Český kníže Oldřich

Autor: ing. Vilém Vácha 🕔︎︎ 👁︎ 42.007

Rok 2002 byl ve znamení třech kulatých výročí. Všechny proběhly za života energického českého knížete Oldřicha (vládl 1012-1033 a 1034):

a) Před 1000 lety ztratil Český stát Moravu ve prospěch Polska. Ztráta Moravy byla důkazem velké krize Českého státu. Z této krize byl schopen vyvést Český stát až český kníže Oldřich, který mimo jiné znovu získal Moravu.

Reklama

b) Dále je tomu letos 970 let, co byl založen Sázavský klášter, jedno ze středisek vzdělanosti na území Českého státu ve středověku. U jeho zrodu stál český kníže Oldřich.

c) Letos je tomu i 990 let, co se kníže Oldřich ujal moci.

Oldřich byl významný český státní představitel z rodu Přemyslovců, nejmladší syn českého knížete Boleslava II. Oldřich se narodil kolem roku 975 a zemřel dne 09.11.1034. Byl to muž, který pomohl obrodit Český stát a vytvořil tak v hrubých rysech i dnešní státní hranice České republiky. Proto se na chvíli vžijme do bouřlivé a nejisté doby, ve které žil. Byla to drsná doba, kdy se vše řešilo tvrdě, chladnokrevně a rychle. Ne snad proto, že by byli lidé o mnoho krvelačnější než dnes, ale proto, že dožívající pohanství a vznikající chaotické situace před ustanovením jednotné a pevné statní moci vždy takové situace vytváří. Teprve krystalizující státní útvary v Evropě omezily drsnost této doby pod vlivem zapouštějících kořenů křesťanství.

Český stát prodělal velice zajímavý vývoj v první polovině 11.století. Tento vývoj byl vyústěním české interní politiky tří bratří Boleslava III., Jaromíra a Oldřicha, kteří byli syny českého knížete Boleslava II. (vládl v letech 972-999).

V roce 999 se stal českým knížetem Boleslav III. řečený Ryšavec (protože měl zrzavé vlasy), ale už koncem roku 1002 je sesazen, poté co ztratil na podzim 1002 tehdejší Moravu (dnešní Morava včetně Slovenska a části Rakous na sever od Dunaje) ve prospěch Polska. Ztráta Moravy, této významné části Českého státu, působila před 1000 lety jistě silně na psychiku našich předků, a to asi podobně jako ztráta pohraničí v roce 1938 nebo okupace Československa v roce 1968.

Vládu Boleslava III. bych v mnohém přirovnal k politice totalitních států (komunizmus a fašizmus). Byl to režim strachu a likvidace vlastního obyvatelstva, tj. teror do vlastních řad. Důkazem toho je, že v roce 1001 nechal Boleslav III. vykastrovat svého bratra Jaromíra a v lázni chtěl neúspěšně zabít dalšího svého bratra Oldřicha, což se nepodařilo díky tomu, že před hrůzovládou Boleslava III. uprchl Oldřich, Jaromír i jejich společná vlastní matka všech tří bratří Emma (Hemma) k bavorskému vévodovi Jindřichu II. Svatému (pozdějšímu císaři Svaté říše římské).

Reklama

Boleslav III. se v zahraniční politice přesto dál opíral o Polsko, které Českému státu roku 990 odejmulo Slezsko, r. 999 Krakovsko a r. 1002 Moravu.

Po Boleslavovi III. se stal českým knížetem alkoholik Vladivoj (vládl v letech 1002-1003), jakýsi příbuzný Přemyslovců. Ten se v úřadu začátkem ledna 1003 uchlastal a českým knížetem se roku 1003 stal Jaromír (druhorozený syn Boleslava II).

Vzápětí je Jaromír téhož ledna 1003 sesazen Boleslavem III., který se stal opět českým knížetem a provedl dne 9.února 1003 masakr Vršovců. Mezi vyvražděnými Vršovci byl i jeho zeť.

