Main Menu
User Menu

Turecko (TUR)

Články

Armáda jako strážce demokracie? Případ Turecka

Armáda je v dnešním čase, a zvláště pak u nás, často vnímána jako prvek ve společnosti takřka nadbytečný, nebo jí není pozornost věnována vůbec žádná. Nejsme v tom příliš výjimeční, v západním světě totiž nepanuje kladný názor na armádu, která aktivně zasahuje do politického života dané země.

Armáda jako strážce demokracie? Případ Turecka: 1. Armáda a demokracie

Armáda a demokracie

Klíčovým prvkem pro tuto práci je popsání role armády ve společnosti. Zde můžeme rozlišovat mezi klasickým pojetím jejího postavení a fungování, který odráží standardní demokratické systémy a aktivističtější pojetí, které odráží zkušenosti zejména z rozvojových zemí. Oběma teoriemi se budeme zabývat v této kapitole, nicméně obě dvě jsou pro tuto práci důležité. Pokud chceme zkoumat spory EU s Tureckem ohledně postavení armády, můžeme na tento konflikt nahlížet jako na střet těchto dvou teorií. Na závěr se pak v této kapitole budeme věnovat nevládním formám kontroly armády.

Armáda jako strážce demokracie? Případ Turecka: 4. Turecko a EU

Turecko a EU

Jednou z hlavních příčin, které vyvolaly změnu stojících za změnou postavení turecké armády ve společnosti, byl vliv Evropských společenství (ES) na Turecko. Turecko bylo zemí spíše prozápadně orientovanou, ale hlavně díky odkazu Mustafy Kemala se stalo zemí, která se silně přikláněla západním demokraciím. Dá se říci, že v dnešní době mají tyto celky velmi dlouhou historii, co se společných vztahů týče. V následujících kapitolách podrobněji rozebereme jednotlivé fáze vztahů Turecka s ES/EHS/EU a vliv těchto vztahů na tureckou armádu a její postavení.

Armáda jako strážce demokracie? Případ Turecka: Úvod

Armáda je v dnešním čase, a zvláště pak u nás, často vnímána jako prvek ve společnosti takřka nadbytečný, nebo jí není pozornost věnována vůbec žádná. Nejsme v tom příliš výjimeční, v západním světě totiž nepanuje kladný názor na armádu, která aktivně zasahuje do politického života dané země.

Armáda jako strážce demokracie? Případ Turecka: Závěr

Závěr

Jedna z příčin silného postavení armády v Turecku má své historické kořeny již v Osmanské říší, kde byla armáda velmi důležitou složkou tehdejší společnosti. Tento historický faktor dopomohl armádě k udržení silného postavení v moderním Turecku. Tou druhou a neméně důležitou příčinou byla role, jakou armáda sehrála při vzniku Turecka. Pod velením Mustafy Kemala to byla armáda, kdo zajistil vznik nového státu. Za jeho vlády získala armáda téměř úplnou suverenitu na státním aparátu. V Turecku v této době, a ani pozdější, nedošlo k začlenění armády pod civilní kontrolu. Tuto téměř úplnou suverenitu si armáda udržela po celé 20. století.

Geopolitika v Strednej Ázií

Stredná Ázia je ako z vojenského, tak aj z ekonomického hľadiska dôležitým regiónom o ktorý prejavujú veľmoci čoraz väčší záujem. Rozpad ZSSR mal za následok nezávislosť piatich stredoázijských republík, ktoré prirodzene začali hľadať nových spojencov a partnerov v medzinárodnom systéme. Angažovanie sa svetových a regionálnych mocností na seba nenechalo dlho čakať, pričom už čoskoro získal tento región príznačné označenie: Nový Balkán. Strategická pozícia, bohatá surovinová základňa, ale aj etnické a náboženské zloženie sú motívy kontinuálne prispievajúce k intenzifikácii súperenia hlavných medzinárodných hráčov v Strednej Ázií.

K sestřelu tureckého letounu F-4 Phantom

Vyhrocená situace v souvislosti s nepokoji v Sýrii nabyla v posledních dnech nové dimenze, když syrská protivzdušná obrana (PVO) sestřelila turecký letoun F-4 Phantom II. Turecko žádá konzultace na půdě Severoatlantické aliance pod hlavičkou článku čtyři Washingtonské smlouvy. Celá situace zůstává dosti nepřehlednou a tak se portál sekuriťáci.cz snaží podat alespoň hrubý souhrn událostí a nastínit možné scénáře k čemu vlastně došlo.

Komparace tureckého a íránského modern. proc.: 2. Teoretický koncept modernizace

Na základě Shilsovy klasifikace modernizačních režimů bývají Atatürkovo Turecko a Írán Rezy Šáha Pahlavího řazeny mezi modernizační oligarchie. Ty se vyznačují silnou autoritativní vládou a jistými prvky pluralitního parlamentarismu, které jsou však jen formální. Předpokladem modernizační oligarchie je existence silné elity, disponující účinným nástrojem k udržení stability, zejména vojenskými složkami, které jsou často součástí této elity.

Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu

Bakalářská práce „Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: Mustafa Kemal Atatürk a Rezá Šáh Pahlaví“ se zabývá otázkou turecké a íránské modernizace v meziválečném období a srovnává politické postupy při modernizaci těchto dvou muslimských států. Cílem práce je pomocí komparativní metody objasnit důvody, proč byla modernizace v prvním případě úspěšná a v druhém nikoliv. Práce vychází ze srovnání výchozích podmínek pro zahájení reforem a pokračuje analýzou stěžejních témat obou modernizací. Tato témata jsou především role nacionalismu, sekularizační reformy, společensko-ekonomické reformy a westernizace. V neposlední řadě se práce zabývá povahou režimu a soustředí se zejména na roli vůdců Mustafy Kemala Atatürka a Rezy Šáha Pahlavího.

Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: 10. Pád Rezy Šáha Pahlavího

Šáhův režim se stával postupem času stále více despotický. Na počátku vlády měl Rezá Šáh značnou veřejnou podporu napříč společenskými vrstvami. Oporou režimu se stala městská vrstva obchodníků bázáru, inteligence a byrokratického aparátu. Na rozdíl od Turecka se Írán stal vojenským režimem, kde armáda plnila nejen funkci donucovacího orgánu, ale zasahovala i do civilní správy. Šáhova politika od třicátých let vykazovala znaky despotismu, což se promítlo zejména ve vztahu k opozici.

Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: 3. Nástup k moci a legitimita

Vzhledem k tomu, že komparace výchozích podmínek je určující pro posuzování výsledků politické i společenské transformace, budu se v této kapitole zabývat srovnáním nástupu k moci Mustafy Kemala Atatürka a Rezy Chána. Pokusím se zde objasnit, za jakých okolností se aktéři převratů dostali k moci a zejména jak zdůvodňovali svou legitimitu. Přestože se jedná o státní převraty, otázka legitimity je podstatná pro zachování režimů.

Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: 4. Charakter režimů

Pro posuzování samotných reforem třeba určit druh vlády z hlediska držitelů, což pomůže objasnit způsob, jakým byly reformy zaváděny. U obou režimů se jednalo o autoritativní vládu v čele s charismatickým vůdcem. Systémy se však lišily druhem formálního politického zřízení (republika versus konstituční monarchie) a především způsobem výkonu moci. Na rozdíl od Rezy Šáha, který vykonával moc přímo, respektive prostřednictvím dosazeného kabinetu ministrů, Atatürk vládl prostřednictvím jím založené strany, která se stala stranou monopolní. Povaha režimů se lišila i v míře autoritativnosti. Atatürkův režim byl nesporně autoritativní, avšak umožňoval širší politickou participaci než šáhova diktatura.

Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: 5. Nacionalismus

V obou státech je období modernizace neoddělitelně spjato s tureckým a íránským nacionalismem v dnešní podobě. Pro oba nacionalismy je charakteristická nacionalistická rétorika, důraz na jazykovou politiku s požadavkem jednotného jazyka a snaha o národní jednotu, i za cenu potlačování etnických menšin. Atatürk i Rezá Šáh zakládali svou legitimitu především na národnostním principu. V obou státech se jedná o období vytváření nacionalismu, respektive období tzv. národního obrození, tak jak jej definuje Ernest Gellner.

Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: 6. Sekularizace

V sekularizační vlně muslimských států ve třicátých letech byly Turecko a Írán vůdčími státy laicizace. Nacionalističtí modernisté islámského světa považovali islám za důvod zaostalosti a inspirovali se západním modelem oddělení církve od státu, ve kterém spatřovali základ pokroku. Původně západní teze o negativním působení islámu na materiální pokrok se na přelomu devatenáctého a dvacátého století rozšířila v muslimských intelektuálních kruzích.

Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: 7. Role armády

Jedním z největších rozdílů mezi tureckou a íránskou modernizací je způsob udržování režimu, respektive úloha armády v reformním procesu. Tento faktor dobře ilustruje, nakolik byla změna společnosti vnucená silou a jaká je skutečná úroveň politické participace.
V Turecku lze od roku 1923 hovořit o civilní vládě, na rozdíl od Íránu, kde hrála armáda klíčovou roli a) jako proponent modernizace, b) jako nástroj udržení režimu.

Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: Úvod

Problematika modernizace muslimských států představuje samostatné téma teorie modernizace. Specifická povaha modernizačních procesů v islámských zemích na počátku dvacátého století vyplývá zejména ze dvou skutečností. Za prvé všechny tyto státy byly konfrontovány s otázkou postavení islámu v politickém systému vyplývající z historické tradice a za druhé se v tomto prostoru současně jedná o období vzniku nacionalismu a národních států. Turecko a Írán spolu s Egyptem patřily mezi první státy v regionu, ve kterých byl zahájen modernizační proces a jejichž reformy se do jisté míry staly vzorem pro další země.

