Divizní generál - in memoriam - Antonín Pavlík - díl 1

Autor: Jiří Tintěra 🕔︎︎ 👁︎ 22.998

6. prosince 1888 se narodil v obci Loučnice u Čáslavi, muž o kterém dlouhá léta kolovaly protichůdné zprávy či spíše pověsti. Proto jsem si dovolil sestavit tento stručný životopis.

Antonín Pavlík po ukončení obecné a měšťanské školy, v letech 1901 až 1909 studoval na české vyšší reálce v Pardubicích, kterou zakončil maturitou 21. července. Pak následovala zkrácená vojenská služba jednoročního dobrovolníka v rakouskouherské armádě u 7. pěšího pluku a škola na důstojníky v záloze v Celovci. Po skončení vojenské služby absolvoval dvouletý abiturientský kurz v chrudimské obchodní akademii. V letech 1911 až 1914 je zaměstnán u pardubické firmy Sig. Redlich. V hodnosti kadet v záloze prodělal dvě vojenská cvičení, roce 1911 v Banjaluce, a v roce 1913 Těšíně. Činnou službu za mobilizace nastoupil 31. června 1914 a ve funkci velitele čety bojoval na srbské frontě. Do zajetí upadl 8. prosince 1914. V zajatecké táboře v Niši pobyl do 30. dubna 1915. Od 1. května 1915 až do 30. dubna následujícího roku jako dobrovolec se aktivně účastnil bojů srbské armády v hodnosti podporučíka u X. pěšího pluku druhé výzvy. V nemocničním ošetření pro malárii a plicní chorobu, od 1. května 1916 do 14. května 1917. Návrat k srbské armádě 15. května a zařazení do štábu Moravské divize. Pro službu v československém vojsku uvolněn 1. dubna 1918. Odjezd do Francie a k 21. pěšímu pluku kde velel četě, pak následovaly frekventantský kurz v St. Maixentu a velení rotě u 22. pluku, v poli na západním válčišti do 26. září 1918.

Reklama

Jmenovaný prodělal od 27. září do 20. října v Brescii kurz seznamující s obsluhou kulometů soustavy Fiat. Na italskou frontu se dostal převelením k 35. pěšímu pluku, kde v hodnosti kapitána nejdříve velel rotě a později praporu až do dne 14. ledna 1919.

Do samostatného Československa dorazil společně s jednotkami takzvaných "Italských legií". Na Těšínsku velel praporu 35. pěšího pluku a pak se účastnil bojů s Maďary o Slovensko. Od 16. června převzal velení nad praporem bojujícím v okolí severozápadně od Košic, který patřil do sestavy 88. později 38. pěšího pluku. Následovalo převzetí velení na 38. plukem, které trvalo až do 14. června 1919.

Mírovým velitelem 48. pěšímu pluku se stal 15. června 1919 a zde v roce 1921 prodělal mobilizaci, která byla československou odezvou na pokus Habsburků uchopit moc v Maďarsku. V témže roce povýšen na plukovníka. Dne 27. června 1924 obdržel "Legionářské potvrzení" pod číslem jednacím 59.755, kde se mu přiznávají čtyři roky služby v poli u československé armády v zahraničí - od 1. května 1915 do 31. prosince 1919.

Učitelem taktiky na velitelské škole v Praze se stal v roce 1928. V následujícím roce je převelen k Ministerstvu národní obrany, s možností dále vyučovat na zmíněné škole.

Velitelem milovického praporu útočné vozby se stal 15. února 1930. V září roku 1933 velí pluku útočné vozby. V této funkci setrval do 30. července 1934, následující den se stal velitelem 24. pěší brigády u 12. pěší divize v Užhorodě. K 15. říjnu 1935 se stává prozatímním velitelem milovické brigády útočné vozby a 1. ledna 1936 je povýšen do hodnosti brigádního generála ve funkci velitele zmíněné brigády.

Prozatímním zástupcem velitele 13. pěší divize se stal dne 15. října 1937. Od 1. ledna 1938 je řádným zástupcem velitele divize. Od 17. ledna téhož roku převzal velení nad touto divizí. Za mobilizace na podzim 1938 vykonává velitelskou činnost u 34. hraniční oblasti (Bořivoj) se stanovištěm v Josefově. Po 30. září, kdy československá vláda rezignovala na ozbrojený odpor a podepsala mnichovskou dohodu, působí pouze jako velitel 13. pěší divize.

15. března 1939 je část takzvané "druhé republiky" obsazena německou brannou mocí a na tomto záboru vzniká Říšský protektorát Čech a Moravy. Současně je zahájena likvidace armády, rozprodej jejích zásob a řešení dalších majetkoprávních vztahů a personálních náležitostí. Z toho titulu dne 8. května 1939 udělilo "Ministerstvo národní obrany v likvidaci" brigádnímu generálu Antonínu Pavlíkovi dovolenou na neurčito.

Reklama

Podklady:

Vojenský historický archiv Praha: Kvalifikační listina - Antonín Pavlík
Difrologický klub (DK) - archiv, FL a KL: Osobnosti, SL: Pavlík, Antonín
Miroslav Bureš: Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu v odboji, internet 1995
Jiří Fidler: Pluk útočné vozby, ATM 1997, č. 2, str. 31 až 33
Václav Málek: První generál čs. útočné vozby, A-4 Atak, č. 6, str. 1, č. 13, str. 1, DK-Praha 1992
Pavel Šrámek: Českoslovenští vojáci v domácím odboji, ATM 2002, č. 12, str. 41 a 42
Alice a Zdeněk Žertovi: Dějiny rodu Žertů, internet 2004
autor neznámý: seznam vyznamenání generála Antonína Pavlíka
autor neznámý: stručný životopis generála Antonína Pavlíka
kolektiv autorů: Československé opevnění z let 1935-38 na Náchodsku, KVH Náchod 2000
Vojenství kvalitně: Čísla a fakta předválečné armády, internet 2003

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více