko od Českého státu a stává se nedílnou součástí Rakous. Oddělením Vitorazska byla narušena územní integrita Čech, protože vody Vitorazska tečou do nitra Čech.

Vitorazsko odtrženo od Českého státu tohoto r.1296 je Habsburky včleněno do Dolních Rakous.

Později se Vitorazsko dostalo dvakrát na krátkou dobu pod české panství a to: v letech 1323-1332 za vlády Jana Lucemburského a v letech 1461 - 1467 za panování Jiřího z Poděbrad. Poté již nebylo mezi Českým státem a Rakousy územních změn až do roku 1920.

Dolní Rakousy byli v držení Habsburků od roku 1276 do roku 1918, mimo let 1481-1490 kdy Dolní Rakousy ovládl český vzdorokrál a uherský král Matyáš Korvín.

Od této doby Vitorazsko i Valticko s Dyjským trojúhelníkem sdílely osud Dolních Rakous až do roku 1920.

Rakousy byly od roku byly 975 markrabství, roku 1156 byly prohlášeny vévodstvím a roku 1453 se staly arcivévodstvím. 

Znovu společné dějiny má Vitorazsko a Valticko s českým státem od roku 1526, kdy vzniklo Habsburské soustátí až do jeho zániku roku 1918.

Toto Habsburské soustátí vzniklo spojením Českého státu, Rakouských zemí a západního dílu Uher, protože zbytek Uher obsadili muslimští Turci a připojili do své Osmanské říše. Turci se dokonce při svých pustošivých nájezdech dostali až na území Dolnorakouské arcivévodství a Moravské markrabství. Po celou dobu Habsburského soustátí mimo jiné pravé Češi, coby zdatní vojáci, významnou měrou se zasloužili o vítězství a vyhnání Turků ze zbytku Uher a dalších území Střední Evropy, ale i o obranu celé Habsburské monarchie před jinými cizáky.

Mnoho Čechů bojovalo proti tomuto islámskému ohrožení, mimo jiné, již na 2. křížové výpravě (v letech 1147-1149) a 3. křížové výpravě (v letech 1189-1192), obraně Bělehradu  v roce 1456 (viz článek Jan Kapistránský Jindřichohradecký Speciál 11/2001 - jhspecial.webpark.cz ), a také v bitvě u Moháče 29.08.1526, kde padnul český a uherský král Ludvík Jagelonský přes obléhání Vídně Turky a následně jejich porážka dne 12.06.1683, ale i v dalších letech až vlastně do konce existence společné hranice mezi Habsburskou monarchii a muslimskou Osmanskou říší v roce 1913 (po 1. balkánské válce).

Dokonce v 19.století, v době populační exploze Čechů, v době probíhající průmyslové revoluce, se hodně Čechů stěhuje do Vídně, hlavního města Habsburské monarchie a zároveň Dolních Rakous. Vídeň jednu dobu v 19.století dokonce co do počtu obyvatel české národnosti byla největším českým městem. Vznikla tu dokonce celá jedna obrovská česká čtvrť a to Inzersdorf. Dodneška ve Vídni je česká škola a vycházejí zde české tiskoviny, nejznámnějíší které vychází i v současnosti jsou Svobodné Vídeňské listy.

O vysokém počtu Čechů ve Vídni svědči to, že v roce 1900 tvořili 7,1% (tj.106.000 Čechů) z celkového počtu 1.764.957 Vídeňáků, ale celkově Češi v Dolních Rakousých v roce 1910 v počtu 122.329 tvořili jen 3,75% populace z celkového počtu 3.252.865 obyvatel Dolních Rakous. Co do početnosti Čechu i jejich procentického podílu byly v rámci Habsburské monarchie Dolní Rakousy hned za Čechy, Moravou a Slezskem.

Většina vídeňských Čechů se po 1. a 2. světové válce vrátila do českých zemí.

V 19.století došlo u českého obyvatelstva na území Vitorazska ke stejnému národnímu obrození ke kterému došlo na území Čech a centrem tohoto národního obrození na Vitorazsku bylo město Gmünd.

V 19.století se město Gmünd (česky Cmund) stal přirozeným centrem Vitorazska a to přesto, že na území Vitorazska vznikli okresy se sídli v Litschau a v Schrems. Gmünd se stal sídlem okresní hejtmanství relativně později až r.1899 a okresního soudu až 1909.

