Hříbata aneb nejslavnější vojenské zbraně značky Colt

Autor: Radek Enžl / Rad 🕔︎︎ 👁︎ 70.126

Úvod

V 19. století vysíval v barech amerického Západu tento nápis:

Bůh stvořil lidi slabé a silné -
a teprve Samuel Colt to napravil.

Reklama

Nápis odkazuje na legendu o amerických pistolnících - mužích řešících své spory revolverem, či, jak se tehdy říkalo - pistolí. Revolvery Colt byly na Západě jedninečným fenoménem, nejenže byly první, byly také dlouho považovány za etalon kvality, za zbraně, jimž je možno bez obav svěřit vlastní život. Jejich obliba vyvrcholila během americké občanské války (1861-65), kdy zbrojovka Colt dodala armádě Unie desetitisíce zbraní a desetitisíce dalších vojáků si je kupovaly na vlastní náklady...

Perkusní revolvery Colt

Samuel Colt se narodil 19. července 1814 na malé farmě ve státě Connecticut. Na myšlenku sestrojit revolver přišel údajně na palubě lodi Corvo, na které se plavil jako šestnáctiletý plavčík. Tvrdí se, že mu tento nápad vnuklo otáčející se lodní kolo. Pravděpodobnější však bude, že se v některém z mnoha přístavů, v nichž Corvo kotvila, setkal buď s křesadlovým revolverem puškaře Colliera z Bostonu, který se odstěhoval do Anglie, kde vyráběl tyto zbraně už v 18. století, nebo křesadlovou konstrukcí londýnského puškaře Dafteho, která je ještě o sto let starší. Tuto úvahu podporuje skutečnost, že obě tyto zbraně měl Colt ve své soukromé sbírce.

Colt sám nebyl ani mechanik natož puškař, ale měl velký cit pro obchod zděděný pravděpodobně po svém otci, jenž byl údajně ve své době úspěšným obchodníkem. V roce 1834 se dal dohromady s několika puškaři, udávají se jména John Pearson, Anson Chase a Frederik Hanson, kteří pro něj vyrobili první prototypy perkusních revolverových pistolí a pušek - údajně podle dřevěného modelu, který vyřezal kdysi na palubě Corvo pod dojmem svého náhlého nápadu. Roku 1835 si nechal revolver patentovat v Evropě (v Anglii, Skotsku, Irsku, Francii atp.), protože odtud hrozilo největší nebezpečí konkurence, a 25. února 1836 (patent č. 138) i v Americe. Téhož roku zakládá firmu Patent Arms Manufacturing Company se sídlem v městečku Paterson ve státě New Jersey.

Tady také začal vyrábět první zdokonalené prototypy Pearsonových revolverových pistolí** a pušek. Pušek se sice vyrobilo jen několik desítek, přesto si stihly získat dobrou pověst za války na Floridě.

Zde si dovolíme malé odbočení, protože tahle válka byla koneckonců velmi zajímavou historií, jež se váže i k příběhu firmy Colt. Florida byl nádherný kus země, který Američané rozhodně nehodlali nechat indiánům. Konkrétně se jednalo o kmen Seminolů, k nimž se přidali uprchlí černošští otroci. To byl důvod, aby byla v letech 1817-1818 vyslána proti Seminolům, které vedl náčelník Osceola, první trestná výprava pod velením generála Andrewa Jacksona, hrdiny války za nezávislost a vítěze bitvy u New Orleans roku 1815. Výprava však skončila neúspěchem. Když se pak Jackson stal roku 1829 sedmým prezidentem USA, rozhodl se tenhle starý účet vyřídit. Vyprovokoval novou válku roku 1832 a trvala sedm let! Byla to nejtěžší válka ze všech indiánských konfliktů. Třebaže Američané indiány trojnásobně převyšovali počtem, podařilo se jim zvítězit, až když lstí zajali Osceolu. Klid ovšem nastal jen za cenu nějakého toho území, které přece jenom museli Spojené státy indiánům nechat. V této válce si získal poprvé slávu generál Zachary Taylor, také budoucí prezident USA. Poprvé se zde také zableskla hvězda mladého dobrovolníka jménem Samuel Walker, jenž tu udělal velmi dobrou zkušenost s Coltovou revolverovou puškou.