Vzhledem k tomu, že naši předci nenáviděli Boleslava III. za jeho způsob vlády, tak jim nevadilo, když ho jeho bratranec, polský kníže Boleslav Chrabrý, v průběhu března až dubna 1003 vylákal na jeden hrad do Polska, kde ho zajal, sesadil, oslepil a zbytek života strávil Boleslav III. ve vězení v Polsku, kde taky v roce 1037 zemřel.

Boleslav Chrabrý se stal českým knížetem (r.1003-1004) místo Boleslava III. Boleslav Chrabrý vytvořil státní útvar Sclavinia (taky nazývaný Slavinie či Sclavia), který sjednotil západní Slovany (zaujímal dnešní Polsko, Českou republiku, Slovensko, sever Rakouska, sever Maďarska, východ Německa a západ Ukrajiny). Vznikl v letech 1003-1004 spojením Českého a Polského státu se sídlem v Praze. Za celou dobu vlády Boleslava Chrabrého v Čechách se mu nepodařilo ovládnout Vyšehrad, byla to jediná pevnost, kde jeho posádka zůstala věrná Přemyslovcům.

Z důvodu malého zájmu Boleslav Chrabrého o Český stát proti němu v průběhu srpna a září 1004 povstali Čechové, vyhnali ho a českým knížetem se dne 8. září 1004 stal Jaromír (vládl 1004-1012), který se v zahraniční politice orientoval na německé sousedy, kteří mu sice výrazně pomáhali, ale pro změnu připravili Český stát v roce 986 o Míšeňsko. Jaromírova vláda byla vláda typicky slabého panovníka, který není schopen zajistit svému obyvatelstvu jistotu života, zdraví a majetku, na druhou stranu však neprovádí teror obyvatelstva.

Model Jaromírovy vlády by se nejspíše nejvíce blížil dnešnímu západnímu modelu demokracie, tzv.liberalizmu (nejvíce byl markantní např. u Německé výmarské republiky r. 1918-1933 nebo u Španělské republiky v letech 1931-1936). Nespokojenost s Jaromírovou politikou vedla dne 12.dubna 1012 ke státnímu převratu, při kterém byl Jaromír sesazen. Českým knížetem se stal třetí syn Boleslava II. Oldřich (vládl 1012-1033), který do té doby spravoval úděl Žatecko.

Z politických činů českého knížete Oldřicha stojí připomenout:

a) Druhé vyvraždění Vršovců v roce 1014, kteří ho chtěli připravit o moc a připravovali restituci slabé vlády Jaromíra, která by vedla zase k destabilizaci státu.

b) Po neúspěšném Oldřichovu vojenském tažení na Moravu v srpnu 1015 Oldřich v srpnu 1017 úspěšně porazil vojenský vpád Boleslava Chrabrého do Čech.

Těmito politickými kroky Oldřich postupně systematicky stabilizoval svoji moc. Vláda českého knížete Oldřicha konečně stabilizovala zemi a následně umožnila pod jeho vedením územní zisky Českého státu:

Reklama

I) Na úkor tehdejšího Polska:

A) V roce 1019 dobyl a připojit k Českému státu Moravu, a to včetně území na sever od Dunaje, dnes ležící v Rakousku, a území západně od Váhu (dnes západ Slovenska). Moravu Oldřich svěřil do správy svému synu Břetislavu I. Dle knihy PhDr.Františka Kurfürstla: Válečné dějiny československé (rok vydání 1937) se tato moc rozkládala až do krajin okolo Malých Karpat k Dunaji s městem, které na počest Břetislava I. dostalo dnešní jméno Bratislava.

B) V 20.letech 11.století dále připojil k Českému státu Holasicko (okolí města Opavy – tj. povodí Odry v České republice a přilehlé území na jihu dnešního Polska /viz článek Holasicko, Jindřichohradecký Speciál č.11 z r.2000/).

II) Na úkor tehdejších Uher (Maďarska):

C) Dokonce v letech 1030-1031 ovládal Český stát Nitransko až k Ostřihomu (sever Uher - tedy většinu dnešního Slovenska).

Toto dobytí Moravy a dalších území bylo možné také díky Oldřichovu pozitivnímu postoji k třem pilířům, na nichž stála jeho moc:

1) Rostoucí populace našich předků díky vysoké porodnosti.

