Přehled (26 článků)

Po porážce v první světové válce přestalo být Německo monarchií. Byla vytvořena tzv. Výmarská republika. Ta se na začátku dvacátých let zmítala v obrovské krizi.
Jako vždy využívaly neutěšené hospodářské situace extrémní síly. Obrovsky vzrostl význam extrémní levice představované komunisty. Proti nim se formovaly ostře nacionalistické síly. Boj mezi komunisty a jednotkami tzv. Freikorpsu byl na německých ulicích denním úkazem.

Atentát na Heydricha byla úspěšná diverzní akce výsadkářů Operace Anthropoid exilových československých branných sil za druhé světové války, cílem atentátu byl prominentní nacista, zastupující říšský protektor a šéf RSHA Reinhard Heydrich. Atentát provedli 27. května 1942 v Praze-Libni Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří byli pro tento úkol speciálně vycvičeni ve Velké Británii.

Efekt atentátu byl veliký. Každého zarazily potoky krve, které Němci prolévali a právě ty způsobily, že Británie anulovala Mnichovskou dohodu. Po tomto krveprolití si už nikdo nedokázal představit, že by Češi a Němci mohli žít pokojně v jednom státě a to má vliv třeba na poválečný odsun Němců. Vyvraždění Lidic a Ležáků zapůsobilo na celé světové mínění, zvedla se vlna sympatií k celému našemu národu. V tomto ohledu musím atentát hodnotit jednoznačně pozitivně. Heydrich byl zločinec, kterému se dostalo zaslouženého trestu.

Zatímco Oblt. Walter Horten sloužil roku 1940 coby technický důstojník v řadách stíhací skupiny I./JG 26 a nejstarší sourozenec Oblt. Wolfram Horten zahynul 21. května během západního tažení jako příslušník bombardovací skupiny I./KGr. 126, nejmladší Reimar působil v hlubokém zázemí.

Bratři Walter a Reimar Hortenovi patřili mezi nejzajímavější osobnosti letectví z času Velkoněmecké říše. Spojovali v sobě dávku nefalšovaného leteckého entuziazmu se vzácnou schopností využívat ve svůj prospěch specifik administrativního aparátu své vlasti. Nacistickému Německu je zcela oprávněně vyčítána přebujelá byrokracie a téměř byzantské vazby uvnitř režimu, zakládající se na složitém předivu protekcí a skupinových zájmů (stačí připomenout neformální „bratrstvo“, které v prvních letech války u Luftwaffe vytvářeli bývalí veteráni Legionu Condor). Toto klima nicméně za války pomáhalo Hortenům, pohybujícím se mimo zavedené letecké společnosti, v jejich práci. Zde byl cenným přínosem organizačně velmi schopný Walter, který udržoval dobré vztahy na říšském ministerstvu letectví (RLM) a také s hlavním zbrojmistrem letectva Ernstem Udetem (jeho sekretářku, slečnu von der Groebenovou si posléze, roku 1943, vzal za manželku). Reimar, coby talentovaný konstruktér-samouk, ve dvojici zase představoval tvůrčího ducha stojícího za technickými řešeními letadel specifické koncepce, které oba bratři doslova upsali duši – samokřídlům.

Friedrich August Freiherr von der Heydte se stal legendou německých výsadkových vojsk. Během 2. světové války bojoval na všech evropských bojištích i v severní Africe. Pro své silné katolické přesvědčení získal přezdívku "výsadkář s růžencem".

Čtrnáckrát byl raněn. Operoval s deseti tanky 150 km za sovětskou frontou a beze ztrát se vrátil na základnu. Na severu východní fronty se zmocnil Tukumi, města, které mělo velký význam pro další operace a bylo považováno skoro za nedobytné. Strachwitz protivníka obelstil, město obešel a bleskově zaútočil. Jeho tanky se s rachotem řítily ulicemi, ve kterých stálo 50 tanků typu T-34 a SU-85 s hlavněmi namířenými na západ. V několika minutách stály v jednom plameni. Byl bezpochyby nejnápadidějším tankovým velitelem, mistrem “malého boje“, v němž na svou pěst s několika málo tanky dosahoval neuvěřitelných úspěchů.

Plné znění Hitlerovy závěti. Upozorňujeme, že pokud se Vám na tomto textu nebude zdát něco v pořádku, blázen nebyl překladatel, ale autor…

5. Vztah vůdce a strany

Dle nacistické a fašistické ideologie byla zavedena autorita, kterou lze zjednodušeně charakterizovat slavným výrokem Josepha Goebbelse „Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce“ („Ein Volk, ein Reich, ein Führer“). Vůle vůdce na základě této teze měla splývat s vůlí státu, měla být všudypřítomná, všeobecně zavazující. Nacisté i fašisté to odůvodňovali iracionálním argumentem, že právě vůdce je nejlépe schopen interpretovat vůli národa. Otázka, zda může vůle celého národa být identická s vůlí jedince v podobě duceho či führera zůstala nezodpovězena.

