Přehled (106 článků)

Veľké bojarské a kniežacie rody boli v 14. a 15. st. oporami a zároveň i odporcami moskovskej dynastie. Moc veľkého moskovského kniežaťa ich chránila pred pustošivými miestnymi vojnami i nájazdmi kočovníkov, ale zároveň sa usilovali i o spoluúčasť na tejto moci. V tomto nejednoznačnom vzťahu bojarov k panovníkovi zreteľne prevážil po smrti Vasilija III. (1533) rešpekt k autorite trónu. Postavili sa za jeho vtedy trojročného syna Ivana a ani po smrti jeho matky Jeleny Glinskej (bola r. 1538 otrávená) ho neopustili. Vládli v jeho mene, obohacovali sa, ale právo neplnoletého panovníka nedovolili spochybniť. Obaja strýcovia malého Ivana - Jurij a Andrej, bratia Vasilija III. - skončili v hladomorni. Táto vernosť bojarov malému Ivanovi bola predovšetkým dielom ich egoizmu, ktorý velil podporovať vládcu, ktorý sám panovať nemohol. Tým sa mocným rodom otvárala cesta k ničím neobmedzenej oligarchickej vláde.

Článek zaznamenává vzpomínky dvou účastníků izraelsko-egyptského konfliktu, sovětských důstojníků, kteří veleli plro S-125 Něva a pojednává o činnosti sovětských specialistů, resp. přímo nově vytvořených útvarů PVO se sovětskými obsluhami na území Egypta a jejich působení proti izraelským letounům začátkem srpna 1970.

Dva spojenci z počátku studené války se postupně dostávali do větších a větších sporů, které nakonec přerostly do ozbrojených bojů na společných hranicích.

Pokus neostalinistů o zvrat nejen v SSSR, ale i v celém světě zkrachoval.

V neděli 18. srpna 1991 čtvrt hodiny před půlnocí zatelefonoval bezpečnostní poradce Brent Scowcroft prezidentu George Bushovi do letní rezidence v Kennebunkportu ve státu Maine: „Právě jsem poslouchal CNN. V Moskvě je státní převrat. Sesadili Gorbačova. Prý odstoupil z vážných zdravotních důvodů. Vedení státu se ujal Státní výbor pro výjimečný stav. Tento osmičlenný orgán vede dosavadní viceprezident Gennadij Janajev, jeho členy jsou předseda KGB Vladimir Krjučkov, ministerský předseda Valentin Pavlov, ministr vnitra Boris Pugo, ministr obrany Dmitrij Jazov a šéf vojenského-průmyslového komplexu Oleg Baklanov.“

První díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR snažící se zodpovědět základní otázku - "Jak moc byla tato pomoc pro SSSR přínosná?" Podle většiny názorů by Sovětský svaz Německo porazil i bez této pomoci. Je asi jasné, že tyto informace proudí především z řad komunistických historiků, nícméně jaká je vlastně realita?

Pruský král – filozof Fridrich Veliký, alias „starý Fric“ někdy kolem poloviny 18. století považoval ruská vojska za pouhé hordy barbarů. Bylo to ovšem ještě předtím, než jeho skvělá armáda zakusila hořkost porážek, které jí uštědřily pluky ruských „barbarů“ v bitvách sedmileté války (1756–1763), a kozáčtí koně se napájeli vodou ze Sprévy. Ale jak se to všechno přihodilo, si můžeme říct někdy jindy. Naše dnešní povídání je o tom, jak vyslanci západních mocností v Rusku ošálili své chlebodárce a jak se ruské loďstvo stalo pánem Černého moře.

Stručné nastínění situace ruského venkova na konci 19. a na počátku 20. století, která vedla k jednomu z největších zločinů bolševického režimu - k násilné kolektivizaci rolnictva.

Dvanáctý díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR, snažící se odhalit základní otázku -  „Jak moc byla pomoc v protiletadlových systémech pro SSSR přínosná?“ Po dlouhou dobu byla tato pomoc z výčtu spojenecké pomoci účelově vynechávána.

Třináctý díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR, snažící se odhalit základní otázku - jaké dopady na rozpočet státu měla spolupráce LL a dále, zaplatili Sověti někdy za masivní dodávky od Spojenců? Obojí problematika je do dnešních dnů interpretována laiky (např. politickými komentátory), politiky i historiky velmi kreativně.