Podobně dochází k národnímu obrození na Valticku. Valtice byly od r.1849 do r.1920 sídlem okresního soudu a berního úřadu. Na Valtickém okrese v r.1890 žilo 6.023 Čechů a 25.133 Němců.

Mimo jiné Češi ve Valticku a západním Vitorazsku, si pak po 1.světové válce, prosadili připojení těchto území, sousedících se zeměmi koruny české, k Československu. Koncem roku 1918, při zániku RAKOUSKA-UHERSKA vznikl „Československý národní výbor pro Dolní Rakousy" ve Vídni, který zastupoval zájmy zdejších Čechů .

Celé Dolní Rakousy, včetně Vitorazska a Valticka s Dyjským trojúhelníkem, se již při rozpadu Habsburské monarchie se dne 21.10.1918 stávají součástí proklamovaného Německého Rakouska (Deutscheösterreich), které ale vyhlásilo nezávislost dne 12.11.1918 až po abdikaci posledního císaře a krále Karla I. dne 11.11.1918,. 

Německé Rakousko se transformovalo v souladu mírovou smlouvou ze Saint-Germain en Laye, (podepsána dne 10.09.1919) do Rakouské republiky (Republik Österreich) dne 02.10.1919, která existuje i dnes.

Součástí Rakouské republiky bylo Valticko s Dyjským trojúhelníkem i celé Vitorazsko až do jeho rozdělení dne 31.07.1920.

Znovu získání Českých Rakous

Na dotvoření dobové atmosféry je snad nejlepší, abych přesně ocitoval historii Valticka z webu www.valtice.cz :

ČSR získala Valtice podle článku 27., odst.6 mírové smlouvy, podepsané dne 10. září 1919 v Sant - Germain - en - Laye. Podle ní byla státní hranice kolem Valticka vymezena doslovně takto: ......proti proudu Moravy a Dyje až k bodu ležícímu asi 2 km jihovýchodně od křižovatky cesty z Ranšpurku (Rabensburg) do Poštorné (Themenau) a železnice z Ranšpurgu do Břeclavě; odtud na západoseverozápad až k bodu, který leží na staré správní hranici mezi Dolními Rakousy a Moravou asi 400 m jižně od křižovatky této hranice se železnicí s Mikulova do Valtic (Feldsberg); čára, která bude určena na místě samém a prochází kótami 187 (Dlouhý vrch), 221 (Rosenberg) 223 (Wolfsberg), 291 (Raistenberg), 249 a 279 (Kallerhaide); odtud k západoseverozápadu stará správní hranice".

Státní hranice byly pak v letech 1920-1923 na místě určeny, zaměřeny a vymezníkovány. Zmocněncem ČSR byl ing. Václav Roubík, komisař pro stanovení státních hranic, zmocněncem rakouským odborový přednosta ve spolkovém úřadě kancléřském p. Albert Mell. O provedeném stanovení hranice státní byl pak sjednán hraniční statut československo - rakouský, podepsaný oběma zmocněnci v Praze dne 12. prosince 1928.

Celé území měří 8726 ha, z čehož připadá na katastr valtický 3415 ha, úvalský 1252 ha, hlohovecký 895 ha, poštorenský 1572 ha, charvatsko - novoveský 1592 ha. - Počet domů: Valtice 566, Úvaly 156, Hlohovec 252, Poštorná 586, Charv. N. Ves 295. Dnešní počet domů je ovšem o něco vyšší. - Počet obyvatel podle sčítání z roku 1921: Valtice 3257, Úvaly 702, Hlohovec 1313, Poštorná 3860, Charv. N. Ves 1803. Dohromady 10.936.

