Přehled (40 článků)

Asie : Írán (IRN)

Qadisiyyat Saddam - Irácko-iránská válka 1. část

Irácko-íránská válka, známá i jako první válka v Zálivu, patří zcela jistě mezi nejdelší a nejkrvavější mezistátní ozbrojené konflikty nejen v oblasti Středního východu. Co do míry zabíjení, ničení a délky jí překoná jen nemnoho konfliktů. Bez ohledu na fakt že obě znepřátelené země přivedla téměř na pokraj ekonomického, sociálního a politického kolapsu, je v obou zemích součástí jejich národního mýtu. V Íránu se používají označení jako: „Jang-e Tahmilí“ - vnucená válka, či „Defá-e Mogchaddás“ – (doba) posvátné obrany. V Iráku za vlády Saddáma Husajna se toto období uctívalo jako Qādisiyyat Ṣaddām (قادسيّة صدّام) - jako moderní obdoba bitvy u Kádisije mezi muslimskými vojsky a armádou Sásanovské Persie. Ve svých důsledcích byla spouštěcím mechanizmem událostí, které o deset let později vyvrcholily obsazením Kuvajtu a následnou konfrontací Iráku z mezinárodním společenstvím pod vedením Spojených Států.
🪖︎ Mgr. Miloš Šípoš 🕔︎ 01.09.2008 👁︎ 25144

Íránská námořní strategie a výzbroj

Íránská námořní strategie je naprosto učebnicovým příkladem strategie sea denial. Vzhledem k možnostem a zdrojům Íránu je pro něj nejen výhodná, ale prakticky jediná možná. Ačkoli strategie odepření přístupu je svou podstatou asymetrická, Írán díky ní poměrně efektivně naplňuje hlavní požadavky na námořnictva dneška. 
🪖︎ Michal Mádl 🕔︎ 15.02.2012 👁︎ 22226

Irácko-iránská válka 9. část

Závěrečný díl článku o bojích mezi Irákem a Íránem popisuje události z let 1987-1988, včetně tragického incidentu, kdy v oblasti hlídkující americká loď sestřelila íránský civilní dopravní letoun, který zaměnila za vojenský.
🪖︎ Mgr. Miloš Šípoš 🕔︎ 15.09.2008 👁︎ 23905

Irácko-iránská válka 6. část

Další díl série o válce mezi Irákem a Íránem popisuje operace v letech 1981 a 1982, kdy Íránci začali stále více získávat iniciativu, zároveň ale propukly mocenské boje mezi jejich vůdci.
🪖︎ Mgr. Miloš Šípoš 🕔︎ 15.09.2008 👁︎ 19886

Geopolitika v Strednej Ázií

Stredná Ázia je ako z vojenského, tak aj z ekonomického hľadiska dôležitým regiónom o ktorý prejavujú veľmoci čoraz väčší záujem. Rozpad ZSSR mal za následok nezávislosť piatich stredoázijských republík, ktoré prirodzene začali hľadať nových spojencov a partnerov v medzinárodnom systéme. Angažovanie sa svetových a regionálnych mocností na seba nenechalo dlho čakať, pričom už čoskoro získal tento región príznačné označenie: Nový Balkán. Strategická pozícia, bohatá surovinová základňa, ale aj etnické a náboženské zloženie sú motívy kontinuálne prispievajúce k intenzifikácii súperenia hlavných medzinárodných hráčov v Strednej Ázií.
🪖︎ Peter Števkov 🕔︎ 15.02.2012 👁︎ 18525

Řinčení zbraněmi v Zálivu

Několik let trvající krize kolem íránského nukleárního programu nabyla v posledních týdnech zcela nové dynamiky, kdy za zvuků zatím stále ještě rétorické palby dochází k demonstracím síly íránského námořnictva a ozbrojených sil. V Evropě i USA se hlasitě spekuluje, zda se již nejedná o onen pomyslný kulminační bod, který definitivně nasměruje USA a potažmo některé jejich spojence na střet s Íránem. Realita je, jak už to tak obvykle bývá, mnohem složitější.
🪖︎ Michal Mádl 🕔︎ 13.02.2012 👁︎ 12197

Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: 10. Pád Rezy Šáha Pahlavího

Šáhův režim se stával postupem času stále více despotický. Na počátku vlády měl Rezá Šáh značnou veřejnou podporu napříč společenskými vrstvami. Oporou režimu se stala městská vrstva obchodníků bázáru, inteligence a byrokratického aparátu. Na rozdíl od Turecka se Írán stal vojenským režimem, kde armáda plnila nejen funkci donucovacího orgánu, ale zasahovala i do civilní správy. Šáhova politika od třicátých let vykazovala znaky despotismu, což se promítlo zejména ve vztahu k opozici.
🪖︎ Bc. Radka Mandoková 🕔︎ 17.12.2010 👁︎ 11523

Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: 8. Hospodářská modernizace a industrializace

Myšlenka modernizace je založená na teorii všestranného lidského pokroku, jehož nejviditelnějším a nejvíce hmatatelným výsledkem je hospodářský rozvoj, technologické inovace a ekonomický růst, které předpokládají pozdější rozvoj v kulturní a politické oblasti. Reformátoři první poloviny dvacátého století proto viděli v modernizaci státního hospodářství a průmyslu jeden z cílů svého úsilí. Nástroje k dosažení hospodářské prosperity se u jednotlivých hnutí lišily, avšak jejich společným jmenovatelem byla industrializace. Po první světové válce Turecko i Írán vycházely z podobných hospodářských podmínek převážně agrárních států s relativně zaostalým zemědělstvím a nepříznivou ekonomickou situací.
🪖︎ Bc. Radka Mandoková 🕔︎ 17.12.2010 👁︎ 11674

Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: 7. Role armády

Jedním z největších rozdílů mezi tureckou a íránskou modernizací je způsob udržování režimu, respektive úloha armády v reformním procesu. Tento faktor dobře ilustruje, nakolik byla změna společnosti vnucená silou a jaká je skutečná úroveň politické participace.
V Turecku lze od roku 1923 hovořit o civilní vládě, na rozdíl od Íránu, kde hrála armáda klíčovou roli a) jako proponent modernizace, b) jako nástroj udržení režimu.
🪖︎ Bc. Radka Mandoková 🕔︎ 17.12.2010 👁︎ 12061

Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: 6. Sekularizace

V sekularizační vlně muslimských států ve třicátých letech byly Turecko a Írán vůdčími státy laicizace. Nacionalističtí modernisté islámského světa považovali islám za důvod zaostalosti a inspirovali se západním modelem oddělení církve od státu, ve kterém spatřovali základ pokroku. Původně západní teze o negativním působení islámu na materiální pokrok se na přelomu devatenáctého a dvacátého století rozšířila v muslimských intelektuálních kruzích.
🪖︎ Bc. Radka Mandoková 🕔︎ 17.12.2010 👁︎ 16884

Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: 5. Nacionalismus

V obou státech je období modernizace neoddělitelně spjato s tureckým a íránským nacionalismem v dnešní podobě. Pro oba nacionalismy je charakteristická nacionalistická rétorika, důraz na jazykovou politiku s požadavkem jednotného jazyka a snaha o národní jednotu, i za cenu potlačování etnických menšin. Atatürk i Rezá Šáh zakládali svou legitimitu především na národnostním principu. V obou státech se jedná o období vytváření nacionalismu, respektive období tzv. národního obrození, tak jak jej definuje Ernest Gellner.
🪖︎ Bc. Radka Mandoková 🕔︎ 17.12.2010 👁︎ 26611

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více