Přehled (112 článků)

Vztahy mezi Spojenými státy a Izraelem jsou od vzniku Státu Izrael vyjímečné. Od 60. let se dokonce mluví o tzv. special relationship, neboli zvláštním či speciálním vztahu, který mezi těmito dvěma zeměmi panuje a který nemá ve světě obdoby. Po desetiletí udržují oba státy silné bilaterální vztahy založené na několika faktorech - společných strategických cílech na Blízkém východě (např. co se týká Íránu, Sýrie nebo islámského extremismu), sdílení demokratických hodnot a historických kořenů, které se datují již od samotného vzniku Státu Izrael.

Když se dnes řekne Blízký nebo Střední východ, každému se nejspíš vybaví revoluce v Egyptě, povstání v Sýrii nebo boje v Libyi. Blízký východ je v současnosti symbolem nepokojů a revolt, které by mohly v následujících letech přinést změny v politikách těchto arabských zemí. V souvislosti s krizí v arabském světě se také mluví o budoucnosti malé země, která bojuje o svou existenci již od svého vzniku - o budoucnosti Státu Izraele.

Ačkoli se Spojené státy angažovaly v oblasti Blízkého východu již před druhou světovou válkou, aktivnější politiku v této oblasti začaly uplatňovat až po jejím skončení. Teprve od 60. let však můžeme mluvit o „výjimečném vztahu" (special relationships)mezi USA a Izraelem, který v podstatě trvá dodnes. Na otázku, odkud pocházejí kořeny významného vztahu mezi těmito dvěma státy, existuje více odpovědí. Rostoucí zainteresovanost Ameriky na Blízkém východě po roce 1945 lze vysvětlit jednak zájmem o ropu, později také antikomunismem a bojem o sféry vlivu v rámci bipolarismu, charakterického pro období studené války.

V roce 1948 oznámil prezident Truman podporu pro vytvoření Izraele na palestinském území a od tohoto okamžiku zaujímal Izrael zvláštní místo v srdcích i myslích mnoha Američanů, Židů i ostatních. Mýty, které obklopovaly tento stát, a také tragédie holocaustu hrály hlavní roli ve vytvoření takzvaného „speciálního vztahu“ mezi Spojenými státy a Izraelem.

Židé jako národ jsou v celé své historii provázeni řadou různých kontroverzí a konfliktů, které způsobily, že se stali národem velmi odhodlaným, jednotným a pevným ve víře. Jejich přesvědčení o tom, že jsou Bohem vyvolený národ, vedlo k tomu, že cítili odjakživa jakousi nadřazenost vůči ostatním národům. Země izraelská pro ně vždy byla posvátná, a proto v průběhu dějin velmi těžce nesli její ztrátu. Vyhnání Židů Římany v roce 70 n. l. znamenalo pro celý národ nepředstavitelnou katastrofu a došlo tak k rozptýlení židovského národa po celém světě. Od tohoto okamžiku se začíná formovat židovská diaspora. Ze začátku především v okolních státech, kde byly příznivé politické podmínky a kde bylo Židům umožněno začít nový život. Později se Židé začali stěhovat zejména do západní Evropy. S posílením křesťanství se však i zde začíná situace vyhrocovat a čím dál větší antisemitismus nutí Židy hledat opět své místo někde jinde.

Otázku, proč jsou Spojené státy ochotny odsunout do pozadí svoji vlastní bezpečnost, aby místo toho podporovaly zájmy jiného státu, si jistě položila již spousta z vás.

Cílem této práce je především analýza oboustranného vztahu – Spojené státy americké versus Izrael – a snaha nalézt hlavní důvody pro tento „zvláštní vztah“, který se stal jedním ze základních principů politiky USA vůči regionu Blízkého východu. Tento princip je uplatňován již od šedesátých let dvacátého století a americká zahraniční politika je na něm založena v podstatě dodnes. Po rozpadu Sovětského svazu se Spojené státy staly v této oblasti jediným významným hráčem a většina arabských států dnes tuto zemi považuje za jediného aktéra, který je schopen významně ovlivňovat izraelskou politiku.

První část této práce s názvem „Teoretický úvod“ se bude zabývat především teorií diaspory, způsobem jejího vzniku, charakteristickými znaky diaspory a také pojmy, které se vztahují k židovské diaspoře. Abych se mohla detailněji zabývat problematikou vlivu židovské diaspory na zahraniční politiku USA, je třeba si nejprve uvědomit, jak tato diaspora vůbec vznikla a proč je vlastně její působnost ve Spojených státech tak ojedinělá. Zaměřím se tedy i na nejstarší historii židovského státu, na úskalí, která musel židovský národ překonávat, aby se mohl usadit ve své „Zemi zaslíbené“, a konečně i na vyhnání Římany v prvním století našeho letopočtu, které mělo za následek definitivní vyhnání Židů z jejich vlasti a téměř dva tisíce let trvající vyhnanství a roztroušení v diaspoře. Budu se také zabývat otázkou vlivu židovské diaspory na mezinárodní vztahy a jejímu postavení ve vztahu k Izraeli. Závěr této části bych chtěla věnovat podrobnějšímu průzkumu vzniku diaspory ve Spojených státech amerických a jejímu zformování do dnešní podoby.

Vojenská junta v Argentině převzala moc v březnu 1976 po svržení vdovy po Juanu Domigovi Perónovi Maríi Estely Isabel Martinez de Perón, přezdívané také Isabelita. Příčinou vojenské intervence byla především velmi nepříznivá ekonomická situace v kombinaci s politickou nestabilitou, která měla za následek vzestup politicky motivovaného násilí. Ihned po nástupu k moci se ozbrojené složky rozhodly zahájit tzv. Proces národní reorganizace, jehož cílem bylo, pomocí neoliberálních ekonomických reforem uplatňovaných v souladu s principy tržního monetarismu, restrukturalizovat stát, společnost a hospodářství.

Argentina, původně zámořská kolonie španělské koruny, vyhlásila nezávislost na Španělsku v roce 1810. Již během prvních let samostatnosti země zažila občanskou válku, v letech 1826 – 1828. Občanská válka probíhala na úrovni provincií, jejichž záměrem bylo získat více rozhodovacích pravomocí, které byly do té doby koncentrované v hlavní provincii Buenos Aires. Proti sobě stáli unitáři, zastánci silné centrální vlády, a federalisté, kteří prosazovali rovnoměrné rozdělení moci mezi centrální a provinční vlády.