K připojení Valticka došlo jednak z důvodů historických a národnostních, jednak komunikačních a strategických. Valtickem probíhá důležitá železnice Břeclav - Znojmo, jejíž část vedla územím Dolních Rakous. Bylo nutno, aby celá trať šla územím jednoho státu. Národnostní důvody byly ovšem také závažné: Poštorná. Charv. Nová Ves a Hlohovec jsou osady veskrz - až na mizivé procento - slovácké, kdysi charvatské. Důvody strategické uplatněny zejména u Valtic a Úval. - Jmenované 3 slovácké osady se samy hned po 28. říjnu 1918 dobrovolně a cestou vlastní revoluce spontánně přihlásily k ČSR a byly také naším vojskem (Slováckou brigádou) obsazeny. Nečekaly ani na mírové smlouvy. -

Formální obsazení a převzetí Valtic do správy ČSR stalo se docela nenápadně a v tichosti dne 31. července 1920, tehdejším místodržitelem moravským Janem Černým.

Bylo vydáno tištěné provolání k obyvatelstvu na letácích po jedné straně v řeči české, po druhé v řeči německé. Provolání znělo:

"Spoluobčané! Mírem dne 10. září 1919 v St. Germain podepsaným přivtěleno bylo území Valčic k československému státu.

Československá armáda počíná právě s obsazováním území Valčického; československá civilní správa se současně zavádí.

Československý stát přináší Vám všem bez rozdílu národnosti a náboženství republikánskou svobodu a demokratickou rovnoprávnost s ostatními obyvateli státu.

S druhé strany žádá československý stát od Vás nezlomnou věrnost státu, svědomité šetření stávajících československých zákonů a nařízení a bezpodmínečné zachování klidu a pořádku.

Stejná práva - stejné povinnosti.

Každé porušení klidu a pořádku, každé nedbání československých zákonů a nařízení, jakož i nařízení československých úřadů bude dle platných zákonů přísně a neúprosně trestáno.

Československá civilní správa území Valčického."

K vlastnímu obsazení Valtic a Úval došlo bohužel hodně pozdě po podepsání mírové smlouvy. Úřady dolnorakouské měly tedy dosti času v klidu odvléci vše, co se vůbec odvléci dalo. Tak na př. inventář rolnické školy odvezly dočista celý i s dobytkem, podobně v bývalém sirotčinci severní dráhy (asylu) zůstaly jen holé zdi.

Je ovšem jisto, že pro Valtice znamenalo připojení k ČSR určitou hospodářskou ztrátu, která je dosud citelná. Valtice byly od r.1849 do r.1920 sídlem okresního soudu a berního úřadu. K okresu patřilo 18 obcí včetně Poštorné, Charv. Nové Vsi a Hlohovce. Tyto 3 obce byly hned v r.1918 (po obsazení naším vojskem) připojeny k Břeclavsku, Valtice přestaly býti okresním městem a spolu s Úvaly přičleněny k Mikulovsku, ostatní osady valtického soudního okresu zůstaly v Rakousku. - Z okolních osad má dnes spád do Valtic jedině Hlohovec, ačkoliv i ten nyní značně inklinuje k čilejší a hospodářsky významnější Břeclavi. Tak jsou Valtice odkázány ponejvíce samy na sebe. Malý pohraniční styk s obcemi bývalého okresu je však stále velmi úzký a živý.

Valtičtí Němci nebyli přirozeně s připojením k ČSR spokojeni a využívali všech příležitostí, aby agitovali a pracovali pro opětovné navrácení Valtic a okolí k Rakousku, také ovšem aby způsobovali hojně nesnází a nejistoty, jakož i napjetí mezi lidem českým. Neposledním účelem těchto jejich počinů bylo zdržovati počáteční organisování a jakés vzchopení se českých lidí, dosud zastrašených. Byli při tom podporováni mimoděk různými okolnostmi, na př.: že obsažení Valtic bylo provedeno hodně pozdě, že komise rozhraničovací ještě v únoru 1921 neprovedla podrobné stanovení státní hranice; i z jiných ještě úkazů valtičtí Němci vyvozovali, že připojení je provisoriem a že o definitivním přičlenění bude rozhodováno hlasováním lidu. Leč rychlé zorganizování národní české práce ve Valticích, rychlé budování českého národního školství, jakož i provedené sčítání lidu v roce 1921 vyvedlo je brzy z klamu.

Čísla v ní jsou podle úředních sčítání lidu:

Národností stav v roce 1921 na Valticku:

  Čechů Němců
Valtice 649 2608
Poštorná 3564 285
Ch. N. Ves 1752 44
Hlohovec 1299 12

Tolik citace z webu www.valtice.cz.

