Přehled (95 článků)

Velká Británie byla nucena řešit ve třicátých letech celou řadu problémů v zahraniční politice. Británie se ocitla na pokraji války s Itálií poté, co obsadila svobodný stát Habeš a s Japonskem, které okupovalo část území Číny. Za své ústupky, zejména vůči Itálii byla častým terčem kritiky, ale na Německo bylo nahlíženo jako na potenciálně větší hrozbu, a proto si tyto dva státy nemohla znepřátelit.

Volba politiky appeasementu byla ovlivněna celou řadou faktorů. Ať už se jednalo o nepříliš šťastně uzavřenou Versailleskou smlouvu s Německem, nebo nedostatek potenciálních spojenců, se kterými by Británie mohla vytvořit účinnou alianci proti nacistickému Německu. Prioritu spatřovala Británie v řešení vnitřních záležitostí a v dobrých vztazích v rámci svého Impéria. Britská dominia se snažila získat čím dál tím větší nezávislost, ať už v oblasti volného obchodu a jejich vzrůstajících domácích trzích, anebo v oblasti větších rozhodovacích pravomocí. Dominia se jasně vyslovila v tom smyslu, že kvůli malému evropskému státu se nenechají zatáhnout do válečného konfliktu. Impérium představovalo pro Británii velké odbytiště pro její výrobky a sloužilo jako zdroj surovin, a proto k jejímu názoru musela přihlížet. Další roli sehrálo veřejné mínění, které se chtělo válce za každou cenu vyhnout a podporovalo proto vládu, aby udržovala dobré vztahy s Německem.

Ramsay MacDonald vytvořil druhou labouristickou vládu v roce 1929, která se však netěšila velkému úspěchu. Její naději na hladké fungování zmařil krach na newyorské burze téhož roku, což s sebou přineslo mnoho problémů, se kterými se vláda musela potýkat. Británie před krachem burzy vyvážela značnou část své produkce do Spojených států amerických, ale nyní byla poptávka velmi otřesena a poklesla nebo na některých trzích dokonce i zanikla úplně. MacDonaldův vládní kabinet definitivně padl v roce 1931, protože se nebyl schopen dohodnout, jak vyřešit důsledky krize a o jaké položky zmenšit rozpočet.

První světová válka se zcela zásadním způsobem podepsala na poválečném obrazu Evropy. Oficiálně byla ukončena po podepsání příměří 11. listopadu 1918, ale jak samotný vývoj událostí ukázal, tak mír představoval pouhou krátkou přestávku před ještě děsivějším konfliktem. Velká válka nevyřešila problémy, které vedly k jejímu vzniku. Naopak s sebou přinesla velkou nezaměstnanost, která byla způsobena zejména vojáky, kteří se vraceli domů z války. Krátce po jejím skončení vypukla epidemie španělské chřipky, které podlehlo obrovské množství lidí. Mapa Evropy se zásadním způsobem změnila, vzniklo mnoho nových států a naopak jiné zanikly. V Rusku propukla bolševická revoluce a Evropou se linul strach z jejího možného rozšíření do okolních států.

Politika appeasementu je často podrobována kritice, ať už ze strany odborníků nebo ze strany veřejného mínění. Všechny okolnosti, které stály za pozadím jejího vzniku ale nejsou všeobecně známé, a proto dochází k celé řadě nesprávných závěrů.

Appeasement je politikou, která uznává zásady nevměšování se a neovlivňování vnitřních záležitostí jiných států. Snaží se hledat společné styčné body a řešit konflikty umírněným postupem, který si leckdy vyžádá i hmotné formy ústupků. Názory na něj se ovšem velmi různí. Někteří lidé na appeasement nahlížejí jako na zcela přirozený jev, který doprovází diplomatické vztahy, protože ve snaze dojít k vzájemnému porozumění je jasné, že státy někdy musejí slevit ze svých požadavků. Jiní jej naopak vnímají jako projev slabosti a nejednotné zahraniční politiky.