2) Ozbrojeným silám tehdejšího Českého státu - Oldřich své ozbrojence uměl dostatečně zabezpečit a vytvořit jim tak výborné sociální a společenské postavení v tehdejší společnosti.

3) Ekonomická, tj. akumulaci majetku v důsledku stabilizace státu.

Oldřich také v roce 1032 založil Sázavský klášter, kde se praktikovala slovanská liturgie ve staroslověnštině, vycházející z kultury Velké Moravy. Sázavský klášter byl čtvrtý nejstarší klášter v Čechách, ale jediný se slovanskou liturgií. Tímto činem vlastně přímo česká kultura navázala na velkomoravskou. Sázavský klášter měl ve své době svým způsobem takový význam, jako Národní divadlo koncem 19.století.

Prvním opatem benediktýnského Sázavského kláštera se stal Oldřichův přítel, poustevník svatý Prokop (Narozen v Chotouni asi 975, zemřel 25.03.1053), který byl dne 04.07.1204 (od té doby je 4.červenec jeho svátkem) prohlášen za svatého (kanonizován) a je spolu se svatým Václavem a dalšími svatými patronem země České. O svatém Prokopu se vypráví v pověsti o Blanických rytířích, že až bude nejhůře, svatý Václav cizáky ze země vyžene a svatý Prokop mu bude pomáhat a svou opatskou berlí každého ukrytého cizáka z úkrytu jeho vyžene.

Závěrem si shrňme systémy tří panovníků, o kterých jsme výše hovořili: Totalitní systém Boleslava III. se opíral o teror a v okamžiku první krize byl sesazen. Liberální systém Jaromíra nechával věcem volný průběh a v okamžiku první krize byl také sesazen. Vláda Oldřicha zajistila vyšší jistotu majetku, zdraví a života obyvatel než předchozí Jaromírova vláda a narozdíl od způsobu vlády Boleslava III. neprováděla teror do vlastních řad. V politické práci vlastně Oldřich navázal na úspěšnou politiku svého dědečka, českého knížete Boleslava I., který vládl v letech 935-972 (viz článek Boleslav I.).

Politický model pozitivní-stabilní vlády Oldřicha bych v mnohém přirovnal současné vládě v Lichtenštejnsku či Singapuru nebo Brunei. Oldřichovu oblibu u obyvatelstva za jeho dobrou vládu dosvědčuje událost, která se stala na podzim roku 1033. Oldřich byl na podzim 1033 zajat císařem říše římské Konrádem II. (vládl 1027-1039) a českým knížetem se stal znovu jeho bratr Jaromír. Oldřich se po svém vysvobození ze zajetí 14.dubna 1034 s podporou našich předků znovu stal českým knížetem a Jaromíra oslepil a sesadil.

Oldřichova vláda v tehdejší době znamenala větší ochranu majetku, života a zdraví obyvatelstva než za vlády jeho bratrů a opírala se o své obyvatele státu. Toto Oldřichovi umožnilo dlouhou a poklidnou vládu a i při nátlaku z vnější byl schopen se znovu vrátit k moci. V tom byl rozdíl mezi Oldřichem na jedné straně, který spoléhal na podporu obyvatel Českého státu, tj. našich předků, a na druhé straně politikou jeho bratří, kteří spoléhali hlavně na podporu z vnějšku. Boleslav III spoléhal na Polsko a Jaromír spoléhal na sousední německé státy. Výsledkem bylo, že oba dopadli špatně.

Tyto myšlenky jsem již zmínil v článcích Sámo (Jindřichohradecký Speciál č.6 z r. 2000), Boleslav I., Vitalita systému, Určení budoucí výše investic do jednotlivých států, Legitimita moci, Organizovaný zločin, Princip státu, Český stát a bitva u Lechu, Presumpce neviny a další (Neakceptovatelné pravdy a strategicko-logické hry v letech 1997-1999).

Oldřich zemřel přirozenou smrtí dne 09.11.1034 při jedné z hostin, které tolik miloval, a jeho nástupcem se stal jeho syn Břetislav I. (vládl 1034-1055), který pokračoval v politice svého otce.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více