Zde odbočíme podruhé, nicméně je nesporné, že Sam Walker byl nejdůležitější osobou v Coltových počátcích. Tak tedy Samuel Hamilton Walker se narodil 24. února 1817 v okrese Prince Georgia ve státě Maryland na farmě Jonathana Walkera. Mladý Samuel Walker byl bezpochyby dobrodružné povahy a tak se v devatenácti letech nechává tento vysoký modrooký blonďák zapsat do dobrovolnického pluku Washington City Volunteers.

Stalo se tak 1. června 1836. Právě v řadách tohoto pluku se vyznamenal v bojích na Floridě. Po skončení války roku 1839 se vydává do Texasu, kde se přihlásil k pověstným Texas Rangers (založeni roku 1823 původně jako ochránci před Indiány. Později se z nich stávají strážci zákona. Rozpuštěni roku 1861, znovu založeni v roce 1874. Existují dodnes) konkrétně do jízdní setniny Jacka Hayse. Spolu s ní se zúčastnil tzv. „Bitvy u Perendales“.

Z vojenského hlediska to byla nevýznamná šarvátka, avšak pro Colta znamenala skvělou reklamu. Došlo k ní roku 1842, když Rangers s posádkou v San Antoniu dostali zprávu, že se kolem potulují rudoši. Čtrnáct Rangerů, mezi nimi Sam Walker, pod vedením kapitána Hayse tedy vyrazilo, aby se rozhlédli kolem. Každý z Jezdců byl ozbrojen mimo jiné i dvěma Coltovými revolvery.

Reklama

Byly to první výrobky Coltovy zbrojovky, které se do Texasu dostaly někdy v letech 1839-1842. Jednalo se o pětiranové Colty Paterson Model 1836 ráže .36***. Měly osmihrannou hlaveň s různými délkami, zaskakovací spoušť bez lučíku, rovné nežlábkované válce s rytinou přepadení dostavníku. Byl to revolver samozřejmě jednočinný (před každým výstřelem bylo nutné napnout kohout. Tím se pootočil válec a před hlaveň se tak dostala nabitá komora. Stisknutím spouště se uvolnil kohout, v němž bylo vybrání, aby se zabránilo poranění střelce střepinami z roztržené roznětky. Kohout udeřil na zápalku nasazenou na dutém komínku, plamen při jejím výbuchu prošlehl do komory a odpálil prachovou nálož) a perkusní. Při jeho nabíjení bylo třeba vyjmout válec z rámu zbraně, potom všechny komory naplnit střelným prachem, vložit do nich filcovou ucpávku a pak do všech komor nabijákem vtlačit kule. Vzhledem k tomu, že kule měly o něco větší průměr, aby byly v komorách dokonale utěsněny, bylo třeba užít určité fyzické síly (nebo kladiva). Potom se válec otočil a na komínky (pistony) se nasadily zápalky (měděné kalíšky s uzavřeným malým množstvím třaskavé rtuti. Nechal si je patentovat skotský duchovní Alexander Forsyth roku 1807. Zpočátku se experimentovalo s ocelovým plechem, potom s cínovým, ale nakonec se jako nejvhodnější ukázala měď). Tím byl válec nabit a mohl se vsadit zpět do rámu.

Jak vidno, nabití perkusního revolveru není rozhodně jednoduchá věc a nelze se tedy divit, že tehdejší střelci sebou obvykle měli několik nabitých válců, které pak po vystřílení ve zbrani měnili.

Texas Rangers zatím neúspěšně slídili po indiánech. Už to vypadalo, že zprávy o nich byly jen planým poplachem a Rangeři se otočili k návratu, když tu se na ně vyřítilo přes osmdesát Komančů.

Indiáni tehdy útočili způsobem, který bělochům, pokud jich bylo míň, nedával vůbec žádnou šanci. Okamžitě kolem nich uzavřeli obklíčení a začali kolem kroužit v dostatečné vzdálenosti, která prakticky neumožňovala solidní šanci na zásah z pušky. Výzbroj bělochů tehdy tvořily jen jednoranové či dvouranové perkusní pušky a pistole, nejlepší střelci dokázali takové předovky nabít za dvacet sekund. Za stejnou dobu dokázal indián i ze sedla svého mustanga vystřelit nejméně deset šípů svým lukem. Indiáni tedy kroužili kolem obklíčených a zasypávali je šípy. Napadeným dříve nebo později povolily nervy a pak nerozvážně vystříleli všechny svoje zbraně. A pak došlo na boj zblízka, v němž byli indiáni skutečnými mistry a běloši měli proti jejich kopím a tomahavkům jen nešikovné šavle, vystřílené pušky jako obušky nebo v nejlepším případě robustní Bowieovy nože.