Komparace tureckého a íránského...: 8. Hospodářská modernizace a industrializace

Myšlenka modernizace je založená na teorii všestranného lidského pokroku, jehož nejviditelnějším a nejvíce hmatatelným výsledkem je hospodářský rozvoj, technologické inovace a ekonomický růst, které předpokládají pozdější rozvoj v kulturní a politické oblasti. Reformátoři první poloviny dvacátého století proto viděli v modernizaci státního hospodářství a průmyslu jeden z cílů svého úsilí. Nástroje k dosažení hospodářské prosperity se u jednotlivých hnutí lišily, avšak jejich společným jmenovatelem byla industrializace. Po první světové válce Turecko i Írán vycházely z podobných hospodářských podmínek převážně agrárních států s relativně zaostalým zemědělstvím a nepříznivou ekonomickou situací.

Konflikty o vodu na Blízkém východě

Voda je základná životná potreba, je podmienkou fungovania ekonomiky ale aj spoločnosti ako celku. Je preto dokonalým zhmotnením pojmu strategická surovina. Zabezpečiť jej prísun je preto prioritou každého štátu a táto priorita vystupuje do popredia najmä v regiónoch, kde je vody nedostatok. Jedným z takýchto regiónov je aj blízky východ…

Osmanská armáda v 16. století

Pod taktovkou osmanských sultánů vznikla mocná síla, která získala punc neporazitelnosti a na dlouhou dobu ovlivnila evropské válečnictví. Její úspěchy donutily Habsburky k vývoji nových taktických sestav a nemalou měrou uspíšily přechod evropských armád k modernějším palným zbraním.

Poselství z Damašku

Nazývali ho „teroristou bez tváře“. Než se  k atentátům spáchaným 11.září 2001 přihlásil Usáma ibn Ládin, soudily americké tajné služby, že je má na svědomí právě on, Imád Mughníja. Do té doby držel primát v počtu zabitých Američanů při islamistických atentátech po celém světě. V úterý 12. února jeho pozemská pouť, za níž se táhne velká skvrna lidské krve, skončila. S čím kdo zachází, tím také schází. V Damašku ho o život připravil výbuch nálože umístěné v jeho terénním Mitsubishi.

Vliv turecko-arménských vztahů na řešení konfliktu o Náhorní Karabach

Úvod

Ještě před definitivním rozpadem Sovětského svazu začaly na území Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky růst nepokoje, jejichž jádrem byl spor o Náhorní Karabach. Toto hornaté území si z historických a etnických důvodů přisvojuje jak ázerbájdžánský, tak arménský národ. Vyhlášení nezávislé Ázerbájdžánské a Arménské republiky v roce 1991 konflikt přiostřilo do takové míry, že propukl v několik let trvající válku, na jejímž konci byl Ázerbájdžán vojensky poražen a Arménie převzala kontrolu nad téměř pětinou ázerbájdžánského území.

Vliv turecko-arménských vztahů na řešení konfliktu o Náhorní Karabach

3. Dopady nedávných událostí na vývoj regionu a na konflikt o Náhorní Karabach

Přibližně do roku 2009 se předpokládalo, že nejlepší cestou k normalizaci turecko-arménských vztahů a potažmo k vyřešení patové situace na jižním Kavkaze, bude striktní oddělení jednotlivých sporných otázek. Arménie a Turecko spolu měly navázat diplomatické styky a otevřít společnou hranici bez jakýchkoli dalších podmínek, zejména těch souvisejících s konfliktem o Náhorní Karabach a událostmi z roku 1915. Celý proces se měl týkat pouze Turecka a Arménie, další státy neměly být zahrnuty ani nepřímo.

Vliv turecko-arménských vztahů na řešení konfliktu o Náhorní Karabach

Závěr

V případě sporu o Náhorní Karabach se ukázalo, že se jedná o etnický konflikt, ve kterém si karabašské území z historických a kulturních důvodů nárokují dvě země, a to Ázerbájdžán, na jehož území se oblast nachází, a Arménie, jejíž národnosti je dnes většina obyvatel Karabachu. Obě strany se pomocí odlišných interpretací historie pokouší prokázat svou dřívější přítomnost v Karabachu.

Vliv turecko-arménských vztahů na řešení konfliktu o Náhorní Karabach

Ještě před definitivním rozpadem Sovětského svazu začaly na úze mí Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky růst nepokoje, jejichž jádrem byl spor o Náhorní Karabach. Toto hornaté území si z historických a etnických důvodů přisvojuje jak ázerbájdžánský, tak arménský národ. Vyhlášení nezávislé Ázerbájdžánské a Arménské republiky v roce 1991 konflikt přiostřilo do takové míry, že propukl v několik let trvající válku, na jejímž konci byl Ázerbájdžán vojensky poražen a Arménie převzala kontrolu nad téměř pětinou ázerbájdžánského území.

Témata

Podkategorie

Města a obce

Průmysl

Vojenské objekty

Pevnostní stavby

Muzea

banner 1 top banner 5 top banner 6 top

Rozpočet

Rozpočet valka.cz 2019 : 85.000,- Kč
Příjmy doposud : 64.741,- Kč

♡ Chci přispět

HLEDÁME NOVÉ KOLEGY

Server valka.cz neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!