Vzhledem k tomu, že se na Vitorazsku, hlavně v jeho západní části, a Valticku uchoval český národ z doby, kdy ve středověku byl součástí českého státu, je Rakouská republika v souladu s mírovou smlouvou ze Saint-Germain en Laye (podepsána dne 10.09.1919) dne 31.07.1920 odstupuje Československu (viz mapa).

1. Vitorazsko, ale v menším rozsahu než z roku 1296 a to jen jeho západní díl o rozloze 113km2, 12.000 obyvatel, celých 12 obcí a západ města Gmünd, konkrétně:
1.1. Nakolice,
1.2. Vyšné včetně části tehdejšího katastru dnešní rakouské obci Höhenberg,
1.3. Trpnouze včetně osady Obora,
1.4. Nová Ves na Lužnicí včetně osady Žofínská Huť,
1.5. Halámky,
1.6. Krabonoš,
1.7. Dvory nad Lužnicí,
1.8. Kunšach,
1.9. Rapšach včetně osady Spáleniště, Londyn a Vochůzka,
1.10. Tušť včetně osady Nový  York a Paříž,
1.11. Česká Cejle,
1.12. Dolní Velenice (též Běleč) a
1.13. západní díl Gmündu (česky Cmund) s  osadou Josefovsko, dělnickou kolonii Mexiko a nádražím, důležitým železničním uzlem a významnými opravárenskými železničními dílnami, v té době největšími ve střední Evropě.

2. Valticko o rozloze 87 km2, 10.936 obyvatel a celých 5 obcí, konkrétně:
2.1. Valtice,
2.2. Úvaly,
2.3. Hlohovec,
2.4. Poštorná a
2.5. Charvátská Nová Ves.

3. Dyjský trojúhelník o rozloze 30 km2, který je neobydlený s lužními lesy a nivními louky. Dnes součást jihu katastru nejižnější moravské obce Lanžhot. Dne 31.07.1920 to byla východní část katastrů dnešních 2 rakouských obcí:
3.1. východní díl Cahnova (Hohenau an der March) a
3.2. východní díl Ranšpurku (Rabensburg).

Československá republika tento územní zisk, téhož dne 31.07.1920, dodnes platným zákonem o inkorporaci Vitorazska a Valčicka č.450/1920Sb., připojuje ke svému území. Vitorazsko se stalo součástí země Čechy a Valticko spolu s Dyjským trojúhelníkem součástí země Morava (od 14.července 1927 země Moravskoslezská).

Po církevní stránce, apoštolskou konstitucí bylo dne 02.09.1937 Vitorazsko připojeno k české církevní provincii a Valticko s Dyjským trojúhelníkem připojeno k moravské církevní provincii.

Ještě dílčí územní změny probíhaly na Valticku v souladu s Československo-rakouskou smlouvou o vytýčení hranic ze dne 10.03.1921. Tato smlouva dokonce obsahuje právo obsazení pramenů a vodovodu za Břeclaví na rakouském pohraničním území u Föhrenwaldu na severním okraji obce Bernhardsthalu Československou armádou, dnes armádou České republiky, v případě války.

Po těchto územních ziscích ČSR zůstává přesto v Rakousku v Dolních Rakousých, těsně za hranici česká etnická území, které zůstalo Rakouské republice a v následujících desetiletích se poněmčily:

1. a to ve východním Vitorazsku, bylo to 2 české obce:
a) Lomy (Brand) a
b) Finsterov (Finsternau) a

2. území na jih od Valticka při západním břehu řeky Moravy. Tuto oblast bych po největší obci nazval Cahnovsko, bylo to 7 českých vesnic a to:
a) Cahnov (Hohenau an der March) - mimo východní neobydlené části katastru (připadla ČSR),
b) Pernitál (Bernhardsthal),
c) Ranšpurk (Rabensburg) - mimo východní neobydlené části katastru (připadla ČSR),
d) Lingašdorf (Ringelsdorf),
e) Střezenice (Drösing),
f) Přílepa (Waltersdorf an der March) a
g) Zindorf (Sierndorf an der March).

Východní Vitorazsko a Cahnovsko je dodnes součástí Rakouské republiky (země Dolní Rakousy).