I v tomto případě zaútočili Komančové svým obvyklým způsobem a počítali s jistým vítězstvím. Rangeři sice na Haysův povel vypálili salvu z pušek, ale pak, právě když se Komančové chystali provést rozhodující útok, se vrhli do protiútoku! Každý z Rangerů vzal uzdu do zubů a do rukou dva Coltovy revolvery.

Texaští Jezdci se rozjeli proti indiánům a zasypali je palbou ze svých Patersonů. I když bylo na třicet Komančů zastřeleno, hlavní byl ten psychologický účinek z jakoby nekončící laviny střel. Z Rangerů nepadl nikdo a nějaké ty šrámy se z radosti nad vítězstvím ani nepočítaly. Cestu útěku Komančů k Ďáblově řece prý lemovaly odházená kopí, luky i tomahavky. Po všech svých vesnicích potom bojovníci vyprávěli o kouzelných malých puškách bělochů, které střílejí bez nabíjení. Tato bitva i další dobré zkušenosti, které Jezdci s Patersony získali, způsobily, že se tomuto modelu začalo záhy říkat Colt Texas.


Colt Paterson

I přes oblibu Patersonů v Texasu musel Samuel Colt roku 1842, právě v roce bitvy u Perendales, vyhlásit bankrot a prodat továrnu se vším zařízením, aby mohl zaplatit věřitelům. Částečně prý za to mohli jeho společníci, ale je fakt, že Coltovi se nepodařilo prorazit s revolverem na širší frontě. Svým způsobem za to mohla také na tehdejší dobu vysoká cena zbraně, vždyť Paterson Colt v krabici, v níž byla ještě souprava na nabíjení, čištění a odlévání kulí, stál celých 28 dolarů za kus!

Reklama

Naštěstí pro Colta pak brzy začala válka s Mexikem, která mu znova pomohla na nohy. Všechno začalo počátkem třicátých let, když bláhoví Mexičané otevřeli hranice do dnešního Texasu Američanům, aby se tu usadili a oživili ty bohapusté, ale hojné končiny. Jen když prý budou katolické víry a přijmou mexické státní občanství. Jenže kdo z těch tisíců Američanů, kteří tehdy táhli na jih, by nenašel způsob jak podplatit mexické úředníky a obejít tak mexická nařízení. To se samozřejmě nelíbilo mexickému vládci, generálovi Antoniu Lopezovi de Santa Anna. Roku 1835 si dovolil poslat své vojsko, aby vybralo od texaských osadníků daně. Ti ovšem raději vzali zbraně do rukou a v únoru 1836 došlo k prvním ozbrojeným střetům. Začátek nedopadl pro Američany zrovna skvěle. Dvoutisícová mexická armáda oblehla texaskou posádku v misii Alamo v San Antoniu. Nešťastných třináct dní od 23. února do 6. března 1836 se vytrvale, leč marně, bránilo 187 Texasanů obrovské přesile. Nakonec obránci padli do posledního muže mezi zdmi pevnosti Alamo. Byli mezi nimi takové osobnosti jako William Travis, Davy Crockett a Jim Bowie. Jenže tahle porážka paradoxně Američanům pomohla. Přestali konečně podceňovat mexickou armádu a navíc se chtěli pomstít. S pokřikem „Vzpomeňte na Alamo!“ a pod velením Sama Houstona tvrdě zaútočili a zakrátko byl Santa Anna jejich zajatcem. A tehdy byl Texas prohlášen samostatným státem.

O pár let později požádal Texas o připojení k Unii. Došlo k němu v dubnu 1844 a Mexiku se to samozřejmě nelíbilo. Začalo vyhrožovat válkou, ale to právě Unie potřebovala! Dnes už můžeme otevřeně říct, že „texaská záležitost“ byla od začátku smluvená hra. Spojené státy samozřejmě počítaly s tím, že dříve nebo později tohle území připojí jako další stát Unie. Počítalo se také s válkou, kterou bude nutno vybojovat, jenže Američané věděli, že jsou silnější a že toho dokáží využít. Generál Zachary Taylor dostal požehnání a jeho oddíly v březnu 1846 překročily mexické hranice a válka mohla začít. Ještě sice byly řeči na obou stranách, ale prezident James K. Polk už prohlásil, že mexická armáda vpadla na území Spojených států a prolévá americkou krev na americké půdě. To se stalo v květnu 1846 a 11. téhož měsíce také dal Kongres souhlas k vypovězení války.

