Přehled (39 článků)

Přibližně do roku 2009 se předpokládalo, že nejlepší cestou k normalizaci turecko-arménských vztahů a potažmo k vyřešení patové situace na jižním Kavkaze, bude striktní oddělení jednotlivých sporných otázek. Arménie a Turecko spolu měly navázat diplomatické styky a otevřít společnou hranici bez jakýchkoli dalších podmínek, zejména těch souvisejících s konfliktem o Náhorní Karabach a událostmi z roku 1915. Celý proces se měl týkat pouze Turecka a Arménie, další státy neměly být zahrnuty ani nepřímo.

V případě sporu o Náhorní Karabach se ukázalo, že se jedná o etnický konflikt, ve kterém si karabašské území z historických a kulturních důvodů nárokují dvě země, a to Ázerbájdžán, na jehož území se oblast nachází, a Arménie, jejíž národnosti je dnes většina obyvatel Karabachu. Obě strany se pomocí odlišných interpretací historie pokouší prokázat svou dřívější přítomnost v Karabachu.

Výrazným mezníkem ve formování turecko-arménských vztahů se staly události v Osmanské říši na konci 19. století. Arménů zde v roce 1882 žilo 1,125 milionu, čímž tvořili 17,5 % obyvatel a podle ústavy měli statut samosprávného národa pod osmanskou suverenitou.

Ještě před definitivním rozpadem Sovětského svazu začaly na území Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky růst nepokoje, jejichž jádrem byl spor o Náhorní Karabach. Toto hornaté území si z historických a etnických důvodů přisvojuje jak ázerbájdžánský, tak arménský národ. Vyhlášení nezávislé Ázerbájdžánské a Arménské republiky v roce 1991 konflikt přiostřilo do takové míry, že propukl v několik let trvající válku, na jejímž konci byl Ázerbájdžán vojensky poražen a Arménie převzala kontrolu nad téměř pětinou ázerbájdžánského území.

Nevyřešený spor o Náhorní Karabach je hlavním činitelem vztahů mezi Ázerbájdžánem a Arménií a současně je stěžejní příčinou nestability celého regionu. Jedná se o hornatou oblast o rozloze 4 800 km², která se nachází na západě dnešního Ázerbájdžánu.

Jednou z hlavních příčin, které vyvolaly změnu stojících za změnou postavení turecké armády ve společnosti, byl vliv Evropských společenství (ES) na Turecko. Turecko bylo zemí spíše prozápadně orientovanou, ale hlavně díky odkazu Mustafy Kemala se stalo zemí, která se silně přikláněla západním demokraciím. Dá se říci, že v dnešní době mají tyto celky velmi dlouhou historii, co se společných vztahů týče. V následujících kapitolách podrobněji rozebereme jednotlivé fáze vztahů Turecka s ES/EHS/EU a vliv těchto vztahů na tureckou armádu a její postavení.

Jedna z příčin silného postavení armády v Turecku má své historické kořeny již v Osmanské říší, kde byla armáda velmi důležitou složkou tehdejší společnosti. Tento historický faktor dopomohl armádě k udržení silného postavení v moderním Turecku. Tou druhou a neméně důležitou příčinou byla role, jakou armáda sehrála při vzniku Turecka. Pod velením Mustafy Kemala to byla armáda, kdo zajistil vznik nového státu. Za jeho vlády získala armáda téměř úplnou suverenitu na státním aparátu. V Turecku v této době, a ani pozdější, nedošlo k začlenění armády pod civilní kontrolu. Tuto téměř úplnou suverenitu si armáda udržela po celé 20. století.

Pro pochopení role turecké armády v turecké společnosti je nutné se zamyslet nad tím, jaké byly příčiny jejího jednání a zda někdy jednala pouze ve svém zájmu, a nikoliv v zájmu společnosti. Proto se nyní budeme zabývat příklady jednotlivých vojenských převratů v novodobých dějinách Turecka.

Na podporu tvrzení, že i armáda může za určitých podmínek fungovat jako strážce svobody a modernizace, v našem případě sekularizace, je důležité nastínit, jaké jsou historické kořeny postavení armády v turecké společnosti, dát postavení armády do určitých hodnotových souvislostí dané země.

Klíčovým prvkem pro tuto práci je popsání role armády ve společnosti. Zde můžeme rozlišovat mezi klasickým pojetím jejího postavení a fungování, který odráží standardní demokratické systémy a aktivističtější pojetí, které odráží zkušenosti zejména z rozvojových zemí. Oběma teoriemi se budeme zabývat v této kapitole, nicméně obě dvě jsou pro tuto práci důležité. Pokud chceme zkoumat spory EU s Tureckem ohledně postavení armády, můžeme na tento konflikt nahlížet jako na střet těchto dvou teorií. Na závěr se pak v této kapitole budeme věnovat nevládním formám kontroly armády.