Přehled (4 článků)

Opancéřovaný stíhací letoun, pouze prototyp. Jeho koncepce vycházela z několika leteckých soubojů mezi Il-2 a bombardéry Luftwaffe. Letoun se ukázal být jako neperspektivní, protože ve vzduchu by dokázal dostihnout pouze staré bombardéry německého letectva.

V souvislosti s neúspěšnými španělskými zkušenostmi s bojovým využitím průzkumných letadel a stíhaček pro přímou leteckou podporu vojsk v podmínkách silné nepřátelské protivzdušné obrany 16. prosince 1937 náčelník výzbroje a materiálně–technického zásobování VVS KA při tvorbě plánu experimentální konstrukce letadel na rok 1938 a odborníci - vojenský inženýr 1. stupně P. A. Losjukov a vojenský inženýr 2. stupně P. V. Rudincev, se vší svou ostrostí nastolili otázku okamžitého zahrnutí do plánu výstavbu speciálního útočného letounu, „... operujícího v malé výšce a disponujícího výkonnými útočnými a obrannými zbraněmi a s motorem, který vyvíjí maximální výkon u země ...“

Poté, co v roce 1948 na stíhačce MiG-15 (I-310, C) překonal rychlostní limit tisíc kilometrů, v OKB-155 v čele s hlavním konstruktérem A. I. Mikojanem společně se specialisty CAGI téměř okamžitě nastínil opatření k jeho dalšímu zvýšení. Již 26. července 1949 stoupá do vzduchu prototyp stíhačky MiG-17 (I-330, SI).

Na počátku roku 1943 začalo být velení sovětského letectva jasné, že bitevní letouny Iljušin Il-2 bude potřeba brzy nahradit typem daleko výkonnějším. Protože bitevní letouny zajišťující přímou leteckou podporu bojujícím jednotkám byly v taktice používané sovětskými vojsky nenahraditelné, vydal v květnu roku 1943 J. V. Stalin příkaz zkonstruovat letoun, který by mohl nahradit typ Il-2 ve výzbroji frontového letectva.