Jakmile se začalo bojovat na mexické hranici, byl Samuel Walker 11. dubna 1846 jmenován kapitánem a dostal vlastní rotu, která byla oficiálně označována jako Walkerova setnina Texaských Jezdců. Už 24. června téhož roku se Walker stává podplukovníkem. Tato hvězdná a ne zcela obvyklá služební dráha nemohla být jen důsledkem chronického nedostatku důstojníků, z nichž padlé bylo zapotřebí stále nahrazovat. Zcela nepochybně byla také oceněním Walkerova agresivního až divokého způsobu boje, ke kterému vedl i svěřenou jednotku. Co Texas Rangers dokáží, ukázal třeba tehdy, když se spolu se svými vojáky probil nepřátelskými liniemi k vojsku generála Zachary Taylora obleženému ve Fort Brown. Walker si získal renomé absolutní spolehlivosti v plnění jakkoliv těžkého úkolu.

Generál Taylor zprvu neviděl rád ve své armádě dobrovolníky - ve skutečnosti je vždycky odmítal přijmout pod své velení. Říkal, že jsou nedisciplinovaní, nevědí nic o vojenském umění a v kritických okamžicích na ně není spolehnutí. Walkerova setnina začala tento Taylorův názor postupně měnit svými činy, ať už svojí pomocí při obklíčení ve Fort Brown nebo svým hrdinstvím v bitvách u Palo Alta, Resaca de Palma a Monterey. Walker a jeho muži se při bojích proslavili v takové míře, že Taylor musel odvolat zákaz přijímání dobrovolníků a zařadil Walkerovu jednotku jako setninu A do nově utvářeného pluku Jízdních střelců Spojených států (United States Mounted Riflemen - USMR), jimž se hovorově říkalo také Dragoons - dragouni. Pluk se stal součástí pravidelné federální armády. Samuel Walker, zase už jen kapitán, ale zato z povolání, byl dočasně pověřen velením tomuto pluku a jeho prvním úkolem bylo doplnit jej na plný stav: pět rot označených písmeny A - E po 110 mužích. Zatím měl k dispozici pouze rotu A.

Dalším Walkerovým úkolem bylo pluk vyzbrojit. Když se ho Taylor zeptal, jakou výzbroj by si pro své muže představoval, Walker, který na veřejnosti vždy chválil Coltovy výrobky, mu odpověděl, že tu nejlepší jaká je k dispozici - Coltovy revolvery.

Generál samozřejmě znal Coltovy zbraně, vždyť sloužil na Floridě. Dal tedy Walkerovi rozkaz, aby projednal objednávku na tolik potřebné armádní revolvery s tím, že to budou Colty. Sám Colt už Walkerovi napsal dopis, v němž mu sdělil, že s vojenskou smlouvou by mohl vyrábět revolvery pro vojenské účely. Dověděl se o něm z novin. Walker se mediálně velmi proslavil po bitvě u Perendales, ale ve všech rozhovorech s novináři zdůrazňoval, že bez Coltů by tehdy zvítězit nedokázali.

Walker tedy vyrazil do Fort McHenry, kde měl jednak zřídit náborovou základnu pro dobrovolníky a navíc se zde chtěl setkat se Samuelem Coltem. Colt Walkera při schůzce požádal o upřímný názor na pistoli Paterson a jeho náměty na zlepšení. Společně probrali chyby v dosavadním designu a Colt Walkerovi nabídl, že dodá armádě tisíc revolverů po 25 dolarech za kus s tím, že po každém tisíci dodaných zbraní se bude cena snižovat. 7. prosince 1847 měl Walker možnost mluvit s prezidentem Polkem, který ho představil ministru války Williamu L. Marcymu. Marcy vyslechl Walkera, který mu předvedl stávající Colt Paterson a vysvětlil mu navrhovaná zlepšení. I přes námitky Vojenského technického ústavu Marcy schválil kontrakt s Coltem, který byl podepsán 6. ledna 1847. Walker se vrátil ke Coltovi a upozornil ho, že teď jim jde oběma o čest a že musí dodržovat závazky plynoucí ze smlouvy.

