Maďarsko (HUN)

Dolní Morava nemá dnes nic společného s dnešní Moravou. Dolní Morava, tento málo známý název (název zmiňován v knize Lubomíra E.Havlíka: Kronika o Velké Moravě, vyšla r.1993), tak bylo kdysi nazýváno území při dolním levém břehu řeky Moravy, a to území dnešního Slovenska, jihu Polska (severní Orava a severní Spiš, které do roku 1918 byly součástí Uher a poté Polska) a severu Maďarska (pohoří Matra a Bükk a vinařská oblast Tokaj). Dolní Morava byla vždy v určitých obdobích součástí našeho Českého státu.

Střední Evropa 1914-1920 - krvavý návrat ze zapomnění.

Slováci jako Čechoslováci.

Připojení Slovenska nebylo žádnou procházkou růžovým sadem.

Legionáři, domobrana, fronťáci, Češi, Moraváci i Slováci.

Hurá na Bratislavu a Košice!

Na vojensky obsazených územích vládne Československo až po Košice.

1918-1920: "Trma-vrma" všude okolo nás.

Bolševici táhnou na Evropu.

Poražený Wotan.

Rudá záře nad Komárnem.

Ani „gulášový komunismus“ neměl šanci na přežití.

Pražská defenestrácia z mája 1618 sa stala predohrou dlhotrvajúceho konfliktu, ktorý pohltil postupne celú strednú Európu. Kontinent sa stal arénou rozsiahleho mocenského zápasu. Dvoch silných koalícii štátov. Tento zápas neobišiel ani územie dnešného Slovenska. Do tridsaťročnej vojny bol vtedajšie Uhorsko vtiahnuté počas druhého protihabsburského povstania pod vedením Gabriela Betlena.

Sedemnáste storočie v našich dejinách bolo obdobím veľmi dramatických udalostí. Habsburská dynastia sa snažila vybudovať z Uhorska absolutistický štát. To znamenalo likvidáciu životných záujmov uhorskej šľachty, ktorá sa tvrdo postavila na odpor. V boji o charakter uhorskej spoločnosti sa v zmätenej dobe plnej náboženských a politických konfliktov obe strany stretli v úpornom zápase, ktorý trval celé storočie.

Písal sa rok 1643 a vyčerpávajúci  konflikt, neskôr nazvaný Tridsaťročná vojna v Európe vstúpil do svojej poslednej fázy. Habsburská armáda bola plne zamestnaná bojmi proti švédskym a francúzskym jednotkám. To bola príhodná chvíľa pre ďalšie vystúpenie uhorskej šľachty, ktorá cítila silný tlak cisárskeho absolutizmu a  opäť sa chystala do boja za svoje privilégia a náboženskú slobodu. V jej čele sa ocitol nové sedmohradské knieža Juraj Rákoczi.

V roku 1664 sa Uhorsko znova začalo otriasať politickými a náboženskými nepokojmi. Vašvársky mier uzavretý s Tureckom, nahneval uhorských veľmožov. Mierne podmienky si podľa ich mienky Turci nezaslúžil. Uhorskej šľachte zostali na tureckom území mnohé majetky, ku ktorým sa teraz nemohli dostať. Mier s Osmanmi považovali za nazáujem z cisárovej strany o uhorské záležitosti. Nadšení neboli ani z prítomnosti žoldnierskych vojsk, či vytláčania uhorskej šľachty y mocenských pozícii.

V posledných rokoch 17. storočia sa zdal triumf habsburskej moci v  Uhorsku spečatený a nezvratný. Uhorská šľachta bola pokorená a  odstavená od politickej moc. Uhorské stavy museli prežrieť nejednu horkú pilulku. Bolo zrušené právo na odpor voči panovníkovi, ktoré šľachte dovtedy zaručovala Zlatá Bula Ondreja II. Šľachtu provokoval aj nový zákon o dedičnosti uhorskej koruny v habsburskej dynastii pre všetkých jej mužských členov. Sociálne problémy a dôsledky predchádzajúcich nepokojov a vojen ožobráčili všetky vrstvy spoločnosti, čo spôsobovalo  všeobecnú nespokojnosť. Samozrejme,problémy každej spoločenskej vrstvy pramenili v iných príčinách. Napriek tomu sa Uhorsko postupne menilo na sud pušného prachu, ktorý iba čakal na svoju iskru, aby explodoval.