Po odstoupení západního Vitorazska a Valticka s Dyjským trojúhelníkem, tento zbytek Dolních Rakous zůstává součástí Rakouské republiky a dne 01.01.1922 je z Dolních Rakous administrativně vyčleněna Vídeň, jakožto samostatná spolková země Rakouska. Toto správní rozdělení si udržuje Rakouská republika i nyní.

Rakouská  republika (včetně východního Vitorazska a Cahnovska) byla 1938 tzv. anšlůsem coby Ostmark (Východní marka) dne 12.03.1938 obsazena Německem a dne 13.03.1938 s platností od 14.03.1938 anektována nacistickým Německem a téhož dne vznikla sloučením těchto dvou států Velkoněmecká říše.

Země Dolní Rakousy je přejmenována na župu Niederdonau (česky Dolní Dunaj) s centrem v Krems am der Donau (Kremže), ke které je připojen sever tehdy zrušené rakouské země Burgenlandu (v květnu 1945 obnovena).

Začátkem října 1938 je připojeno západní Vitorazsko, Valticko s Dyjským trojúhelníkem a celými Sudety k Velkoněmecké říši v důsledku mnichovské konference.

V rámci Velkoněmecké říše je západní Vitorazsko, Valticko včetně Dyjského trojúhelníku, jihovýchod Čech, jih Moravy a Bratislavské předmostí začleněno do župy Niederdonau.

Na konci 2.světové války v dubnu 1945 Valticko s Dyjským trojúhelníkem a začátkem května 1945 Vitorazsko dobyto Sovětskou armádou.

V květnu 1945 je obnovena československo-rakouská státní hranice ve stavu ke dni 28.09.1938, tj. západní Vitorazsko a Valticko včetně Dyjského trojúhelníku,  znovu se stává součástí Československé republiky (konkrétně Českých zemí a následně od 01.01.1969 součástí České socialistické republiky).

V letě 1945 vydalo ČSR pamětní známky k 25.výročí připojení Vitorazska k ČSR.

V téže době roku 1945 byla obnovena Rakouská republika, která sice do roku 1955 byla pod okupační správou. Tuto okupační správu vykonávali SSSR, USA, Velké Britanie a Francia. SSSR vykonávalo okupační dozor mimo jiné nad Dolním Rakousy tedy i nad východním Vitorazskem a Cahnovskem.

Koncem 40. a v 50.letech 20.století byly další územní zisky Československa na úkor Rakouska o rozloze 8,8km2, vesměs neobydlená území v prostoru Rakous.

Při zániku Československa se automaticky dne 01.01.1993 stává celé České Rakousy tento územní zisk ze dne 31.07.1920 tj.západní Vitorazsko i Valticko včetně Dyjského trojúhelníku, součástí nezávislé České republiky.

Dne 26.02.1997 byl přijat ústavní zákon o hranicích se Slovenskou republikou, kde došlo ke směně v Dyjském trojúhelníku českých území mendrů starého koryta řeky Moravy, na jeho levém novém břehu, za jiná do té doby slovenská území na novém pravém břehu řeky Moravy, tak aby státní česko-slovenská hranice vedla středem nového koryta řeky Moravy.

Dnes přirozeným centrem západního Vitorazska je obec České Velenice, která je doslova na hranici. České Velenice (zprvu označované Cmund v Čechách, poté Český Cmund až od 01.12.1922 město České Velenice) vznikly v roce 1920 spojením získaných obcí České Celje, Dolních Velenic a západního dílu Gmündu.

Zatímco přirozeným centrem východního Vitorazska je Gmünd nacházející se hned v sousedství Českých Velenic.

Celé Vitorazsko i dnes má níží hustotou obyvatel než jeho okolí. Obyvatelstvo Vitorazska dnes hlavně pracuje v zemědělství,  lesnictví a turistickém ruchu.

Celé tj. České (západní) i Rakouské (východní) Vitorazsko je i dnes malebná země překrásné přírody s nádhernými bystřinami např.Dračice či řeka Lužnice, blat, rašeliništi a množstvím nádherných lesů, která stojí pro svoje přírodní krásy navštívit.