Teď měl Samuel Colt opět příležitost využít svého pověstného obchodního ducha. Colt měl totiž zakázku, ale neměl továrnu. Řešení pochopitelně našel. Spojil se s mladým Elim Whitneyem Jr., který po otci vedl moderní zbrojní závod ve Whitneyville u města New Haven ve státě Connecticut. Tady se vyráběly zbraně moderním průmyslovým způsobem na principu standardní výroby s vyměnitelnými díly. Coltovi se Eliho podařilo přesvědčit, aby vyráběl jeho revolvery, přičemž suroviny dodaly prostřednictvím své bostonské pobočky sheffieldské ocelárny Naylor & Company. Colt společně s Walkerem zkonstruovali nový revolver, který měl podle Walkera lépe vyhovovat tvrdým podmínkám jezdeckého boje.

Výsledkem byla skutečně mohutná zbraň. S devítipalcovou hlavní a velikým, přes 60 mm dlouhým nábojovým válcem dosahovala celkové délky téměř 40 cm! Tato 4 libry a 9 uncí (2071 g!)**** těžká pistole měla pak dvojí použití. Po vystřílení všech šesti ran mohla posloužit jako kyj. Při jejích rozměrech a hmotnosti bylo možné jediným rozmachem srazit nepřátelského jezdce ze sedla. Revolver byl vybaven nabíjecí pákou pod hlavní, takže válec už se při nabíjení nemusel vyjímat z rámu. Samuel Colt si ji nechal patentovat 29. srpna 1839.

Nový revolver ráže .44 byl pojmenován Colt Walker Model 1847 a stal se prvním Coltovým šestiranovým revolverem, jenž tak založil skutečně slavnou tradici. Navíc téměř 100 let zůstal nejvýkonnějším revolverem, jaký se kdy vyráběl. Při nabití 57 gránů černého prachu (standardní dávka byla 40 gránů) byla 140gránová sférická střela o průměru .451“ vystřelena z hlavně úsťovou rychlostí více než 450 ms-1 a s úsťovou energií téměř 930 J! Vysoký výkon byl ovšem dán požadavkem na jezdeckou zbraň, jež by dokázala v případě potřeby jedinou ranou složit koně pod nepřátelským jezdcem. Walker to skutečně dokázal, když na 100 yardů byla jeho přesnost i výkonnost přirovnávána k tehdy běžným puškám!


Colt Walker Model 1847


Samuel Walker obdržel první dva Colty Model 1847 výrobních čísel 1009 a 1010, které ho dostihly, když vedl rotu A regimentu USMR do bojů na mexickém území. 8. října 1847 zaútočil pluk na mexickou posádku ve městě Humantala. V krvavém pouličním boji postupovali Američané dům od domu, přeskakovali ohořelé trámy, kusy zdí a padlé Mexičany. V jejich čele samozřejmě nechyběl kapitán Walker, střílející kolem sebe z obou nových revolverů. Mexický kopiník ho zasáhl dvěma přesnými ranami z brokovnice do prsou a do hlavy. Kdyby se Samuel Walker dožil čtyřicítky, stal by se jistě generálem. Bylo mu však souzeno o deset let méně...

Walkerovi dragouni z roty A byli novými revolvery vyzbrojeni přesně čtrnáct dní po jeho smrti. Coltů Walker se vyrobilo celkem 1 100 kusů označených písmeny čtyř z pěti setnin USMR: A, B, C a D. Je pravda, že několik exemplářů explodovalo kvůli chybám při výrobě, ale celkem si tyto zbraně získaly zaslouženou slávu. Jedním z odkazů na jejich kvalitu byla reakce vojáků, kteří měli svěřené zbraně po skončení války v únoru 1848 odevzdat. Někteří je odmítli vydat nebo tvrdili, že je ztratili v boji, případně že zbraně explodovaly. Kapitán John Williams ve svém dopise z května 1848 z Vera Cruz v Mexiku informuje Washington, že bylo odevzdáno pouze 191 z celkem 280 Coltů vydaných jeho rotě. Z tohoto počtu bylo pouhých 82 pistolí funkčních.