Po 1. světové válce se o Podkarpatskou Rus vedly tvrdé boje. Nic na tom nemění ani skutečnost, že ne vždy se při nich střílelo.

Jelikož v dnešní době je většině společnosti zcela neznáma existence vojenského konfliktu Československa s Maďarskem v letech 1918 - 1919, rozhodl jsem se před časem zpracovat k tomuto tématu podrobnou studii. Po několika letech usilovné práce s pátráním v různých pramenech, konfrontováním faktů i cest přímo do míst bojů, předkládám po mnoha potížích pro širokou veřejnost zpracovanou látku této války, která si mnohdy v ničem nezadala s boji právě skončené I. světové války.

Ticho před bouří.

Československé jednotky nakonec byly u Salgótarjánu přesilou maďarského vojska odraženy. Podívejme se v krátkosti i na příčiny tohoto nezdaru. Následovala rychlá a silná maďarská ofenzíva proti československé armádě na Slovensku, s následně vedenými ústupovými boji čs. armády. Po neúspěšné obraně byl tehdy ztracen také Miškovec. Maďarská ofenzíva směřovala následně dále, směrem do nitra Slovenska...

Z politických i praktických důvodů svěřila počátkem června 1919 čs. vláda velení vojska na Slovensku do rukou francouzské vojenské mise. Následně francouzský generál Pellé přebírá 4. 6. 1919 velení nad čs. armádou na Slovensku od italského generála Picciona. Boje čs. jednotek na přelomu květen - červen 1919 v západním úseku s maďarským V. armádním sborem.

Boje v západním úseku pokračují a vrcholí operací k dobytí Levic. První a druhý neúspěšný pokus k dobytí Levic.

Boje o Nové Zámky počátkem června 1919. Další dobrovolníci přicházejí na Slovensko. Třetí útok k dobytí Levic na základě vypracovaného plánu se zapojením záloh a jeho zastavení 24. 6. 1919. Nástup II. divize plukovníka Šnejdárka.

Červnové boje domácí 2. divize v oblasti Zvolena a Bánske Štiavnice. Boje u Tisovce. Postup 2. divize ze směru Zvolen a Bánska Štiavnice na Levice, k poutání pozornosti maďarské obrany a ulehčení postupu plánovanému třetímu útoku na Levice.

Ve druhé polovině června 1919 pokračovaly i těžké boje u Nových Zámků. Tyto boje patřily k nejtvrdším bojům konfliktu.

Červnové boje roku 1919 na východním slovenském úseku. Boje s maďarskými jednotkami při jejich snaze prorazit východním Slovenskem dále na sever až k ruské rudé armádě. Těžký boj u Kysaku.

Červnové tvrdé boje v oblasti Slovenského Nového Mesta. Maďaři se probíjejí díky své přesile východním Slovenskem až takřka k polským hranicím - slabší československé jednotky houževnatým bojem ustupují. Hrozba spojení maďarské a ruské rudé armády je vážná. Boje v okolí Košic a Prešova. Pod patronátem Maďarské republiky rad vzniká na východním Slovensku v Prešově 16. 6. 1919 Slovenská republika rad. V těžké situaci se odhodlaně československé jednotky, mnohdy zcela bez potřebného vybavení, opakovaně pokoušejí o útoky proti přesile k zaražení maďarského postupu. Situace je kritická...