Disertační práce se zaměřuje na obecné souvislosti agresivní akce pěti armád Organizace varšavské smlouvy vůči Československu v srpnu 1968. Na rozdíl od historiografií obecně protěžovaných ideologických rozporů se snaží nalézt vysvětlení celé akce v základních aspektech prosazování velmocenských zájmů Sovětského svazu, a to hlavně na vojensko-strategickém poli. Problémem při zpracování je však nedostatek primárních informačních zdrojů, jež dodnes podléhají nejpřísnějšímu utajení. K dispozici naproti tomu jsou informace, zahrnující teoretické rozbory doktrinálních otázek v odborném tisku. Hlavně však lze využít informací o praktické realizaci organizačních a koncepčních směrnic, které z doktrinálních a strategických koncepcí vycházely. Vzhledem k úzké provázanosti ozbrojených sil Organizace varšavské smlouvy lze také základní obrysy sovětských strategických koncepcí vypozorovat z jejich aplikace v československých podmínkách. Vzhledem ke zjevné kontinuitě sovětské zahraniční a vojenské politiky od třicátých do osmdesátých let lze definovat geopolitické aspekty aktivního sovětského působení na mezinárodní scéně. Sovětské politické i vojenské vedení, bez ohledu na ideologické odmítání termínů „geopolitika“ či „životní zájmy“, se jimi v zásadě řídilo. Práce tak ukazuje na významnou provázanost sovětských velmocenských ambicí zvláště s evopským, středomořským a blízkovýchodním prostorem.

Disertační práce se zaměřuje na obecné souvislosti agresivní akce pěti armád Organizace varšavské smlouvy vůči Československu v srpnu 1968. Na rozdíl od historiografií obecně protěžovaných ideologických rozporů se snaží nalézt vysvětlení celé akce v základních aspektech prosazování velmocenských zájmů Sovětského svazu, a to hlavně na vojensko-strategickém poli. Problémem při zpracování je však nedostatek primárních informačních zdrojů, jež dodnes podléhají nejpřísnějšímu utajení. K dispozici naproti tomu jsou informace, zahrnující teoretické rozbory doktrinálních otázek v odborném tisku. Hlavně však lze využít informací o praktické realizaci organizačních a koncepčních směrnic, které z doktrinálních a strategických koncepcí vycházely. Vzhledem k úzké provázanosti ozbrojených sil Organizace varšavské smlouvy lze také základní obrysy sovětských strategických koncepcí vypozorovat z jejich aplikace v československých podmínkách. Vzhledem ke zjevné kontinuitě sovětské zahraniční a vojenské politiky od třicátých do osmdesátých let lze definovat geopolitické aspekty aktivního sovětského působení na mezinárodní scéně. Sovětské politické i vojenské vedení, bez ohledu na ideologické odmítání termínů „geopolitika“ či „životní zájmy“, se jimi v zásadě řídilo. Práce tak ukazuje na významnou provázanost sovětských velmocenských ambicí zvláště s evopským, středomořským a blízkovýchodním prostorem.

Disertační práce se zaměřuje na obecné souvislosti agresivní akce pěti armád Organizace varšavské smlouvy vůči Československu v srpnu 1968. Na rozdíl od historiografií obecně protěžovaných ideologických rozporů se snaží nalézt vysvětlení celé akce v základních aspektech prosazování velmocenských zájmů Sovětského svazu, a to hlavně na vojensko-strategickém poli. Problémem při zpracování je však nedostatek primárních informačních zdrojů, jež dodnes podléhají nejpřísnějšímu utajení. K dispozici naproti tomu jsou informace, zahrnující teoretické rozbory doktrinálních otázek v odborném tisku. Hlavně však lze využít informací o praktické realizaci organizačních a koncepčních směrnic, které z doktrinálních a strategických koncepcí vycházely. Vzhledem k úzké provázanosti ozbrojených sil Organizace varšavské smlouvy lze také základní obrysy sovětských strategických koncepcí vypozorovat z jejich aplikace v československých podmínkách. Vzhledem ke zjevné kontinuitě sovětské zahraniční a vojenské politiky od třicátých do osmdesátých let lze definovat geopolitické aspekty aktivního sovětského působení na mezinárodní scéně. Sovětské politické i vojenské vedení, bez ohledu na ideologické odmítání termínů „geopolitika“ či „životní zájmy“, se jimi v zásadě řídilo. Práce tak ukazuje na významnou provázanost sovětských velmocenských ambicí zvláště s evopským, středomořským a blízkovýchodním prostorem.

9. díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR snažící se zodpovědět základní otázku: „Jak moc kritická byla v pomoc v tancích (především z Británie) pro SSSR v roce 1941 a 1942?“ Po dlouhou dobu byla tato část pomoci (tanky a letadla) Lend-Lease velmi podceňována a opomíjena. Teprve až výzkumy z roku 2006 vnesly nové světlo do této problematiky.

10. díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR.

„Sovětský svaz by se bez dodávek spojeneckých letadel v kritické situaci neobešel!“ vs. „Dodávky letadel tvořily pro Sovětský svaz pouze 2 % všech strojů.“
Toto jsou pouze dva z celkových pohledů na problematiku dodávek letecké techniky v rámci Lend Lease. Jaké jsou však reálné údaje a data za roky 1941 a 1942?

11. díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR.
„Sovětský svaz by se bez dodávek spojeneckých letadel v kritické situaci neobešel!“ vs. „Dodávky letadel tvořily pro Sovětský svaz pouze 2 % všech strojů.“
Toto jsou pouze dva z celkových pohledů na problematiku dodávek letecké techniky v rámci Lend Lease. Jaké jsou však reálné údaje a data za roky 1941 a 1942?