Jenom o deseti procentech Coltů Walker je dnes známo, kde se nacházejí. Dochované originální Colty Walker tak patří ke sběratelsky nejvzácnějším zbraním, jejich ceny se pohybují kolem 50 000 dolarů. Revolvery samotného Samuela Walkera s výrobními čísly 1009 a 1010 byly, poté co padl, vráceny jeho rodině do Marylandu, kde zůstaly více než sto let. Dnes jsou pravděpodobně nejdražšími revolvery na světě. Cena každého z nich se odhaduje na závratné dva miliony dolarů!

Coltova divize Colt Blackpowder (110 8th Street, Brooklyn, New York 11215, USA) nyní dodává celou řadu perkusních revolverů, o nichž se nedá tak jednoznačně říct, že by to byly repliky. Například Colt Walker se vyrábí podle původních dílenských výkresů, jak je narýsoval sám Samuel Colt. Jedná se tedy spíš o pokračující produkci. Ceny těchto revolverů se pohybují, s výjimkou luxusních modelů, mezi 600 až 700 dolary. Pro 150. výročí vzniku legendárního revolveru Colt Walker a také smrti kapitána Samuela Walkera připravila firma Colt v limitované edici jubilejní model Coltu Walker. Na jeho válci je vyryta táž bojová scéna střetnutí Texas Rangers s Komanči, která podle Walkerova vlastnoručního nákresu zdobila už originální Colty. Tehdy ji precizně vyryl O. L. Ormsby. Od standardního a již několik let opět vyráběného typu se jubilejní Walker liší několika zvláštnostmi. Kromě původního označení modelu „U. S. 1847“ nad hlavňovým klínem je nejmarkantnější rytý a zlacený nápis „A COMPANY N°1“, který se opakuje i na rámu a válci a připomíná rotu USMR, v jejímž čele Walker padl. Řada výrobních čísel začíná číslem 221, tedy tam, kde skončila čísla zbraní určených pro rotu A. Mimo to má zbraň kvalitně černěný válec a ochrannou vrstvu na mosazném lučíku.

Po těchto perkusních výrobcích firmy Colt je obrovská poptávka. Perkusní zbraně v poslední době prožívají svoji renesanci. Každý, kdo měl příležitost si z perkusního revolveru vystřelit, mi jistě dá za pravdu, když řeknu, že to byl nezapomenutelný zážitek. Už jen pro mohutný výšleh plamene, impozantní zpětný náraz a neproniknutelný oblak dýmu. V perkusních revolverech se navíc skrývají nostalgické vzpomínky na zašlou slávu Divokého západu. A tak těch, kterým učarovala vůně spáleného černého prachu stále přibývá.

Vraťme se však k Samuelu Coltovi a jeho revolverům. Prostředky, které získal výrobou whitneyvillských čtyřiačtyřicítek, mu umožnily založit si vlastní zbrojovku v Hartfordu ve státě Connecticut. U Whitneye si dobře „očíhl“ moderní průmyslovou výrobu a navíc se mu podařilo získat asi nejlepšího strojního mechanika v celé Nové Anglii, jistého Elischu K. Roota. Téhle dvojici se pak začalo velmi dobře dařit. Zatímco Root se staral o výrobu a vývoj zbraní, Colt je zase dokázal dobře propagovat a prodávat. Prvním typem, který začali společně v Hartfordu vyrábět, byl First Model Hartford Dragoon Pistol Model 1848. Jednalo se opět o šestirannou čtyřiačtyřicítku, která konstrukčně vycházela z Coltu Walker. Na první pohled je odlišitelná podle upnutí nabíjecí páky v blízkosti ústí hlavně. Toto řešení odstraňovalo jeden z nedostatků Walkeru, kdy vlivem mohutného zpětného rázu docházelo ke sklopení nabíjecí páky a zasunutí nabijáku do ústí spodní komory, což zablokovalo otáčení válce. Hmotnost zbraně byla snížena o 7 uncí a hlaveň zkrácena na 7,5“. Byla to důkladná a spolehlivá zbraň, jež byla určena, jak název napovídá (Dragoon Pistol = dragounská pistole) ke službě v jezdectvu Spojených států. Vyráběl se ve třech mírně odlišných modifikacích zhruba do roku 1861, kdy byl nahrazen novějším modelem.


