Ruské legie zblízka

Autor: Martin Motyka 🕔︎︎ 👁︎ 19.047

Kultura a osvěta před rokem 1917

V České družině se snaha provozovat kulturní aktivity projevila už od samotného vzniku jednotky. V porovnání s pozdější kulturní a osvětovou aktivitou však nikdy nedosáhly takového rozmachu. Jejich rozvoji bránily soudobé vojenské řády, které podmiňovaly jednotlivé aktivity svolením velícího důstojníka. Nepříjemným ztížením byl také status České družiny, jejíž roty byly používány jako průzkumné, a proto byly rozdrobeny podél celé východní fronty. Další překážkou také paradoxně byly kulturní a osvětové aktivity krajanských spolků, které zcela pokrývaly duševní potřeby vojáků a neměly tedy zájem ani finance podporovat rozvoj podobné činnosti mezi dobrovolníky. Veliká míra podílu na těchto raných snahách o kulturní projev proto ležela hlavně na aktivních jednotlivcích, kteří dokázali kulturní a osvětové aktivity prosadit a organizovat. Jenom díky takovým lidem už od samotného počátku existoval při Družině smyččový a žesťový orchestr, který byl oficiálně povolen 7.října 1914. Hudební aktivity byly činností pro jejíž provoz bylo potřeba relativně nejméně rekvizit. Nejrozšířenějšími nástroji byly tehdy housle a harmonika. Postupně si svépomocí čsl. vojáci dokázali pořídit i další nástroje, avšak v případě naprosté absence hudebních nástrojů si vojáci vystačili s vlastními hlasy. Jejich umění sborového zpěvu dosáhlo takové kvality, že u kyjevské Vladimirské university, která sloužila Družině jako kasárna, se každý večer scházeli místní obyvatelé, aby si poslechli pravidelný povinný zpěv carské hymny, který v čsl. podání zněl z jejího nádvoří.

Stejně jako hudební produkce i divadlo se mezi vojáky začalo provozovat poměrně brzy. Jeho činnost však byla poměrně omezená a improvizovaná, program se soustředil hlavně na různé satiry a krátká vystoupení. Divadelní rekvizity se sháněly kde se dalo. U 4.roty dokonce vzniklo loutkové divadlo s figurkami z chlebového těsta, což byla současně další rozšířená umělecká aktivita. V případě delšího oddechu uváděla divadla svůj program velice často, mnohdy i denně. Hrálo se hlavně v zemljankách, některá divadla se dokonce dostala až do frontového pásma. Jejich význam tkvěl ve skutečnosti, že řadu vystoupení navštěvovali i ruští vojáci a ruské zdravotní sestry, čímž byla významně propagována čsl. akce. Řada programů byla dokonce přeložena do ruštiny a určena přímo ruskému publiku. Na představeních se občas objevili i vysocí ruští důstojníci. Jednoho vystoupení se dokonce osobně účastnil gen.Brusilov.

Reklama

Své umění čsl. legionáři předváděli na řadě zábav a slavností. Pravidelně se konaly velké oslavy výročí vzniku České družiny na sv.Václava nebo výročí upálení Mistra Jana Husa. Slavily se Velikonoce, sv.Mikuláš atd. Často čsl. orchestr hrál při soukromých ruských slavnostech. Výtěžek z takovýchto akcí pak byl určený na podporu čsl. zajateckých organizací či na jiné aktivity. Program takovýchto akcí byl často velice rozsáhlý. Zde je například skladba každodenních vystoupení zemljankového divadla záložního praporu v Borispoli z listopadu 1916: 1. carská hymna, 2. Romance o světové vojně, 3. Chanson, 4. Prostná cvičení, 5. Hudba, 6. Mimické žerty, 7. Chanson, 8. Nokturno, 9. Apačský tanec, 10. Hudba, 11. Staropražské obrázky, 12. Hudba, 13. Cyklus živých obrazů, 14. Hudba, 15.Strýček z Kamčatky, 16. Hudba.

Výtvarné umění se v České družině projevilo pouze v malé míře, zato však velice viditelně. Veškerou svou výtvarnou zručnost čsl. vojáci soustředili hlavně do výzdoby svých zemljanek, které krášlili větvemi, ornamenty z kůry apod. Na jejich úpravě se podíleli i školení umělci jako např malíři Parolek a Bibl, kteří se později právě díky tvorbě spjaté s čsl. legiemi dostali do širšího povědomí čsl. společnosti. Zemljanky se staly dalším prvkem zviditelnění čsl. přítomnosti v Rusku. Mezi takové veřejné umělecké projevy patřil i pomník ruského vojína, postavený v roce 1916 v Osovci na řece Strypě Českou družinou jako výraz úcty k úspěchům ruské armády dosažených za Brusilovovy ofenzívy. Vedle této činnosti se pak poměrně hodně rozšířila drobná rukodělná práce. Vojáci si vyráběli vlastní těžítka, kalamáře, vytvářely se drobné plastiky modelované z chlebového těsta. Mezi nejčastější chlebové plastiky patřily šachové figurky. Pouze zručnější legionáři si je dokázali vyřezat ze dřeva. Pro řadu sportovních aktivit si potom museli sami vyrobit i sportovní nářadí jako byly na příklad gymnastičtí koně nebo hrazdy používané k často a s oblibou provozovaným sokolským cvičením.

Na stejné překážky jako kulturní činnost narážely i snahy o osvětové aktivity mezi vojáky. Zde však byla situace ještě těžší v souvislosti s nebezpečím případných politických důsledků neuvážených diskusí. Mezi vojáky však přesto byly pořádány časté literární a filozofické přednášky. Populární byly diskuse na sociologická, národohospodářská a jiná témata. Rozšířená byla četba hlavně ruské beletristické literatury. Velikou popularitu si mezi dobrovolníky vydobyly časopisy.

Krajanské časopisy, Čechoslovan a Čechoslovák v této době splňovaly nezastupitelnou roli informátora čsl. vojáků o celoruském dění. Koncem roku 1916 dokonce snaha Čechoslováka působit na čsl. vojáky, aby odolali ruským tlakům na přestup k pravoslaví málem vedla k zastavení jeho vydávání. Důležitou roli však vedle těchto velkých periodik hrály i často nepravidelně vycházející časopisy Družiny. Každá rota si od samého počátku vydávala vlastní rukou psaný časopis, nebo leták, který koloval mezi vojáky. Tyto první časopisecké pokusy se však vůbec nedochovaly. Na ně však navazovaly další, vydávané ve větším množství po rozšíření jednotky v roce 1916. Většinou se jednalo o satirické časopisy, o čemž svědčí i jména některých z nich: Šlehy,Karabáč, nebo Břitva a Řemen. V mnoha případech v nich své přílohy měly i jednotlivé čety. Rudolf Medek vydával měsíčník Cestou. Někdy kolem roku 1915 začal dokonce vycházet i hektografovaný časopis Česká družina. Vyšla však jenom první čísla a zanikl. Podle svědectví Josefa Kudely bylo už v roce 1924 zachováno velice málo důkazů o publikačních aktivitách České družiny. Zmiňuje se pouze o rukou psané práci Ze života České družiny na Rusi od Julia Raaba a Josefa Jelinka. Většina ostatních publikací se bohužel ztratila během války.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více