Závěr

Obě zkoumané ideologie se od svého zrodu dynamicky vyvíjely, přičemž v jejich rámci docházelo k neustálému sváru protichůdných ideologických prvků. To nám znemožňuje dané ideologie objektivně uchopit, nicméně v každém případě se jednalo o zcela nové myšlenkové směry. Hnutí, jež z těchto směrů vzešla, představovala fenomén, s nímž meziválečná Evropa ovlivněna vírou moderny v neomezený pokrok nepočítala, neměla s ním zkušenost, tudíž ani nebyla schopna adekvátně reagovat na jeho destruktivní působení. Fašismus a nacismus reprezentovaly radikální odklon od dobového liberalismu, který jakožto sociální i ekonomický systém moderny v důsledku druhé světové války selhal.

4. Strana

Jak je řečeno v první kapitole, italští fašisté od počátku neusilovali, ba se dokonce stavěli proti etablování fašismu parlamentní cestou. Fasci di Combattimento vzniklo ve své podstatě jako „antistrana“, bez konkrétního politického programu. Tento charakter politické beztvárnosti vystihuje Mussoliniho článek otištěný v katolických novinách v létě 1918, v němž stálo „povolujeme si být revolucionáři i rovnostáři, (...) vše podle okolností, času, místa a prostředí“.

3. Vůdcovský princip

Podle dobových svědectví Mussolini disponoval šarmem, schopností obratných politických kompromisů a zároveň vytříbeným pudem sebezáchovy smíšeným s dobrou organizační schopností a intuicí pro efektivní delegování kompetencí. V porovnání s Hitlerem to byl však spíše výkonný administrativní pracovník než typ řečníka, jenž objíždí masová setkání a okouzluje davy ohnivou rétorikou. Hitlerovi chyběla právě ona pečlivost a důslednost při plnění běžných úředních povinností hlavy státu, naproti tomu byl lepším stratégem, energičtějším vůdcem i řečníkem a navíc mu na rozdíl od Mussoliniho potřebná schopnost vybudovat si naprostou autoritu. Uměl pracovat s masami prostřednictvím masových veřejných schůzí i terorizace odpůrců nacistickými oddíly.

2. Pojetí státu

Hnutí Fasci di Combattimento vzniklo 23. března 1919, kdy se sešlo okolo tří set lidí, aby vyhlásilo válku socialismu. Cesta k uchopení moci byla ovšem pro italské fašisty v následujících letech velmi trnitá - přesto se jim podařilo převzít moc o jedenáct let dříve, nežli nacistům v Německu.

Úvod

Mocenská struktura uplatňovaná po nástupu fašismu v Itálii je do jisté míry odlišná od té, jež byla aplikována v nacistickém Německu. Přesto mají mnozí sociálně vědní teoretici tendenci při výkladu fašismu oba typy ideologie slučovat. V bakalářské práci se chci pokusit odpovědět na otázku, který z těchto dvou režimů se při praktickém uplatnění více blížil svému ideologickému pojetí vztahu vůdce a strany.

1. Definice fašismu a nacismu

Slovo fašismus je odvozeno z latinského fasces a je označením pro svazek prutů ovázaných okolo sekery, kterou ve starém Římě před sebou nechávali nosit vysocí úředníci jakožto znamení své významné společenské funkce. Dále zde máme italské pojmenování fascio pro otep či svazek, jež používali italští revolucionáři v devatenáctém století a v období první světové války také mnoho italských aktivistů zabývajících se různorodými činnostmi. Fašistické hnutí Fasci di Combattimento, o kterém pojednává tato práce, ovšem vzniklo 23. března 1919 v Miláně, kdy se v budově Milánského průmyslového a obchodního svazu na Piazza San Sepolcro sešli váleční veteráni, futurističtí intelektuálové a syndikalistéI v čele s Mussolinim, aby „vyhlásili válku socialismu, neboť se protiví nacionalismu".

Životopis Adolfa Hitlera do jeho prvního zatčení po nepovedeném puči v roce 1923.

strukturovaný životopis General der Panzertruppe Traugott Herr.

nemecký fyzikálny chemik, "otec chemických zbraní"

Od nynějška osobně přebírám velení celého Wehrmachtu.

Další z projevů A. Hitlera, krátce po vypuknutí Druhé světové války