Colt Dragoon

Oba jezdecké revolvery Walker i Dragoon byly svojí hmotností i rozměry předurčeny spíše k vožení v sedlových pouzdrech (tzv. holsterech), než k nošení na opasku. Coltu Dragoon se proto někdy říkalo Holster Pistol.

Tato mezera na trhu byla velmi citelná a tak v roce 1851 uvedl Samuel Colt do prodeje nový revolver. Měl být původně označován Ranger, ale Colt si pak uvědomil, že jezdeckých pistolí už bylo dost a změnil označení na Belt (opasková). Široká veřejnost jí pak začala říkat Navy (námořní) podle lisované rytiny na válci, která znázorňovala bitvu mezi texaskými a mexickými válečnými loděmi z roku 1843. Zbraň získala pod tímto označením takovou slávu, že firma Colt toto pojmenování přijala za své a oficiální označení pak bylo Colt Navy Belt Pistol Model 1851. Později bylo slůvko Belt z názvu dokonce vypuštěno. Nový revolver byl šestiranový, ráže .36, se sedmiapůlpalcovou osmihrannou hlavní, díky níž dosahoval celkové délky 13 palců (33 cm). Celková hmotnost byla překvapivě malá - pouhé dvě libry a 10 uncí (necelé 1,2 kg). Americká armáda samozřejmě začala ihned přemýšlet o jejím zavedení do výzbroje. Vojenský technický ústav Spojených států tedy zbraň podrobil rozsáhlým testům, jejichž výsledky na něj udělaly velký dojem. Během jediného dne testů bylo z revolveru, který zaslala ke zkouškám firma Colt, vypáleno 1 500 ran a vyčištěn byl pouze jednou. Průbojnost byla shledána velice dobrou. Při nabití zbraně 20 grány černého prachu (do nábojové komory se mohlo nabít až 30 gránů) a ogivální střelou o hmotnosti 83 gránů bylo na vzdálenost 25 yardů prostřeleno šest coulových borových prken, mezi nimiž byly palcové mezery. I přesnost byla vynikající. Třebaže revolver byl od výrobce nastřelen na 60 yardů, zkušební střelci zasahovali cíle velikosti lidské postavy (s opřenou zbraní) na vzdálenost 200 yardů! Jediným nedostatkem Coltu Navy byl omezený zastavující účinek, daný poměrně lehkou střelou o malém průměru. Na tento problém narazili Britové (kteří nakoupili 41 500 Coltů Navy pro svoji armádu. K tomuto okamžitému obchodnímu úspěchu přispělo zejména otevření Coltovy pobočky v Londýně) při povstání v Indii roku 1857, kdy rozběsnění domorodci mnohdy dostali zásah všech šesti kulek z Coltu Navy, než padli a někdy předtím stačili zabít i střelce. Coltova londýnská pobočka pak musela problém urychleně řešit dodáním 22 000 Coltů Dragoon ráže .44. Tento typ se v boji ukázal jako velmi účinný. Colt Navy se díky svým kvalitám vyráběl až do roku 1873. Zhotoveno bylo v Americe asi 40 000 exemplářů.


Colt Navy Model 1851


Po Coltu Navy pak následovala celá řada typů perkusních revolverů, od velkých jezdeckých, až po malé kapesní pistolky. Není v mé moci tu popsat všechny a není to ani mým záměrem. Zmiňuji tu pouze zbraně nějakým způsobem významné a slavné. Konkrétně revolvery M 1848 a M 1851 sehrály důležitou roli při osídlovaní Západu. Ten druhý se pak velkou měrou podílel na utváření pistolnického mýtu. Vždyť i sám velký Wild Bill Hickok nosil v dobách své největší slávy dva Colty Navy. Z perkusních revolverů, které přišly po námořnických Coltech si povšimneme už jen dvou typů.

První z nich se začal vyrábět před začátkem občanské války. Byl to Colt New Model Army Holster Pistol Model 1860. Jednalo se o šestiranovou jezdeckou pistoli ráže .44, jež měla nahradit dosavadní model Dragoon. Zbraň měla kulatou hlaveň o délce 8“, nový tvar nabíjecí páky a celkově modernější vzhled. U tohoto revolveru Colt poprvé použil tzv. "stříbrnou ocel". Šlo o ocel u níž bylo metalurgickými úpravami dosaženo vyšší pevnosti. Díky tomu Model Army hmotnostně odpovídal Coltu Navy, z něhož konstrukčně vycházela (na válci byla dokonce tatáž rytina), avšak výkon byl vyšší než u Coltu Dragoon. V dobovém tisku se psalo: "Na výrobu bubínků a hlavní lze použít nižší hmotnost kovu. Žádoucího popouštění pružinové oceli se dosahuje bez jejího zkřehnutí, což ve svém důsledku poskytuje elasticitu, která pohání kulku silou o jednu čtvrtinu až jednu třetinu větší při stejném množství a kvalitě střelného prachu, než kdy bylo dosaženo dříve."