Intervence Pařížské mírové konference k zastavení války mezi Československem a Maďarskem. Potvrzení československých hranic. Příměří 24. 6. 1919, zastavení bojů. Československá armáda obsazuje znovu celé Slovensko. V Maďarsku se hroutí bolševická vláda a naplno propuká již několik týdnů existující krize. Obsazení bratislavského předmostí Petržalky 14. 8.1919.

První dobrovolníci

Československá armáda obsazuje opět jižní Slovensko po ukončení bojů v létě 1919. Pomoc maďarskému Salgótarjánu v srpnu 1919. Rozbor situace československé armády v uplynulých bojích konfliktu. Bilance ztrát. Velký Trianon 4. 6.1920.

Obsazení západního a východního Slovenska domácím čs. vojskem

Když 25. 11. 1918 převzal plk. Schöbl funkci vrchního československého velitele na Slovensku od gen. Štiky (jenž měl do té doby velení nad všemi dislokovanými čs. jednotkami na Slovensku), reorganizoval částečně své jednotky do pravidelné armádní struktury, do níž určil jednotlivé velitele. Dále zřídil pro podporu jednotek na Slovensku záložní sklady výstroje a výzbroje u Uherského Hradiště a postaral se o vybavení svých jednotek alespoň tím nejnutnějším, protože výstroj a výzbroj jednotek byla velmi slabá ...

Zbývaly dvě hlavní bašty odporu na východním Slovensku – Prešov a Košice. Navíc v Košicích bylo sídlo Dvortsákovy samozvané Slovenské ľudové republiky a dále maďarské sborové velitelství. Maďarská strana využívala čas svého působení v Košicích k přípravě obrany, především však k odvážení majetku všeho možného druhu do Maďarska. Tak byl ztrácen mnohdy velmi cenný státní majetek. Již dopředu však z rozkazu italského gen. Piccioneho bylo obsazení Košic a Prešova vyhrazeno čs. armádnímu legionářskému sboru z Itálie, který se koncem roku vrátil do vlasti.

S připravovaným obsazením jižního Slovenska na demarkační linii se čekalo na příjezd čs. armádního legionářského sboru z Itálie. Důvodem byla jak vysoká bojová hodnota sboru, který byl i dobře vyzbrojen, tak i to, že pro tuto akci osvobozeneckého charakteru byl sbor čs. vládou vybrán pro vysokou morální úroveň ...

Po obsazení Bratislavy legionářským 33. střeleckým plukem dorazily do města také II. a III. prapor legionářského 39. střeleckého pluku, který dosud byl v Zohoru a Stupavě jako záloha při operaci k obsazení Bratislavy ...

I celé jaro 1919 se Maďarsko stále snažilo prezentovat před světem nechuť Slováků žít v Československu. Docházelo k vyvolávání nepokojů. Problémy však měla i maďarská strana. Rychle organizovala svou armádu, která se po převzetí vlády bolševiky přetvořila na rudou armádu po sovětském vzoru. Nakonec Maďarsko proti Československu nasadilo dvě třetiny svých sil. V bojích to znamenalo i více než dvojnásobnou přesilu maďarských jednotek proti československým.

Po zajištění slovenského území československou armádou zkoušela maďarská armáda krátkými výpady bojeschopnost československých jednotek. Přicházely tehdy další posily včetně čs. legionářů z Francie. Maďarské jednotky se stahovaly až do vnitrozemí, hlouběji za určenou demarkační linii, než musely. Velitel čs. armády na Slovensku gen. Piccione vypracoval plán obsazení "území nikoho", který následně byl proveden. Maďarské straně se tak dostalo vítané záminky k útoku. 21. 3. 1919 také došlo v Maďarsku k revoluci a moci se ujali bolševici. Vznikla tak Maďarská republika rad po sovětském vzoru...

Navzdory nadpisu nebudu, jak by možná mnohý čekal, zabývat se situací dnešní, kterou by tak zřejmě mnohý občan označil. Naše republika zažívala však doby i mnohem těžší, na což pro dnešní hektickou dobu zapomínáme.