Co je však, kromě geopolitického vývoje, Valticka s Dyjským trojúhelníkem zajímavosti, je jejich spjatost s rodem Liechtensteinů.  Rod Liechtensteinu, který je dnes vládnoucí dynastií v nezávislém bohatém Lichtenštejnským knížectví v Alpách o rozloze 160 km2. Lichtenštejnský kníže má dodnes titul vládce svaté říše římské, jako již jediný na světě.

Liechenštejnové se na Valticko dostávají, když část Valtic, patřící Bedřichovi z Potendorfu, koupil r.1391 Jan I. z rodiny Liechtenštejnské. Řečený Jan I. z Liechtenštejna sňatkem s Alžbětou z Puchhejmu získal ostatek Valtic s pevností. Později rod Liechtensteinů z Valtic a Lednice učinili svoji rezidenci, dnes ve Valticích překrásný barokní zámek. Stali se přední šlechtou v zemích koruny české a jejich oporou. V barokní době byly majiteli statky Mor. Třebová, Hanušovice, Ruda n. M., Šumperk, Unčov, Krnovsko, Opavsko, Šilperk, Mor. Krumlov, Uh. Ostroh, Louka, Kunovice, Hluk, Koldštýn, Lovčičky, Ždánice a j. menší. Pod jejich vedením tyto panství vzkvétala a zanechali nám mnoho architektonických a krajinných památek, které dodnes vytváří typickou estetickou českou krajinu.

Valtice byli rezidenci Liechtensteinů až do roku 1938, kdy se tehdejší kníže František Josef II. (vládl od r.1938 do své smrti r.1989) odstěhoval do svého zámku ve Vaduzu, hlavním městě jeho nezávislého alpského knížectví Lichtenštejnsko, pro nesouhlas s politikou nacistické Velkoněmecké říše.

Za 2.světové války rod Liechtensteinu významně podporoval, včetně finančních prostředků, londýnskou vládu v čele s Dr. E. Benešem. Lichtenštejnsko jako jeden z málo státu na světě nikdy neuznalo Protektorát Čechy a Morava, na rozdíl např. od Francie, Anglie, Sovětského svazu nebo Polska.

Paradoxně rodu Liechtensteinu byl po konci 2.světové války zkonfiskován majetek v rozporu s Benešovými dekrety, které se na ně nevztahovali, protože Liechtensteinu se nikdy nestali kolaboranty Velkoněmecké říše.

Toto protiprávní okradení rodu Liechtensteinu, kteří podporovali obnovu demokratického Československa, bylo pod vlivem komunistických idejí ze Sovětského svazu. Dodnes nebyla tato křivda na rodu Liechtensteinu odčiněna.

To že to bylo jen krátkozraké uvažování, které vedlo k chudobě Valticka, ale celého Československa pod vlivem komunismu a podobných idei, krásné ukazuje vývoj skutečnosti.

Majetek je jen důsledek lidských schopností a vzdělanost je jeho příčina. Krásně tento vztah ukazuje dnešní Valticko a knížectví Lichtenštejnsko. Od doby, kdy rodu Liechtensteinu je zabaven majetek na Valticku po 2.světové válce se tato oblast hospodářsky propadá.

Zatímco nezávislé knížectví Lichtenštejnsko pod vedením rodu Liechtensteinu s výbornými, účinnými a jednoznačnými zákony viz www.recht.li , v důsledku inspirace švýcarským právem (viz mé články Středovýchodní Evropa z r.2000 a PROSPERITA: Švýcarsko - země úspěchu z r.2001 - pravdy.webpark.cz), se stalo nesmírně bohatou zemí a dokonce jednou z nejbohatších ve světě.

Zatímco Československo se svým průměrným, zmateným a nejasným právem viz https://www.mvcr.cz/sbirka/index.html , z kterého právního myšlení se vychází i dnes v České republice, za vlády komunistů se stalo zemí na hospodářské úrovni mezi západní Evropou a rozvojovým světem. V důsledku toho se Československá socialistická republika v roce 1987 ekonomicky zhroutila, podobně jako ostatní východoevropské komunistické státy, včetně bývalého Sovětského svazu socialistických republik. Tento ekonomický kolaps, mimo jiné, napomohl následně i k pádu komunismu v roce 1989.


Znak Dolnorakouského arcivévodství do r.1918


Dnešní znak spolkové země Dolní Rakousy


Znak města Valtice


Znak rodu a knížectví Liechtenstein

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více