Přehled (3 článků)

Pokud jste přečetli ten titulek jako „Moc bezmocných“, nic se neděje. To se i mně občas stává, když oči běží tak rychle, že mozek si text interpretuje podle zažité šablony. Havlův světově známý text popisuje určitou realitu světa, kdy takzvaně bezmocní mohou téměř vše.

Mne však shora uvedený titulek o „bezmoci mocných“ napadl po skončení konference: „Current Trends and Future of Global Jihad: Why Should We Fight the Islamic State?“ pořádané Centrem transatlantických vztahů na CEVRO Institutu Praha.

Vyhrocená situace v souvislosti s nepokoji v Sýrii nabyla v posledních dnech nové dimenze, když syrská protivzdušná obrana (PVO) sestřelila turecký letoun F-4 Phantom II. Turecko žádá konzultace na půdě Severoatlantické aliance pod hlavičkou článku čtyři Washingtonské smlouvy. Celá situace zůstává dosti nepřehlednou a tak se portál sekuriťáci.cz snaží podat alespoň hrubý souhrn událostí a nastínit možné scénáře k čemu vlastně došlo.

Arabské země, mezi jejichž společným jmenovatelem je vesměs hanebný způsob vládnutí, tento rok započal ne-li jejich obrodným jarem, tak  aspoň probouzením, s pořádnými otřesy již na pěti adresách. První byl Tunis, jehož lakotný prezident byl svržen, s rodinou prchl ze země, do níž se oprávněně netroufá vracet. Z Egypta, země nejpočetnější, nejvýznamnější, neuprchl, ale moci tam pozbyl prezident Mubarak, nyní na nemocničním lůžku a potýkající se s obviněním  ze závažných zločinů. V Jemenu hněv lidu již nabyl třeskutou podobu a zraněný prezident odspěchal do lékařské péče v dosud relativně poklidném závětří saúdské monarchie. V Libyji kruťas Kaddáfí je ohrožen dost chaoticky si počínajícími povstalci, v jediném tomto druhu konfliktu, v němž se poněkud angažují některé NATO státy. A v Sýrii, dosud neukončený porod, ve stavu pořádné řezničiny, probíhá v režii prezidenta Bašara al-Assada, očního lékaře původním povoláním. Různé to tedy výviny, v porovnání s téměř totožným rozpadem režimů ve státech vědeckého socialismu v onom annus mirabilis 1989.