Zbraň pochopitelně vzbudila zájem armády, která ji pdorobila náročným testům. Předseda zkušební komise J. E. Johnston (budoucí  slavný generál Konfederace) uvedl: "Výsledky všech zkoušek a testů provedených komisí nedovolují jejím členům mít jakékoliv pochynosti a jednoznačných přednostech, kterých dosáhl pan Colt u svých pistolí tím, že v nich zapracoval svá poslední vylepšení... Komise je přesvědčena, že typ New Model Revolver s 8" hlavní bude tou nejvýkonnější zbraní, jakou kdy kavalerie měla, a doporučuje zavedení New Model a realizaci jeho dodávek všem jízdním jednotkám."

K revolveru Colt Army bylo možno také přikoupit připojitelnou pažbu, která umožňovala revolver změnit v krátkou karabinu.

 

Na první pohled totožný revolver se objevil na trhu o rok později. Jmenoval se New Model Navy Model 1861. Vypadal prakticky stejně jako Colt Army M 1860, lišil se jen menší ráží - byla to šestatřicítka (díky tomu neměl užší válec odsazení) a délkou hlavně 7,5". Colt Navy nezaznamenal takový úspěch (vyrobilo se necelých 40 000 kusů) jako jeho větší "bratr". Jednak byla linka na výrobu těchto revolverů zničena roku 1864 požárem, jednak starší Model 1851 byl tak oblíbený, že ani nový model nedokázal tuto popularitu u zákazníků narušit.



Colt Army Model 1860


Colt Navy Model 1861


Oba tyto revolvery dodávala firma Colt ve velkých počtech armádě Severu během občanské války. Byly po zásluze vysoko ceněny jak unionisty, tak vojáky Jihu, kteří velké množství těchto zbraní v průběhu krvavého čtyřletého konfliktu (1861-1865) ukořistili. Firma na vládních zakázkách v té době vydělala spoustu peněz a byla takříkajíc „za vodou“. Válka vyhnala poptávku po zbraních všeho druhu do nevídané výše, Vlády Unie i Konfederace nakoupily během války přibližně 375 000 krátkých palných zbraní asi od 20 různých výrobců a prodej soukromým uživatelům se odhaduje přinejmenším na stejné množství. Jen Colty M 1860 činily asi 34 % nákupů Unie a za 12 let výroby této zbraně vzniklo více než 200 000 exemplářů.

Tehdy však už nastával soumrak perkusních revolverů. Na to se již ale Samuel Colt nemusel dívat. Zemřel 10. ledna 1862 ve věku nedožitých 48 let.

Poznámky

** Pokud jde o poněkud zavádějící termín „pistole“, který užívám v souvislosti s perkusními Colty, stalo se tak, protože v minulém století se označení „revolver“ příliš nevyskytovalo. Běžněji se zbraním tohoto typu říkalo „revolverová pistole“ nebo jen „pistole“. Teprve až s příchodem samonabíjecích pistolí, kdy nutnost odlišení obou konstrukcí byla zřejmá, došlo ke změně terminologie. A byla to právě „pistole“, která se stala nezbytným vybavením „pistolníků“ Divokého západu.

*** V Americe (i Anglii) se ráže palných zbraní udává obvykle v setinách nebo tisícinách anglického palce. Takže např. ráže .44 odpovídá 11 mm, .36 = 9 mm apod.

**** Američané jsou velmi zvláštní lidé, kteří neměří v metrech, neváží v kilech, ale používají „ty jejich“ míry. Pro větší pochopení proto nyní uvedu anglické hmotnostní a délkové jednotky. 1 libra je 454 gramů a má 16 uncí. 1 unce je 28, 3 gramu. 1 grán je 0,062 gramu. 1 anglický palec je 25,4 mm.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více