Disertační práce se zaměřuje na obecné souvislosti agresivní akce pěti armád Organizace varšavské smlouvy vůči Československu v srpnu 1968. Na rozdíl od historiografií obecně protěžovaných ideologických rozporů se snaží nalézt vysvětlení celé akce v základních aspektech prosazování velmocenských zájmů Sovětského svazu, a to hlavně na vojensko-strategickém poli. Problémem při zpracování je však nedostatek primárních informačních zdrojů, jež dodnes podléhají nejpřísnějšímu utajení. K dispozici naproti tomu jsou informace, zahrnující teoretické rozbory doktrinálních otázek v odborném tisku. Hlavně však lze využít informací o praktické realizaci organizačních a koncepčních směrnic, které z doktrinálních a strategických koncepcí vycházely. Vzhledem k úzké provázanosti ozbrojených sil Organizace varšavské smlouvy lze také základní obrysy sovětských strategických koncepcí vypozorovat z jejich aplikace v československých podmínkách. Vzhledem ke zjevné kontinuitě sovětské zahraniční a vojenské politiky od třicátých do osmdesátých let lze definovat geopolitické aspekty aktivního sovětského působení na mezinárodní scéně. Sovětské politické i vojenské vedení, bez ohledu na ideologické odmítání termínů „geopolitika“ či „životní zájmy“, se jimi v zásadě řídilo. Práce tak ukazuje na významnou provázanost sovětských velmocenských ambicí zvláště s evopským, středomořským a blízkovýchodním prostorem.

Disertační práce se zaměřuje na obecné souvislosti agresivní akce pěti armád Organizace varšavské smlouvy vůči Československu v srpnu 1968. Na rozdíl od historiografií obecně protěžovaných ideologických rozporů se snaží nalézt vysvětlení celé akce v základních aspektech prosazování velmocenských zájmů Sovětského svazu, a to hlavně na vojensko-strategickém poli. Problémem při zpracování je však nedostatek primárních informačních zdrojů, jež dodnes podléhají nejpřísnějšímu utajení. K dispozici naproti tomu jsou informace, zahrnující teoretické rozbory doktrinálních otázek v odborném tisku. Hlavně však lze využít informací o praktické realizaci organizačních a koncepčních směrnic, které z doktrinálních a strategických koncepcí vycházely. Vzhledem k úzké provázanosti ozbrojených sil Organizace varšavské smlouvy lze také základní obrysy sovětských strategických koncepcí vypozorovat z jejich aplikace v československých podmínkách. Vzhledem ke zjevné kontinuitě sovětské zahraniční a vojenské politiky od třicátých do osmdesátých let lze definovat geopolitické aspekty aktivního sovětského působení na mezinárodní scéně. Sovětské politické i vojenské vedení, bez ohledu na ideologické odmítání termínů „geopolitika“ či „životní zájmy“, se jimi v zásadě řídilo. Práce tak ukazuje na významnou provázanost sovětských velmocenských ambicí zvláště s evopským, středomořským a blízkovýchodním prostorem.

Disertační práce se zaměřuje na obecné souvislosti agresivní akce pěti armád Organizace varšavské smlouvy vůči Československu v srpnu 1968. Na rozdíl od historiografií obecně protěžovaných ideologických rozporů se snaží nalézt vysvětlení celé akce v základních aspektech prosazování velmocenských zájmů Sovětského svazu, a to hlavně na vojensko-strategickém poli. Problémem při zpracování je však nedostatek primárních informačních zdrojů, jež dodnes podléhají nejpřísnějšímu utajení. K dispozici naproti tomu jsou informace, zahrnující teoretické rozbory doktrinálních otázek v odborném tisku. Hlavně však lze využít informací o praktické realizaci organizačních a koncepčních směrnic, které z doktrinálních a strategických koncepcí vycházely. Vzhledem k úzké provázanosti ozbrojených sil Organizace varšavské smlouvy lze také základní obrysy sovětských strategických koncepcí vypozorovat z jejich aplikace v československých podmínkách. Vzhledem ke zjevné kontinuitě sovětské zahraniční a vojenské politiky od třicátých do osmdesátých let lze definovat geopolitické aspekty aktivního sovětského působení na mezinárodní scéně. Sovětské politické i vojenské vedení, bez ohledu na ideologické odmítání termínů „geopolitika“ či „životní zájmy“, se jimi v zásadě řídilo. Práce tak ukazuje na významnou provázanost sovětských velmocenských ambicí zvláště s evopským, středomořským a blízkovýchodním prostorem.

Sedmý díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR snažící se zodpovědět základní otázku: „Jak moc kritická byla pro SSSR pomoc v logistice?“ Velmi často analyzovaná kapitola zejména s ohledem na dodávky nákladních automobilů, nicméně lehce opomíjená v části věnované železnici a celkové železniční infrastruktury.

Osmý díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR snažící se zodpovědět základní otázku: „Jak moc kritická byla pro SSSR pomoc v logistice?“ Tento díl je věnován především železnici a celkové železniční infrastruktuře.